Tento šokující psychologický thriller vás vyděsí, rozdrtí a rozebere na kousíčky. Před Povědomou temnotou v nás samých zkrátka nelze uniknout!
Eve Taggertová. Žena, která
vyrůstala v opravdu nuzných podmínkách, v karavanu. Její matka nešla
pro ránu daleko, nápadníci si u nich podávali dveře a po nocích, když se Eve
s bratrem choulili k sobě a slibovali si, že se odtud dostanou, vařili
pervitin. Když Eve dospěje, otěhotní, zmizí z matčina karavanu a nikdy už
ji nechce znát. Bratr je její rodina a podporuje jí, jak může, oba žijí jenom
pro malou Junie. Když je holčičce dvanáct let, přijde však otřesná zpráva.
Junie je nalezena, spolu s kamarádkou, zavražděná na místním hřišti.
Otřesená Eve ztrácí vše pro co žila a její pátrání po vrahovi ji opět přivádí
na okraj lesů, do matčina karavanu…
|
„ |
Skrz proříznutý krk
se protlačil zvuk, jméno, prosba, modlitba. Ani jedno z toho však už nikdy
neopustilo její rty. V ráně zabublala krev a rozprskla se kolem dokola.
Sníh se jí chladivě opíral do tváře. „Šššš…“ pronesl hlas. „Brzy bude po všem.
Ššš…“ Ruka se dotkla její hlavy a pohladila po vlasech. (…) Máma. Touha po ni
ji uvnitř proťala jako zahnutý rybářský háček a ona se ještě jednou pokusila
zvednout ze země. Zaťala ruku v pěst. Chci svoji maminku! (…) Na jazyku
měla sůl, na rtech slzy a v ústech krev. Věděla, že tohle je konec, a
nedokázala uvěřit, že se teď tak rychle blíží k jeho počátku. Unikl
z ní povzdech. Koukej, mami. Já to zvládnu. Zavřela oči a vzlétla“
Tahle část knihy v mém
úryvku mě asi zasáhla nejvíce, i když je hned na druhé stránce románu. Vrátila
jsem se k ní během čtení ještě třikrát, abych si připomněla, jak to
všechno začalo. Opravdu mě příběh, jako čerstvou maminku, žijící jen pro svoji
malou holčičku, strašně zasáhl. Plakala jsem jako želva a nedokázala přestat,
nemluvě pak o závěru a vyústění celé zápletky, která je děsivá a vyrazila mi
dech.
Moc děkuji nakladatelství BETA za recenzní výtisk.
Knihu koupíte zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat