středa 4. března 2020

V rouše beránčím

Měl to být Štědrý den plný smíchu a radosti...Místo toho zavraždil své děti, manželku a nakonec obrátil zbraň proti sobě. 

Finský reportér a producent Simo Hiltunen přichází se svým literárním debutem, který finští kritici označili v roce 2015 za nejzajímavější a nejdůležitější. Moc nerozumím tomu proč nejdůležitější, neboť kniha je plná brutálního šílenství, ale s pojmem nejzajímavější souhlasím.
V rouše beránčím nejde pouze o samotnou vraždu, která je nastíněna již v anotaci. Zde půjdeme trochu do hloubky, a to jestli je možné šílenství dědit po generacích, nebo se v nás ozve během života a roste v nás tiše a jedovatě.
Ale o čem kniha vlastně je. Samozřejmě drsný sever a temná zákoutí lidské mysli. Brutální a nepochopitelná vražda v jedné rodině a novinář Lauri Kivi, kterého se rodinné vraždy dotýkají víc, než by si přál. Psaním o tomto tématu se vrací do svého neradostného dětství a výlet to pro něj nebude snadný. 

Těžko se mi píše o knize tohoto typu, aniž bych mnoho vyzradila. Mohu jen konstatovat, že čtení V rouše beránčím není pro slečinky. 
Kniha má přes 400 stran a může se zdát, že první polovinu se nic moc neděje. Zato další stránky nás absolutně připraví o klid a autor nás začíná udržovat v napětí.
Návraty do minulosti jsou vítanou vsuvkou a dělají tím knihu zajímavější.
V rouše beránčím není klasickým thrillerem, má v sobě spíš prvky rodinného dramatu a takové knihy se ne vždy čtou dobře. Trochu rozvláčné, jakoby autor prostě jen chtěl vměstnat všechny své myšlenky do jedné knihy, ale na můj vkus to nebylo až tak nutné.
Pokud se má kniha řadit mezi nejlepší severské knihy, dala bych ji na nižší příčky. Ale uvidíme, třeba nás Simo Hiltunen přesvědčí v druhé knize, která ve Finsku vyšla v roce 2018 a snad se jejího překladu dočkáme i my.

Žádné komentáře:

Okomentovat