Guillaume du Frére přijel do
Paříže za prací. Píše se rok 1909 a on tvrdě dře pro dráhy, má stále hlad a je
mu zima. Najednou se mu ale naskytne příležitost pracovat ve vyhlášené
cukrárně, kam chodí jen bohatí. V cukrárně, kde je teplo, čisto, voní to
tam skořicí a můžete občas ukořistit nějaké ty zbytky. Pro Guie úplný ráj na
zemi. Poštěstí se mu a udrží si skvělé místo? Co bohatý majitel cukrárny a jeho
dcera, budou takového špinavého nádeníka tolerovat? Najde mladý muž konečně své
štěstí na zemi?
V druhé dějové linii se
píše rok 1988. Petra Stevensová z Anglie se pouští do pátrání po tajemství
svého zesnulého dědečka Jima. Při procházení jeho věcí zjišťuje, že o dědečkovi
nevěděla úplně všechno. Objevuje dopisy, kde jedna složka nese název „Odpusť
mi.“ Pak nachází staré fotografie, obraz… Všechny indicie ji zavedou do Paříže
roku 1910…
„Nevěřím, že děda na tu fotku
zapomněl.“ (…) „Nezapomněl na ni. Schoval ji. Rožky byly roztřepené. Myslím, že
se na ni celá léta díval.“ (…) „Jsem blbá. Nechtěla jsem to vidět, ale všechno
to dává smysl.“ (…) „Myslím, že děda se dopustil nějaké chyby… když byl mladý,
udělal něco, co neměl… a litoval toho do konce života.“
Příběh plný lásky, která zruší
všechny hranice společenských pravidel té doby, vás pohladí po duši. Cukrářova
dcera je román o rodinném tajemství a o rozdílech vyšších a nižších
společenských vrstev, kterým se snaží přijít Petra na kloub. Za tajemstvím se
skrývá těžká doba počátku 20. století, kde to chudí chlapci neměli lehké… Ale
přesto se mladý Gui nevzdává a jde si za svým snem a za svou láskou, které se
nehodlá vzdát za žádných okolností… Jste zvědaví? Láká vás tohle téma? Tak si
určitě tuto knihu nenechte ujít! Zbytek už si ale musíte přečíst sami, abych
vám toho moc neprozradila J
„A pak, zčistajasna, už nebylo
cesty zpět.“
Moc děkuji KNIHCENTRUM.CZ za
recenzní výtisk.
Knihu koupíte zde.
Mám teď chuť na ty makronky :D. Pěkná recenze, Veru :-)
OdpovědětVymazatNo viď :) :)))) Díky Miško :)
Vymazat