Co si představíme pod pojmem čtení na chatu? Co si s sebou zabalit? Že kromě deky,
opalovacího krému, ručníku i tašku plnou knih, to už víme dávno! Ale jakých? No
jasně, měly by to být žánry rozmanité! Ať už je to letní pohodovka, román pro
ženy nebo krvák, měla by vás kniha určitě bavit, vtáhnout do děje, a nepustit.
I když budou okolo vaší houpací sítě poletovat mouchy, zpívat ptáci nebo po vás
bude kdokoli z rodiny pořád něco chtít. Ponořte se do světa fantazie,
jiných dimenzí, jiného života, protože jak řekl Oscar Wilde: „Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život
navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.“
Takže si natáhněte deku pod jabloň, nasaďte
sluneční brýle, do mističky nandejte nějakou dobrotu, udělejte si frappé nebo
nějaký letní drink a pojďte s námi relaxovat s krásnou knihou.
Připravili jsme pro vás skvělý výběr toho nejlepšího.
Jedna
z nejlepších knih, co jsem kdy četla! A opravdu mě mrzí, že je tak málo
vidět. Absolutně
odzbrojující román o autistické dívce, která si se světem nerozumí, ale přesto
se o to snaží celým svým srdcem. Ginny je třináct let a bydlí se svými
adoptivními rodiči. K snídani musí mít přesně devět kuliček hroznového
vína a sklenici lidského mléka z ledničky. Všechno co řeknete, chápe
doslova, miluje čísla, pravidla a seznamy. Její priorita je utéct zpátky ke své
rodné mámě a postarat se o panenku, kterou tam zapomněla. Tento román, který je
vyprávěný z pohledu autistické holčičky, je prostě úžasně jiný. Dává nám
nahlédnout do duše a mozku (jak by řekla Ginny) třináctileté autistické dívky.
Ukáže nám, jak tito lidé vnímají svět. Jaký používají styl vyjadřování, že si
také chtějí projít krásným životem, i když jim okolí často nerozumí. A oni to
mnohokrát neumějí vysvětlit, neumějí se obhájit. Ale umí se to naučit. Když jim
vše v klidu vysvětlíme a budeme se snažit jejich svět pochopit…
Autobiografický román o cestě nejen za znovu nalezením
ztraceného já, odehrávající se v úchvatném Římě a na malém ostrůvku Ischia
na jihu Itálie. Jednosměrná jízdenka je inspirativní knihou pro rozvoj
osobnosti. Je plná motivačních citátů, které jsou zahrnuté do děje. Do
každodenních událostí, které se Katy při jejím cestování a pobytu na Ischii
staly. Z příběhu sálá klid, pohoda, pocit uvědomění si sebe sama a užívání
právě tohoto okamžiku. Katy je v Římě (či na Ischii) a to je přesně ta
událost proč se cítit skvostně, ne? Moc se mi líbilo popisování myšlenek a
třeba pozastavení se nad tím, že vlastně ROMA (Řím) je pozpátku AMOR – což zní
zcela ultraromanticky, nemyslíte?
Pokračování článku čtěte zde na webu Dobrých knih.
Žádné komentáře:
Okomentovat