Všichni ho známe, nebo všichni o něm alespoň slyšeli. Tom Hanks jako Forest Gump nebo nezapomenutelný profesor Langdon, podle knih Dana Browna.
A nyní jako spisovatel....co myslíte, povedlo se mu to?
Masivní knižní kampaň na hercovu povídkovou knížku samozřejmě doběhla i mě. Nejdřív jsem ji zaznamenala jen tak letmo, ale čím víc se o ní mluvilo, tím víc rostla i moje zvědavost. Ne proto, že Toma Hankse jako herce absolutně a bez výhrad zbožňuji. Ale byla jsem čistě zvědavá, co herec jeho formátu, má v hlavě a co dokáže dostat na papír. Tak se na to mrkneme.
Pro ty z vás, kdo ještě stále váhají s koupí, tak ty malinko nakopnu, aby už váhat přestali. Ale popořadě. Nečtu povídky. Opravdu nikdy. Proč? Protože mě rozčiluje, že se začtu a hned je konec. A to mě prostě dráždí, protože chci víc. Ale když už jsem se jednou do povídek tohoto autora začetla, šlo to samo. Nebudu se tady rozplývat nad jednotlivými povídkami, protože to by bylo zbytečné a na dlouho. Jednu vytáhnu trochu výš než ostatní, ale trpělivost.
Pokud se úplně oprostím od toho, kdo tuto sbírku sepsal, je jedním slovem kouzelná. Slova, kterými jsou jednotlivé příběhy sepsané, jsou čisté, laskavé a naprosto jedinečné. Jedinečné svou upřímností a krásným stylem, jakým jsou napsány. Jakoby jste byli vy sami aktéry příběhu, jakoby jste je prožívali zrovna vy, nebo soused odvedle.
Tom Hanks se nebál absolutně žádného tématu. Samozřejmě, z moci jeho hlavního povolání, se podíval i do zákulisí filmu, plného intrik a falše a opět nám tento svět předložil bez příkras a upřímně.
Jak jsem psala už výše, jednu povídku musím vyzdvihnout. Ta mi ulpěla v paměti a po dočtení jsem knihu zavřela a pokračovala další den. Je to hned ta první, nejobyčejnější, nejlidštější, nejskromnější. Tři úmorné týdny - tak zní její název a jsem přesvědčená, že každá žena, či muž, si podobným dějem v životě prošel. Já některé věty četla několikrát, dokonce jsem se místy i pousmála, což se mi moc nestává. Ale dotkla se mého já, protože každý, kromě čtení, máme i své soukromí a každému z nás se něco takového může dít.
"Vychutnával jsem si, že jsem neuposlechl ani jeden z Anniných příkazů. Prožíval jsem nejlepší chvíle, jaké jsem si vůbec dokázal představit."
Je celkem logické, že svět s napětím čekal na první kritiku této povídkové sbírky. Nevím, jak je na tom ve světě, ale vím, jak je na tom u nás. Knížku by si měli přečíst čtenáři, ti praví knihomolové, kteří jsou trochu zmlsaní počtem přečtených knih, ale dokážou ocenit prostě hezké čtení. Protože právě pro nás, knihomoly, je ta knížka. Ne pro bezduché novináře, kteří rozeberou každé písmenko. Ne ne, je naše a jako jedna z bláznů, kteří písmenka na bílém papíře tolik milují, zvedám palec nahoru a volám ANO. Ano, pane Hanksi, tohle je dost dobrý, tohle je přesně takové, jaké jsem si myslela, že bude. Jestliže vás miluji jako herce vyjímečné kvality, mé knihomolské srdce jste si získal rovněž.
A Nakladatelství Domino díky! Za nádhernou obálku se záložkou a za to, že jste mi tuto nádheru umožnili si přečíst.
Vydal: Domino
V roce: 2018
Stran: 416
Pěkná recenze, Jani. Musí na té knize něco být, jinak by nebyla taková jaká je...
OdpovědětVymazat