Sí, vole!

Vandráci na cestě Střední Amerikou

Jan Révai, Pavel Liška, Hynek Bernard

 

Deníkové zápisky z cest vynikajících českých umělců si prostě zamilujete! Jsou zábavné, reálné a také jsou skvělým cestovním rádcem.



Tři vandráci.. Známé osobnosti. Honza, Pavel a Hynek. Každý povahově úplně jiný. Kamarádi se rozhodnou podniknout tříměsíční cestu na jejich milovaných motorkách Střední Amerikou. Točí při tom dokument pro televizi, který byl již odvysílán, a já jsem ho každý týden sledovala, těšila se na něj a bavil mě, jako každý kluků cestovatelský pořad. Když poté bylo zveřejněno, že o cestách bude vydaná také kniha, věděla jsem, že ji musím mít. Kluci si prostě splnili sen, v knize poznávají místní lidi, kulturu, přírodu, ale také sami sebe. Zažívají neobyčejné chvíle, spí pod širákem na náměstí vesnice, či na pláži pod palmou. Občas pijí, smějí se, hádají se, žasnou nad vší tou krásou. A na všechno si prostě říkají: "Sí, vole!"

 

„

Pavel: To už sem po nasnídání a pomilování přijelo pár mlaďochů a ty jejich holky už nás znova zmerčily: „Jo, to jsou ti chlapi na těch velkých strojích, co přijeli včera před západem slunce!“ A teď vidí, jak tři krásní mladí mužové, jen v plavkách, pod nimi už nic, jdou směr Pacifik a tentokrát s prkny v podpaží. Ti jejich kluci se teď musí cejtit strašně!

Hynek: Říká se, že třetí vlna je ta správná. Která je ale ta třetí? A tak sedíme, nebo spíš ležíme na hladině kolébajícího se oceánu a čekáme na tu pravou. Tomu samozřejmě předcházel efektní filmový úprk do vody s následným skokem do vln a ránou prknem do čela, protože jsme jelita a nikdy jsme na surfu nestáli. Takže se tu teď plácáme jako partička retardovaných pitomců.

 

Kluci jsou prostě blázni a borci zároveň. Vždycky jsem je měla ráda a kniha mě v tom ještě více utvrdila. Ta nám dává totiž hlouběji nahlédnout do jejich duše, zápisky nám sdělí, co cítí a co se jim honí hlavou. Nejvíce jsem si oblíbila Pavla Lišku, který dokázal všechno nejvíce do detailu popsat. Včetně kakání. Ano. J Prostě s humorem jeho vlastním. Neustále jsem se smála. A jeho vynález mobilního záchodu, který si vozil na motorce? Naprosto geniální, Pavle! Mám na to stejný názor. Fotky v knize z jejich cestování jsou nádherné a dodávají čtení ještě hlubší prožitek.

Jediná maličkost, co bych knize vytkla, jsou malinkatá písmenka textu, po chviličce mžourání se mi podařilo zvyknout.

Tři vandráky ale doporučuji všema deseti, je to opravdu zážitek. Cítíte se, jako byste tam s klukama byli také a poznáváte ta krásná místa společně. Zažíváte ty nevšední zážitky a trapasy dohromady. Líbí se mi, že kluci píšou tak, jak jim zobák narost a nemažou se se sprostými slovy, ani nadávkami. Prostě píšou vše, jak cítí. Některé pasáže jsem svému manželovi (nečtenáři, ale na pořad v telce koukal se mnou) musela číst nahlas, protože těch vtipných příhod je v cestopisu opravdu požehnaně. Například záchod, ublinknutí ve skafandru pod vodou, nebo když kluci čekali na vlnu, to jsou prostě zážitky k nezaplacení.

Já vám kluci moc přeju, ať vám další cesta vyjde a ať se na vaše toulání můžeme zase podívat v telce a také si přečíst další knihu. Sí, volové? Držím palce, vandráci!

 

Moc děkuji Knihcentrum.cz za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

 

„

Honza: Já zjistil, že ten můj nepromok je vlastně promok. Byl jsem mokrej, jako bych se pochcal.