Zavěšená pizza je první knihou českého autora Vítězslava Jareše, kterou jsem četla a mám mírně rozporuplné pocity. Proč?
Hned na úvod musím upřesnit, že české autory příliš nevyhledávám, až na pár výjimek. Mnozí čtenáři mě ukamenují, ale mám to prostě tak nastaveno. Musí to být téma, které mě zaujme na první slovo, jinak knihu prostě nepřečtu. Zde jsem udělala výjimku, neboť jsem byla oslovena samotným autorem. Tak jsem to zkusila. A zkusila jsem zároveň í žánr, který běžně nečtu. Žádné drama, žádné krvavé cákance na stěně, žádný zběsilý úprk před vyšinutým vrahem. Zavěšená pizza je humorně laděná kniha, ve které jsem našla trochu sarkasmu a trochu typicky českého humoru.
O čem kniha je? O mladých lidech, vesměs. O mladém muži, který si otevře svou pizzerii a jeho obchodní myšlenka je rozhodně zajímavá. Dostat pizzu anonymně darem? No, proč ne.
O dívce, která tak soustředěně hledá vztah, že každé její rande skončí tam, kde to rozhodně neplánuje.
O klubu Sněhurek, ve kterém se členky snaží najít pana Pravého.
O drsném rozchodu a dalších životních peripetiích.
A o životě. To především. O obyčejném životě, o běžných dnech běžného člověka se vším všudy.
Hned od počátku čtení jsem měla velký problém orientovat se ve všech těch jménech a postavách, které se na nás sesypou. Málem jsem si musela udělat seznam, abych věděla na další stránce, kdo, s kým, proti komu... Ale to byl jen malý problém, na který jsem si rychle zvykla.
Nejsem zavilý čtenář humorných příběhů. Není to tím, že bych neměla smysl pro humor, ale o knize musím trochu přemýšlet, trochu se zamyslet, co mi chce říct a zde jsem, bohužel, moc prostoru k přemýšlení nepotřebovala. Ano, místy jsem povytáhla koutky úst, následoval povzdech, který avizoval, že daná situace je mi povědomá z mého soukromého života, nebo ze života mých známých. Nejspíš nejsem ten pravý, cílový čtenář, pro kterého je určena, neboť po dočtení poslední stránky jsem ji odložila s pocitem, že byla prostě milá, ale postavy v knize mi nikterak chybět nebudou.
Klasický český život s klasickými příhodami, které dnes a denně vídáme kolem nás. Měla jsem i pár oblíbenců, ale některé postavy mi přímo drásaly nervová zakončení.
Samostatné příběhy jsou napsány laskavě, mile, bez zvláštních kudrlinek a odboček. Knihu jsem dočetla, ale nic zvláštního ve mě nezanechala. Snad jen zvědavost přečíst si i jinou knihu tohoto autora, jako třeba 12.12 nebo Zloději času.
Přeji Zavěšené pizze spousty nadšených čtenářů, kteří ji ocení mnohem lépe než já a panu spisovateli mnoho fantazie při psaní dalších knih.
Za recenzní výtisk patří můj dík samotnému autoru Vítězslavu Jarešovi.
Žádné komentáře:
Okomentovat