čtvrtek 7. března 2019

Potopa

Muž, zastřelený před krbem, zmizení bratra majitele pohřebního ústavu, žena, bojující se svou rodinou o život...Je to náhoda, nebo spolu tyto tři případy souvisí?

Šestý případ Frederiky Bergmanové a Alexe Rechta má být posledním. Údajně, ale kdo ví, třeba se autorka slituje a naservíruje nám díl další, neboť tito dva vyšetřovatelé budou chybět. 
Jak už jsem uvedla v lákačce na začátku recenze, tři zdánlivě odlišné případy a přesto jsou zakomponovány do jedné knihy. To přece nemůže být náhoda. Vezmeme si je trochu popořadě.
V domě je nalezeno mrtvé tělo starého muže, jenž má na malíčku navlečený snubní prstýnek jeho dcery. Pak je zde majitel pohřebního ústavu, který policii bombarduje telefonáty, že jeho bratr neutekl do Austrálie, jak se každý domnívá, ale byl spáchán zločin. A do třetice tady máme ženu, bojující se svými dětmi proti despotickému manželovi, kterému nejspíš definitivně hráblo.
Je na obou vyšetřovatelích, aby vše vyřešili a zde se ke slovu hlásí anonymní pisatel, který se snaží Alexe přivézt na správnou stopu a ukázat mu, jak hluboko by se měl vydat do minulosti, aby pochopil.  Spolu s tím jde ruku v ruce i linka soukromá a kdo četl předchozí díly, ví, kdo ne, bude hodně tápat. Soukromé životy obou hlavních hrdinů zde také mají své nezastupitelné místo a opět konec bude malinko otevřený, ač bychom u posledního dílu očekávali, že budou odkryty všechny karty.


Kristina Ohlssonová nikoho nenechává na pochybách, že není žádná slečinka se zástěrou kolem pasu. Její detektivní romány jsou hluboce promyšlené, popisy místa činu naprosto autentické, i když se dokáže obejít bez krvavých popisů mrtvých těl. 
Pro mě je obdivuhodné, jak ladně a nenásilně dokáže proplouvat soukromými životy hlavních aktérů, které mě leckdy donutily hodně přemýšlet. Její psychologické profily obou hrdinů jsou popsány tak, jako bychom je znali jako sousedy odvedle. A s každým dílem, alespoň mě, se stávali bližšími přáteli, kteří nejednou řešili spousty složitých situací.
Na jejích knihách mě neskutečně baví barevnost. Ne obálek, které jsou mimochodem skvělé, ale jak se dokáže vcítit do našich myšlenek, vést nás určitou cestou, aby nás vzápětí svedla na cestu jinou. Pohrává si s našimi myšlenkami naprosto nenásilně, dává prostor pro naši fantazii a my se velmi často necháme mýlit.



Za recenzní výtisk děkuji Knihcentru.

Kniha:     Potopa
Autor:     Kristina Ohlsson
Vydal:    Kniha Zlín
V roce:   2018
Stran:    448

1 komentář:

  1. Tuhle autorku i sérii miluju. Jen mi ještě chybí přečíst Davidovy hvězdy. Na Potopu se pak také chystám :-)

    OdpovědětVymazat