„Zdobte domy, zdobte síně,
fa la la la la, la la la la.
Dítě spinká matce v klíně,
fa la la la la, la la la la.“
Evie kdysi Vánoce milovala, ale teď se už nemůže dočkat, až
budou za ní. Snaží se jim uniknout tak, že odjede z Anglie úplně sama na francouzský
venkov, kde chce jen být zavřená u krbu, jíst a pít. Je odhodlaná Vánoce úplně
ignorovat. Když se však čirou náhodou seznámí se svým charizmatickým sousedem
Didierem, který má za sebou podobně bolestné zážitky jako ona, začnou se dít
pravé vánoční zázraky. Bude to vše ale stačit, aby zmizel přízrak předchozích
Vánoc?
„Bonsoir. Moc se omlouvám, že vás ruším, madame, ale chtěl jsem se zeptat, jestli
ná´odou nemáte stru´adlo. Nemohl bych si
´o od vás půjčit? Víte, mám doma lanýž, a chtěl jsem si udělat dobrrrrou
omeletku. Jenže malheureusement nemám
stru´adlo…“
Ach
pane bože, tohle je ta nejlepší halucinace, co znám! (…) Naklonila jsem se
dopředu a začala zvracet, Bradleymu Cooperovi přímo na boty. Měl na sobě černé
kožené polobotky, jak jsem si mimochodem stačila všimnout, takový ten druh, co
má v sobě vyražený vzorek malých dírek. To bude šichta, než se to vyčistí.
Vánoce po francouzsku je příběh plný výborného jídla,
dobrých přátel, francouzských slov a krásných, elegantních Francouzů, kterým
prostě nelze odolat. Kniha přináší podle mého určité poselství, o čem jsou
vlastně Vánoce. A také o tom, že je důležité, abychom si udrželi víru
v lepší zítřky. Musíme živit nadějí své duše i těla, musíme udržovat žhavý
plamínek ve svých srdcích – a nedbat na to, že je slabý a skomírá.
Pokračování recenze najdete na stránkách Dobrých knih zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat