Rozhovor se Sandrou Dražilovou Zlámalovou, autorkou pohádkových knížek

Znáte Sandru Dražilovou Zlámalovou? Že neznáte? Pak dovolte, abych vám jí představila. Sandra zatím vydala dvě pohádkové knížky. Kulíškovy neposedné příhody a Čarodějnice Bordelína, která vyšla před pár týdny. Do toho právě dopsala třetí knihu, snad mohu prozradit, že se jedná o pokračování skřítka Kulíška a jeho dobrodružství a my už se všichni moc těšíme, až kniha spatří světlo světa. Její pohádky jsou doprovázené nádhernými ilustracemi od Marie Koželuhové, které zaujmou nejen každé dítko, ale i mnohé dospělé. Sandra vystudovala učitelství jak pro střední, tak pro základní školy, z čehož čerpá i ve své tvorbě. Dříve se věnovala také překládání a tlumočení z německého jazyka. Nyní je především maminkou tří uličníků, takže jsou všechny její příběhy „testované na dětech“. Miluje knížky, sportování a cestování se svými dětmi a manželem. Seznámily jsme se díky mému recenzování knih, blogu a myslím, že i spisovatelce Monice Wurm, která je naše nejoblíbenější a obě se s ní známe osobně (rozhovor s Monikou najdete zde). Sandra je velice milá, skromná žena a já jsem nesmírně vděčná, že mě před několika lety oslovila, a že jsme se mohly poznat také osobně. Její pohádky jsou promyšlené do posledního detailu, jsou zábavné a zároveň, nenápadným způsobem, pro děti velmi poučné. Ale teď už jí pojďme pozdravit…

Ahoj Sandro, vítám tě u nás, na stránkách Magazínu Dobrých knih. Chtěla bych ti nejdříve moc poděkovat, že sis na mě udělala čas a souhlasila s rozhovorem. Vím, že jsi pracovala jako učitelka, co byl ten první impuls, že začneš psát, a dokonce přímo pohádky?

 

Ahoj Veru, nejprve děkuji za možnost rozhovoru. Ano, dříve, tj. před dětmi, jsem pracovala jako učitelka. Ale pohádky, tedy konkrétně Kulíška, jsem začala psát již na vysoké škole. Prvním opravdovým impulsem pro mě byla zkouška z dětské literatury, kdy jsem zkonstatovala, že dětský svět by měl být bez násilí, lehce naivní, jemný, úsměvný – tehdy mě dost mrzelo, že se dětská literatura ubírala směrem, který  podle mě moc „dětský“ nebyl. Proto po jejím složení jsem sedla k notebooku a napsala první kapitolu a pak už to šlo samo.

 

 

Kdy ses rozhodla oslovit nakladatele?  

 

Poprvé jsem je oslovila asi před 8 lety, kdy jsem ode všech obdržela zamítavou odpověď. V té době jsem byla rozhodnutá pohádku sice dopsat, ale nechat si ji tzv. „v šuplíku“. Až v 2017 se mi povedlo svou pohádkou oslovit nakladatelství Brána a oni mi Kulíška vydali. Nyní vydávám pohádky pod nakladatelstvím Grada zn. Bambook.

 

 

Věděla jsi, že se psaní pohádek chceš věnovat i dál – a naplno?

 

Nevěděla, ale už při dopisování první pohádky se mi v hlavě rojila druhá, a tak to je i nadále. Sotva končím jednu, už vím, o čem bude další.

 

 

Neláká tě teď psát třeba i jiný žánr? Taková romantika pro ženy či příběhy ze života? Nebo ses v pohádkách prostě našla? 

 

Pohádky mě jednoznačně baví, protože tam vím, jestli je dobrá nebo ne. Ono když děti pohádka nebaví – tak už jí druhou šanci nedají. Prostě nebyla dobrá. Ale nepopírám, že mám napsanou osnovu a námět na knížku pro dospělé. Jestli na ni někdy dojde, to zatím netuším.

 

 

 

Pokračování rozhovoru čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.