10
měsíců, 8 zemí, 11237 kilometrů, 5 píchnutí, 2 návštěvy nemocnice, 1 pád, 1
přepadení, 1 porucha, 1 opravený zub a nekonečno zážitků…
Metr a půl vysoká Dominika s ještě menší motorkou se
vydává sama napříč Jižní Amerikou. Setkává se s hodnými, ale také zlými
lidmi, s mrazem, sněhem, hady, obřími pavouky, rozzuřenými psy a podivným
jídlem. Zažívá poruchu motorky, pobyt v nemocnici, ale i přesto se
nevzdává a pokračuje na své cestě dál…
Dominika je opravdu neohrožená cestovatelka, sice nám
ukazuje i svůj strach ze všeho, a přesto, že je hůř a hůř, ona jede dál a
nevzdává to. Skutečný příběh, skutečná cesta – takový je Dominičin cestopis.
„Ale
nemáte tam nic zakázaného, že? Drogy?“
„Nene,“
odpovím bezstarostně znovu, ale jsem trochu nervózní. Nechala jsem si navrchu
zavazadel jeden banán a co já vím, kontrola se zdá dost striktní na to, aby se
do Argentiny nesměly dovážet banány. Kontroluje druhý kufr a já si
v napětí koušu rty. Ten banán jsem v Tupize náročně sháněla a těším
se na něj! A teď mi ho to pako určitě vezme!
„A co
tady ten velký?“ ukáže na největší kufr plný techniky. (…) Už to nevydržím,
vysmeknu sáček s banánem zpod zavazadel, rychle ho vyndám a snažím se ho
celá nervózní co nejrychleji nacpat do pusy. Cha, a máš to, přelstila jsem tě!
Blonďákovi je to, zdá se, ale úplně jedno. Je s prohlídkou spokojený, můžu
jet. Právě včas, zrovna mi došlo, že banán byl hned vedle pytlíku plného koky.
Pokračování recenze čtěte zde na webu Dobrých knih.
Žádné komentáře:
Okomentovat