„Vstupte do domu hrůzy a Stephen King vám zaručí, že se budete opravdu bát.“
Rok 1973. Mladý Devin Jones se rozhodne přes léto pracovat
v zábavním parku plném kolotočů a rozjančených dětí. Práce se mu velmi
líbí, a tak se rozhodne přerušit studium vysoké školy a zůstat v lunaparku
také přes rok. Spřátelí se s jedním malým chlapcem, který umírá a zamiluje
se do jeho krásné maminky. Tady ale příběh nekončí. Devin se snaží vypátrat, co
za tajemství skrývá strašidelný zámek, prý v něm totiž skutečně straší…
|
„ |
Uvidíš,“ řekla
zlověstně Rozzie Fortuna, a za chvilku jsem viděl. Vedle Domu hrůzy byl
Tajuplný zrcadlový zámek, vlastně k sobě ty dvě atrakce přiléhaly. Vedle
pokladny bylo obyčejné zrcadlo a nad ním nápis ABYSTE NEZAPOMNĚLI, JAK
DOOPRAVDY VYPADÁTE. Lane mě vzal za jednu paži, Rozzie za druhou.“
Řekla bych, že Lunapark je tak trošku jiná Kingovka. Jiná, než
jsme zvyklí. Ale za mě tedy výborná. V románu se King nezdržuje se
zbytečnými popisy hlavních či vedlejších postav, jak je u něj typické, ale jde
rovnou k věci a děj ubíhá rychlým tempem. Musím se přiznat, ten popis
hlavně vedlejších postav a všeho okolo, mi u autora vždycky trochu vadilo, pro
mě to byl zbytečný zdlouhavý děj, ale v Lunaparku tomu tak není a já se
bavila od začátku do konce. Román vlastně obsahuje od každého žánru kousek –
společenský román, horor, krimi, ale také kousek romantiky.
Pokud máte rádi svižný děj, záhady a skvělý zamotaný příběh,
který je výborně napsaný, určitě si přečtěte Lunapark. Vlastně, i když třeba zrovna
nefandíte Kingovi, protože tahle kniha je opravdu psaná trochu jiným stylem, a
je to vážně skvělá jízda - jako na tom oprýskaném vozíku v tom vyhlášeném
Domu hrůzy.
Moc děkuji nakladatelství BETA za recenzní výtisk.
Knihu koupíte zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat