Příběh inspirovaný hrůzami, které se ve Willowbrooku skutečně odehrávaly, vám vezme dech…
Šestnáctiletá Sage Wintersová měla dvojče Rosemary. Byla
vždycky trošku jiná, ale sestry byly propojené a velmi se milovaly. Rosemary
však zemřela už před šesti lety na zápal plic. Jejich matka zemřela při
autonehodě a Sage žije pouze se svým nevlastním otcem, který se o ni vůbec
nezajímá. Jednoho dne však náhodou vyslechne otčíma hovor a ten jí změní celý
život. Rosemary žije. Byla tenkrát umístěna do státní školy Willowbrook, o
které se nepovídá nic hezkého. Nicméně sestru nyní v zařízení pohřešují.
Willowbrook byl vždy opředen strašidelnými historkami a tajemstvím, nikdo o něm
vlastně neví vůbec nic. Sage se vydává do Willowbrooku, odhodlaná sestru najít,
to ale ještě netuší, že tam uvidí a zažije věci, které jí navždy změní život…
„Těžko
říct, co bylo horší, jestli hluk nebo zápach. Vzduch chutnal jako smrt.
Nelidské hrdelní skřeky vycházely z čehosi, co znělo jako stovka zmučených
duší, stoupaly, klesaly a zase stoupaly. (…) Stála tu snad stovka železných
postelí, všechny byly bílé a namačkané jedna na druhou, a mezi nimi úzká
ulička. Všechny byly obsazené, některé dokonce dvěma dívkami. Mnohé měly na
sobě svěrací kazajky, seděly, klečely nebo ležely a oči měly prázdné. Několik
z nich bylo přivázaných provazy k čelu postele, zatímco jiné se povalovaly
ve vlastních výkalech. Některé byly nahé, mnohé měly na sobě jen látkové pleny,
zatímco jiné byly oblečené v hrubých, ručně ušitých mundúrech. Pravou
stranu místnosti zabíraly dřevěné vozíky s morbidně vychrtlými chovankami
uvnitř. Jiné lezly, skákaly z postele na postel, smály se, vyly a ječely.“
Páni, tohle bylo opravdu velmi silné čtení. Po přečtení pár
stránek jsem si hned musela googlit Willowbrook a informace o něm. Shlédla jsem
i pár videí na youtube a dokonce přímo to video, které se odehrává v ději knihy,
když do sanatoria vtrhl Geraldo Rivera a zveřejnil světu první reportáž a
žalostné podmínky, v nichž místní rezidenti žijí. Tuto událost autorka
zakomponovala do děje a je její důležitou součástí. Díky reportáži se začalo
konečně něco dít, v roce 1972 podali rodiče pěti tisíc obyvatel žalobu na
stát New York, poté se zúžil počet pacientů na 250 a v roce 1981 se
zařízení konečně zavřelo úplně.
Pokračování článku čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.
_-_cropped.jpg)
Skutečný Willowbrook - zdroj Google
Žádné komentáře:
Okomentovat