Skvělé knižní tipy aneb knihy, které se mi v loňském roce líbily nejvíc - 2. část

Krásný den všem, jsem tu s pokračováním článku o knihách, které se mi ze všech, co jsem přečetla minulý rok, líbily nejvíc. První část článku je zde.

A teď už se pojďme podívat na tu druhou šestku celé TOP 12 roku 2016.

 

Pamatuji si vás všechny – Yrsa Sigurdardóttir

Tuto duchařinu jsem četla hned v lednu loňského roku a hned jsem věděla, že to bude to pravé ořechové. Zvlášť v zimním období. Yrsa mě překvapila, nadchla a já si poté musela pořídit hned všechny její knihy. Děj je zajímavě propletený a tajemný. Kdo má rád duchařiny, toho určitě nezklame a přijde si na své.

Anotace: Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno. Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne…?

V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna? Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena. Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli…

Ale pokud byste si snad chtěli říct „Vždyť je to jen spisovatelčina fantazie“, nebuďte si tak jistí a vězte, že příběh je (přinejmenším zčásti) postaven na skutečných událostech.

Máš mě vůbec rád? – Fausto Brizzi

Na tuto knížku jsme nedočkavě čekala až do května. Když konečně vyšla, byla jsem nadšená. První kniha Fausta Brizziho 100 dní štěstí byla vynikající a stala se mojí srdcovkou. Proto jsem musela mít i druhou a ani ta mě nezklamala. Nemluvě o těch překrásných sametových obálkách. Čekala jsem možná trošku jiný děj, než depkař Diego předváděl, ale i tak byla skvělá. Příběh je plný životní moudrosti a laskavosti. Přinutí vás zamyslet se sami nad sebou a svým životem. Budete plakat (štěstím i smutkem), budete se smát a musíte si jí prostě přečíst!

Anotace: Je dost velký rozdíl mezi “Mít někoho rád” a “rád někomu pomoci”.
To si rozvedený pětačtyřicátník Diego Anastasi, který si vybudoval pověst úspěšného advokáta a taky hlubokou depresi, bohužel uvědomí poměrně pozdě. Při té příležitosti zjistí, že všichni, které má rád, nemají čas na něj a na jeho potíže. A následně si uvědomí, že vlastně ani on pro ně nikdy nic neudělal, nepomohl jim, když to potřebovali. Pokusí se to změnit: rozhodne se, že musí pro své nejbližší udělat něco dobrého. Výsledek? Ničí jejich životy včetně jejich přání a snů. Nebo možná ne.

 

Nejmenuji se Miriam – Majgull Axelsson

Příběh a osoby jsou sice smyšlené, ale hlavní události v něm, jsou skutečné. Je to trošku jiná kniha o holocaustu. Není z pohledu Židů, ale Romů, kteří byli neméně týraní a věznění v Osvětimi stejně jako Židé. Při čtení budete plakat, budete mít husí kůži, ale také se dozvíte, jak to bylo dál po vysvobození vězňů. Jak těžko se začleňovali do společnosti a běžného života. Nejmenuji se Miriam je román o nevídané lidské statečnosti, chuti žít a přežít. I za cenu ztráty vlastní identity.

Anotace: Přestala existovat, aby přežila. Románový příběh ženy, která prošla peklem koncentračního tábora. Miriam Adolfssonová slaví pětaosmdesáté narozeniny. Když ale dostane darem náramek připomínající práci cikánských stříbrotepců, stane se něco naprosto nečekaného. „Nejmenuji se Miriam!" Po tomto ohromujícím prohlášení stará paní otevře stavidla vzpomínek, které pohřbila hluboko v sobě. Není Židovka, jak se všichni včetně její rodiny domnívali. Je Romka. Její pravé jméno zní Malika. Jejího bratra zahubil v Osvětimi doktor Mengele. Aby přežila, oblékla si šaty židovské dívky Miriam, která strašlivou cestu zaplatila životem. Vzala si její identitu. A pak ji čeká transport do Ravensbrücku. Další nekonečné peklo zimy, hladu, trýznění a nemocí. Vyjít s pravdou ven se však neodváží ani poté, co z něho konečně unikne. I ve Švédsku, kam ji polomrtvou, podvyživenou a nakaženou skvrnitým tyfem po osvobození odvezli, jsou totiž cikáni na okraji společnosti. Uzdraví se. Vdá se. Zůstane. A pro celý svět hraje roli Židovky z dobré rodiny. Ani její manžel nemá o ničem tušení. Jenže teď už Malika mlčet nemůže…

 

 

 

Dívka, již jsi tu zanechal – Jojo Moyes

První kniha, kterou jsem od Jojo Moyes četla, byla samozřejmě Než jsem tě poznala, která je už tolik známá i díky filmovému zpracování a byla opravdu skvělá. Pak následovala novinka Jeden plus jedna a až poté Dívka, již jsi tu zanechal. Tato kniha mě absolutně zasáhla, protože prostě obsahuje všechno. Je to silný román plný nejen lásky, ale i smutku, války, neštěstí, lidské dobroty, i zrady, bolesti a odpuštění. Ta vám nesmí v knihovničce chybět!

 

Pokračování článku si přečtěte ve Venilafi magazínu zde.