Babičky a dědečkové nejsou k zahození

Když jsem byla malá a onemocněla jsem, na hlídání mě dostala babička. Ještě dnes si živě vybavuji, jak babička voněla po mentolových bonbonech a krémem na ruce. Celé dny trávila u okna s pletením v ruce a já ji fascinovaně pozorovala, co dokáže. Babička byla studnice vzpomínek. Prošla si válkou, jako sudetská Němka měla spoustu příběhů, ale na hodně věcí jsem se jí nezeptala. A dnes toho trpce lituji.

Teď jsem i já babička, i když mladá a nemám tolik příběhů, které bych mohla svému tříletému vnukovi vyprávět. Ale něco se přece jen najde, a miluji ten jeho pohled, když mi sedne na klín a zašeptá: Babičko, a proč…Babičky a dědečkové jsou důležitými členy rodiny – a nebudou tady pro nás věčně. Užívejme si proto vzájemných chvilek a snažme se být s nimi co nejvíce.

Blíží se podzim, sychravé a deštivé počasí bude svádět k pobytu doma.  Čas jako dělaný na skvělou společenskou hru Babičko, dědečku… jak to tenkrát bylo? Spousta karet s retro obrázky, rodinná vyprávění, při kterých se spojí všechny věkové kategorie.

Pokračování článku s tipy pro prarodiče najdete na stránkách Magazínu Dobré knihy