Nezapomenutelný příběh dvou výjimečných žen, které navzdory překážkám nacházejí odvahu a naději i v těch nejtemnějších časech…
Řecko, 1942. Mladá Sophie si všímá, že okolí její rodné
vesničky se vlivem války mění, lidé se také mění a ona se snaží držet od všech
odstup, hlavní cíl je přežít a udržet naživu svojí mladší sestru a otce. Ale
okolnosti se však sehrají tak, že se sama stává členkou protinacistického
odboje, a jde jí o život.
O mnoho a mnoho let později přijíždí na řecký venkov, do
vesničky Iousidous, Ava. Sophiina vnučka, která zdědila po smrti babičky dům, o
němž se nikdy nezmínila, a už vůbec od babičky neslyšela o jejím životě v rodném
Řecku. Ava je zklamaná životem, a tak se pouští, aby zapomněla, do oprav
starého zchátralého babiččina domu a nachází v něm spousty odpovědí.
Postupně zjišťuje tajemství babiččina života a rozplétá neuvěřitelný příběh
krutosti, odvahy a věrnosti.
|
„ |
Od
války jsem Sophii neviděla,“ překládala Helena. „Zmizela hned potom, co
vyhodili do vzduchu ten most – víte o tom?“ Helena pohledla na Avu a ta rychle
přikývla. „Myslíte viadukt přes řeku Gorgopotamos? Odboj ho vybombardoval ve
dvaačtyřicátém.“
„Vidím,
že jste si doplnila znalosti o místní historii.“poškádlila ji Helena a Ava se
usmála. (…)
„Po
zničení toho mostu přišli do Iousidous nacisté. Zuřili, protože byli
přesvědčení, že někteří vesničané pomáhali odboji.“ (…) „Ale nacisté se nějakým
způsobem dozvěděli její jméno. Hledali ji, i její sestru Angeliku. Ale obě
zmizely a já se už nikdy nedozvěděla, co se s nimi stalo.“
Tak tenhle výborný román mi bude ležet hodně dlouho v hlavě.
Miluju příběhy z Řecka, a pokud se ještě opírají o skutečné události, to
je pak ta nejlepší kombinace. Navíc mě kniha velmi obohatila o znalosti z řecké
historie, zase jsem se dozvěděla víc, jak to tam chodilo během druhé světové
války. Autorka dokonce zakomponovala do děje skutečné osoby a skutečné
události, jako je například zničení mostu přes řeku Gorgopotamos. I Řekové
zažili během druhé světové války velmi těžké časy, trpěli hlady, zimou, byli
obléháni Němci.
Román Za olivovým hájem se četl velmi dobře, obě linie byly
zajímavé. Autorka píše věcně, žádné zdlouhavé popisky okolí nečekejte. Ale děj
je velmi autentický, dechberoucí. Četla jsem, ani jsem nedýchala, jak jsem
držela Sofii palce. Plakala jsem spolu s ní a prožívala každou její
bolest. Kniha je opravdu výborná a já si posvítím také na další autorčiny knihy.
Na světě existuje mnoho fascinujících
příběhů o statečnosti obyčejných lidí během druhé světové války a toto je jeden
z nich.
Moc děkuji LUXOR.CZ za recenzní výtisk.
Knihu koupíte zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat