„Děkuju osudu, že tu zatím můžu
být. No a tak tu jsem. A snažím se, i když je to boj!“
V poznámkách
mám napsáno: „Už při čtení prologu pláču. Tuším, že to bude velice silná
kniha.“ Stalo se tak opravdu? Líbila se mi kniha nebo mě zklamala? Pojďte se se
mnou podívat…
Vzpomínky českých veteránů, jak
se píše na obálce knihy, se opírají o rozhovory s vojáky, kteří prošli
zahraniční misí v Afghánistánu, a na jejich základě rozebírá otázku
válečných veteránů v různých rovinách. Probírá se, co zažívali vojáci na
samotné misi, ale i jak prožívali loučení s rodinou, jak jsou finančně
zajištění a jakým dalším těžkostem byli nucení čelit. Jde o ojedinělý a
neobvyklý pohled na téma, kterému dosud nebyla takto do hloubky věnovaná
pozornost.
„V některých případech se
nepřítelem pro české vojáky stalo počasí a místní klimatické poměry.
Afghánistán je známý nejen vysokou nadmořskou výškou, ale také výkyvy mezi
teplotami ve dne, kdy bývá (hlavně v létě) nesnesitelné horko, a
v noci, kdy je chlad. Život vojáků komplikuje všudypřítomný jemný prach, a
někdy jim dokonce způsobuje zdravotní problémy.“
Nejdřív bych chtěla vyzdvihnout
zpracování knihy. Obsahuje mnoho fotografií z Afghánistánu. Vojáků, ale
také pokojů kde muži a ženy žijí v „bojových“ podmínkách, obrázky vesnic nebo
obchodu s masem. Každá kapitola je označena výstižným citátem, ať už je to
Seneca, indiánský náčelník z Vinnetoua nebo úryvek z pohádky
S čerty nejsou žerty. To se mi moc líbilo.
Pokračování recenze přečtěte v magazínu Dobrých knih zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat