Můj dědeček by mě popravil

 

Jennifer Teege je normální osmatřicetiletá matka, žije s rodinou v Německu a vychovává dva syny. Až do doby, kdy v roce 2008 náhodou v knihovně narazí na knihu Svého otce musím přece milovat, nebo snad ne?, která jí přiláká jménem její autorky. Monika Göthová – jméno matky Jennifer. Život se jí náhle obrací naruby. Začíná si zjišťovat fakta a dozvídá se, že její dědeček byl Amon Göth, brutální velitel koncentračního tábora Plaszow, který v roce 1946 skončil na šibenici. Babička Jennifer byla Göthovou milenkou a žila s ním ve vile v koncentračním táboře. Ta vždycky laskavá a milá babička, kterou tolik milovala? Je to vůbec možné? Jennifer má tolik otázek, na které se snaží najít odpovědi. Zjistí od svých adoptivních rodičů podrobnosti a po letech se setká s matkou i otcem. Jede do Polska, najít odpovědi na některé otázky. Navštíví koncentrační tábor Plaszow i Osvětim. Chce vědět všechno…

 

„Tady jsou dvě tuny vlasů. Po osvobození tábora tu Rudá armáda našla sedm tun vlasů. Dvě tuny z nich jsou tu vystaveny. Sedm tun lidských vlasů. Nepředstavitelné číslo! Jsou to vlasy zavražděných žen a dívek, měly být použity na výrobu plstěných látek a svetrů. Ještě víc vitrín. Brýle, protézy, dřevěné nohy, chůdy, kartáče, štětky na holení. A dudlíky, košilky, dva malé dřeváčky, maličké pletené botičky…“

 

Jennifer měla tolik otázek, cítila se tak moc rozpolcená. Neustále se ptala sama sebe: „Kým jsem? Jsem Jennifer, nebo už jsem jen Jennifer, vnučka Amona Götha? Co se v mém životě počítá?“ nebo „Je zlo dědičné?“ Muselo to být pro ni tak těžké, že si to nikdo z nás neumí představit. Amon Göth byl nejen nelidský brutální velitel koncentračního tábora, ale  nikdy před svou smrtí neprojevil lítost! Ani se nepřiznal. Tento člověk byl roku 1946 odsouzen k trestu smrti a jeho poslední slova pod šibenicí zněla: „Heil Hitler“. Vzpurně vyslovené fašistické gesto, které stačí k tomu, udělat si o člověku obrázek… Tolik arogance byl i na tomto místě narcistický, sebestředný Göth schopen. Nikdy neprojevil náznak citu, lhal až do samé smrti.

 

Amon Göth a Oskar Schindler. Navzájem se znali. Oba měli moc. Jeden ji využíval k vraždění nevinných, druhý k záchraně lidí. Tento příklad ukazuje, že každý má možnost volby!

Celoživotní příběh Jennifer Teege v podstatě začíná už mnoho, mnoho let před jejím narozením. Dále pokračuje jejím dětstvím až po současnost. Reálné, syrové vyprávění bez zbytečných příkras o bolesti, kterou Jennifer cítila, rozpolcenosti, zděšení a znechucení. Ale také o smíření, znovuzískání svobody a nadhledu nad vším. Protože ona je pouze Jennifer. Miluje svou rodinu, manžela, děti a své přátelé z Izraele. Pokládá kytici, zpívá Tikvu - izraelskou hymnu. Tikva znamená v překladu naděje. A my tu naději máme přece všichni. I Jennifer. Jde kupředu, smířená s minulostí. A žije dál…

 

„Musíte rozhodnout o člověku, který se stal legendou již za svého života… jako moderní reinkarnace biblického Satana.“

                                                            Polský státní zástupce v r. 1946 o Göthovi

 

Moc děkuji nakladatelství METAFORA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

 

Rozhovor s autorkou Jennifer Teege už připravujeme a bude brzy na našem blogu J