středa 28. února 2018

Hana





„Teď už vím, že jsem chybu udělala. Kdybych se dostala doprava, ještě toho dne bych umřela a můj popel by se smísil se zrnky popela, která v hustých páchnoucích mračnech vylétávala z komínů osvětimských spaloven.“

Krásný a velice silný příběh mladé Hany, která prošla peklem koncentračního tábora a přežila. I když si mnohokrát říkala, že by byla raději už dávno mrtvá…

Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu?
Mira je devítiletá dívka, která má spokojený život se svou rodinou. Jednoho dne slaví její maminka třicáté narozeniny a na oslavě dostane každý jako zákusek žloutkový věneček. Až na Miru, maminka jí tím trestá za její neposlušnost. Nevinný okamžik nakonec zásadně ovlivní celý Miřin život. Tento životní zvrat a tragedie má za následky, že se o Miru musí starat její nemluvná, depresivní a podivínská teta Hana. Teta však postupně poodhaluje pohnutou rodinnou historii, kterou si nese v myšlenkách celý svůj život. Jako těžké břímě, kterému nelze uniknout. Hana přežila koncentrační tábor v Osvětimi. A dává za vinu tragický osud celé rodiny právě sobě…

„Hrnuli jsme se ven jeden přes druhého a zmateně jsme se rozhlíželi. Nízké baráky obehnané vysokými ploty nabitými elektřinou a strážní věže. Ostnaté dráty. Bláto pod nohama. Zápach přicházející ze tmy. Vlak obklopený ozbrojenými hlídkami se psy. Křik a nářek. (…) Auschwitz, Birkenau. Osvětim, Březinka.“




Příběh vychází ze skutečných událostí a popisuje děj ve strhujícím, dramatickém tempu. Alena Mornštajnová píše opravdu neuvěřitelně čtivě, řádky ubíhají a já jsem měla pocit, jako bych sledovala napínavý, bolestný, dojemný film. Toto je moje první kniha od této autorky, ale určitě už mám počíháno také na Slepou mapu a Hotýlek.

Hana se odehrává ve dvou dějových liniích. V roce 1954, kde začíná příběh Miry. Další kapitoly pak vzpomínají na rok 1933 a později, kde se odehrává život Hany a její rodiny před druhou světovou válkou, pokračuje dále až do roku 1945. Neobyčejně silně popisuje nejen těžký život v Terezíně a Osvětimi, ale také bolestný návrat Hany do rodného města, normálního života, který už nikdy nebude takový, jako dřív. Kromě psychických problémů, sužují Hanu také doživotní zdravotní následky všech nemocí a úrazů, které v Osvětimi a Terezíně prodělala. Kapitoly se zase v závěru ocitnou v přítomnosti – dospělosti Miry, v roce 1963 a ukáže nám, jak to dál bylo se vztahy Hany a Miry.

Nádherný, bolestný, srdce rvoucí, pravdivý román, který vezme za srdce snad každého z nás. Hana je jeden z nejkrásnějších příběhů, co jsem kdy četla. Je to kniha plná toho, jak je těžké vyrovnat se se ztrátou blízkých, jak si občas můžeme dávat za vinu vše, co se stane a jak je těžké s touto vinou žít. Hana je román o lásce, válce, bolesti, nemoci a o tom, jak i malá změna v plánu dne, může změnit celý život. Přečtěte si tento příběh. Je důležitý, přináší poselství a určitě vás zasáhne, tak jako mě.

„Zpočátku za mnou Rosa chodila každý den. Nejdříve s sebou brala Miru, ale pak si domyslela, že mi dětský pláč vadí, a nechávala malou doma. Ano, pláč mě obtěžoval, ale ještě víc mi vadil láskyplný pohled v Rosiných očích, když Miru tiskla k sobě a konejšila ji. Matky s malými dětmi šly z rampy rovnou do plynu, proběhlo mi hlavou a odklopýtala jsem do ložnice.“


Moc děkuji DOBRÝM KNIHÁM za recenzní výtisk.

Knihu koupíte za skvělou cenu zde v brožované vazbě nebo zde v pevné.









Žádné komentáře:

Okomentovat