Než přišla bouře

Všude kolem jen širé moře…

 

Tento skutečný příběh o lásce a boji o přežití vám zlomí srdce a vezme dech!

Tami Oldhamová a její snoubenec Richard jsou mladí, zamilovaní a užívají si života. Snaží si plnit sny, touží obeplout na své lodi celý svět. Jednoho dne dostanou nabídku odvézt jednu jachtu z Tahiti do Ameriky. Richardovu loď Mayalunga nechají v přístavu na Tahiti a nalodí se na Hazanu, která má být na měsíc jejich domovem. Nikoho z nich by však nenapadlo, že se za dva týdny ocitnou uprostřed jednoho z nejhorších hurikánů v dějinách. Bojují s větrem, deštěm a vlnami o velikosti mrakodrapů. Richard se připoutá k lodi, aby mohl kormidlovat a Tami pošle do podpalubí. Ta se probere o několik hodin později. Vše je podivně tiché a klidné. V lodi je všude nepořádek a plno vody. Ale Richard nikde…

Další dlouhý den. Pokoušela jsem se číst pomuchlaný thriller, který jsem našla ve skříňce, a přitom žužlala studené fazole z plechovky. Na drobné písmo v knize jsem se nedokázala moc dlouho soustředit. Oči se mi brzy zamžily a rozbolela mě hlava. V polospánku, zatímco jsem se snažila v bezvětrném dni udržet kurz, jsem jako ve snu zahlédla loď, velikou loď, kouř se jí valil z komína a za ní se táhla zpěněná brázda. „Zpěněná brázda!“ vytrhlo mě to z omámení. Loď? „Loď!“ zaječela jsem. Vytáhla jsem z nepromokavého obalu signální pistoli, kterou jsem měla uloženou v kokpitu.

Prásk! Rána mě polekala. Světlice vylétla vysoko do nebe, až její jas soupeřil se sluncem.

Prásk! Vystřelila jsem druhou světlici.

Upřeně jsem pozorovala loď. Nic. Ani neupravila kurz.

Prásk! Vyletěla třetí světlice.

Loď se zmenšovala.

 

Už během čtení knihy mě napadlo jediné mínus, který příběh má. A to jsou odborné výrazy. Myslím, že je znají jen lidé, kteří plují a plachtí na mořích, zkušení námořníci a zapálení loďaři. Ale my, obyčejní smrtelníci, opravdu netušíme o čem je řeč. A že tam těch slov je opravdu dost! Například bortlajsna, čelen, dinghy, fendr, ferocement, gena, ketch, pasáty, refování, sáling, vant a hromady dalších. To mi připadalo jako obrovská chyba. Ale musím něco vysvětlit. Já knížky opravdu předem nijak neprohlížím a skutečně je nečtu odzadu… po přečtení jsem totiž zjistila, že poslední strany knihy obsahují slovníček, kde je většina slov vysvětlená. Pro mě pozdě, bohužel. Je to nešťastné řešení, škoda. Ale vy, budoucí čtenáři této knihy, to už alespoň víte a můžete hledat během čtení vysvětlivky „ostošest“.

Příběh napsala přímo Tami Oldhamová, která ho prožila na vlastní kůži, a podle této knihy byl také natočený film. Autobiografie obsahuje skutečná fota z Tamina alba, kde například vidíme, jak si plachtí s Richardem na Mayalunze, ale také na nešťastné Hazaně. Najdeme zde fotky zpustošené lodi a spousty dalších okamžiků z příběhu. O to je román silnější a opravdovější.

Než přišla bouře je o zázračné jednačtyřicetidenní Tamině cestě na zpustošené lodi, bez motoru, bez stěžňů, s mizivou nadějí na záchranu. Je to román o přežití na širém moři, obrovské bolesti, o lásce a síle lidského ducha. Je krásně napsaná a fotografie jí dodávají ještě větší hloubku, která zasáhne vaše srdce. Je to neuvěřitelné… Jsem rozpolcená, zničená a zároveň cítím obrovský obdiv za tu sílu a odhodlání, které Tami projevila. Neztrácela naději a toužila prostě žít.