Dítě

Tři ženy, jeden příběh. Příběh, který by mohl zůstat skryt a zapomenut, nebýt náhody a výčitek svědomí. Příběh, který otřásl životy i třicet let poté, kdy se stal.





Tento příběh není lehké přiblížit tak, aby vyprávění neřeklo příliš mnoho. Je dokonalý, je svěží, je krutý a smutný, ale rozhodně stojí za vyprávění.
Nejdříve tady máme Kate, novinářku ve středním věku, která je známa svou energií, s jakou přistupuje ke své práci. Matka dospělých synů, která má kabelku plnou novinových výstřižků, ze kterých by jednou mohlo něco být.
Pak tady máme Emmu. Trochu podivínskou, neurotickou ženu v domácnosti, vdanou za poněkud staršího profesora. Emmu, která s sebou životem vláčí velmi těžké břemeno tajemství, které ji až příliš tíží. Nemá děti, s matkou ji pojí temná minulost a velká křivda, která ji sužuje od jejích čtrnácti let. 
Jako další je zde Angela. Smutná duše s trápením v srdci. Jako odpověď na manželovu nevěru před skoro třiceti lety přivedla na svět dceru. Holčičku Alici, která měla rodinu opět stmelit a udržet pohromadě. Ale stačila chvilička, jen malý okamžik a její novorozená dcera zmizela ze své postýlky v porodnici a Angie zůstala prázdná náruč a nezměrná bolest v srdci. 
Tři ženy, které zdánlivě nemají nic společného. Každá si žije svým životem, každá se potýká se svými starostmi a problémy. Až do dne, kdy jsou na jednom staveništi nalezeny drobné kosti malého človíčka. Kosti, staré skoro třicet let.
Kate zavětří dobrý příběh, V Angie se rozsvítí naděje, že je to její dcera a Emma se roztřese obavami. Jako správná novinářka, se Kate pouští do pátrání, komu mohlo dítě, evidentně narozené v sedmdesátých letech patřit a kdo je jeho matka. Cesty všech tří se začínají sbíhat, klubko lží, polopravd a tajemství se pomalu začíná rozplétat a na světlo vystupuje neuvěřitelný příběh. Musíme se dostat až na samý počátek, abychom pochopili souvislosti, abychom poznali, co se kdysi skutečně přihodilo a kdo je za všechno odpovědný. A budete velmi překvapeni, jak krutý může osud být. 

Fiona Barton dokázala přesně to, co na kvalitních knihách, s označením psychothriller, mám tak ráda. Dokázala mě celou dobu, od prvních stránek navádět cestičkami k rozuzlení, aby mi na konci předložila naprosto nečekané odhalení. 
Už při čtení jejího prvního thrilleru Vdova mě upoutal její styl vyprávění, ale u Dítěte nasadila laťku ještě o kousek výš. Žádné hrdinné skutky, žádné akční scény, kdy krev stříká na všechny strany. O tom to rozhodně není. Autorka jde přímo do středu dění, pomalu rozplétá starý příběh, plný emocí, který málem zůstal zapomenut a utajen. 
Vyprávění z pohledu několika aktérů je nesmírně poutavé, nic ho neruší. Ba naopak, ve chvíli, kdy máte dost jedné hlavní hrdinky, jakoby to cítila, volně přechází k té druhé, pak třetí...Nenudila jsem se ani minutu, zhruba od poloviny jsem nedočkavě obracela stránky, i když jsem měla tušení. Jak jsem se mýlila! Páni, ten konec. Běhal mi mráz po zádech, když jsem došla na poslední stránku v knize a po dočtení jsem ještě chvíli jen tak seděla a přemýšlela. Dítě je rozhodně velmi vydařená kniha a nenechte se zmást jako já. Všechno může nakonec být jinak.

Velký dík patří  Nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku.

Kniha:     Dítě

Autor:     Fiona Barton

Vydal:     Domino

V roce:    2017

Stran:     424