Etiopie, chudoba, hlad, domluvené
sňatky mladých dívek, osiřelé osmileté děvčátko bez střechy nad hlavou,
prodírající se životem… představuji vám nejnovější román Mirky Manákové - Slzy
africké lásky.
Kayla žije velmi skromným
životem ve vesničce Konso v Etiopii. Už jako osmiletá je zvyklá hodně
pracovat, aby přežili. Denně chodí do řeky pro vodu, školu nenavštěvuje, pomáhá
mamince s živobytím. Jednoho dne však přijde o oba rodiče a stává se
z ní osamělý sirotek, bez pomoci, bez peněz na přežití. Rozhodne se odejít
z rodné vesnice, za štěstím. Toulá se všude možně, stane se členem
pouličního gangu malých dětí, kteří kradou, fetují a potloukají se po
ulicích. Po nějaké době ji však objeví
bílá žena, která se jí ujme. Kayla začne chodit do školy, vyroste z ní
vzdělaná mladá žena. Najednou se jí však život opět zhroutí. Musí se vdát za
Araba, kterého nezná, nemiluje a dokonce je jí odporný. Sama je zamilovaná do
někoho úplně jiného. Co s ní bude dál? Bude se muset odstěhovat do Dubaje
spolu se svým budoucím mužem, kterému byla prodána?
„
|
Čichni si, Kaylo,“ strčil mi pod nos cosi odporně zapáchajícího
chlapec, kterému říkali Makalo. Byl o něco starší a něčím mi připomínal Viga.
(…) „Co je to?“ Jaksi trpce se usmál. „Nepoznáš lepidlo? Pomáhá nám zbavit se
problémů. Stačí, když ho budeš fetovat a pocítíš ráj na vlastní kůži.“
„Odporně to smrdí, nechci to.“ Nikdy jsem nefetovala žádné
lepidlo, ale vzpomněla jsem si, jak mi otec vyprávěl o nebezpečí, které číhá
v ulicích. Mluvil také o drogách a varoval mě před nimi.
„Nevíš, oč přicházíš. Když chceš, dám ti jedno, podívej.“ Vytáhl
z kapsy druhou tubu s lepidlem. Neuměla jsem si vůbec představit, že
bych tu silně páchnoucí věc měla fetovat. „Raději bych se najedla.“
„Pche! Když si dáš tohle, zapomeneš na hlad.“
Slzy africké lásky se mi moc
líbily. Kniha se četla velmi dobře, měla jsem jí během tří dnů přečtenou,
hltala jsem každou stránku. Ale přesto mám k ní dvě malé výhrady. První
polovina byla výborná, popis malé Kayly, jak se prodírá životem, přežívání na
ulici, také popis chudých vesniček a místního života, je dokonalý. Ale
druhá polovina, kdy se dívka dostane do rodiny Sophie, mi přišla trošku
uspěchaná. Moc mě všechno bavilo, jenom to bylo brané až moc zhurta. I když
nemám ráda přílišné rozepisování a popisky, přišlo mi, že se Kayla až moc
rychle zamilovala a pak to všechno mělo rychlý spád. Navíc překladatel by si
zasloužil taky trochu pokárat, protože překlad knihy není moc dobrý. Mně osobně
to nevadí, mám slovenštinu velmi ráda a lahodí mému uchu, ale někomu by mohlo
vadit, že z celého textu je slovenština poznat. Mnoho slov nebo slovních
spojení je zde ponechaných, i přesto, že se v češtině vůbec nepoužívají.
Ale jak říkám, mně to nevadí, mám tento jazyk moc ráda. Jenom si myslím, že i
já bych to přeložila mnohem líp, a s láskou a radostí. J
Pokud máte rádi Afriku, chcete
zažít dobrodružství, a toužíte zjistit, jak chudobně tam místní žijí, určitě si
přečtěte Slzy africké lásky. Je to příběh plný bolesti, touhy přežít, lásky,
něhy, sebeuvědomění, ale také krutého zacházení. Román je plný nemilosrdných
lidí a ukáže nám chudé, ale i bohaté stránky Afriky. Moc se mi příběh líbil a
já už se moc těším na další knihu z pera Mirky Manákové.
Moc děkuji autorce knihy, Mirce Manákové, za recenzní výtisk.
Knihu koupíte například zde.
A pozor, stále hledám druhou bloggerku pro tuto autorku. Protože jsem už několik let její jedinou recenzentkou pro Českou republiku, rozhodla jsem se najít ještě další. Pokud máte zájem, ozvěte se mi na můj osobní FB, Vaše Veru.
Žádné komentáře:
Okomentovat