Kniha osudu

 

Román zachycující pět bouřlivých desetiletí íránských dějin očima obyčejné místní ženy. Kniha osudu je bestseller, který byl brzy po vydání vládou zakázán.

Masúme je obyčejná patnáctiletá dívka. Miluje školu a ráda se učí. Cestou do školy potkává pravidelně jednoho mladého muže a brzy se do sebe oba zamilují. Zatím si píší jen dopisy, nic víc. Ale její bratři dopisy najdou a obviní ji z toho, že udělala celé rodině ostudu a zničí jim to život. Masúme stihne krutý fyzický trest od vlastních bratrů, a nadávky od vlastní matky. Zavřou ji v pokoji, a na dlouhou dobu nesmí vycházet, dokud jí nenajdou ženicha, aby byl od mladé dívky klid. Rodiče jí rychle domluví sňatek s cizím mužem a Masúme se hned po svatbě odstěhuje. Prožívá zvláštní manželství s cizincem, v tu dobu probíhají v Íránu veliké politické změny. Navíc její manžel Hamíd je politickým disidentem a brzy ho přijdou zatknout. Život Masúme se opět obrací vzhůru nohama a ona zůstává i se dvěma syny sama. Snaží se je všechny uživit, aniž by musela žádat o pomoc vlastní rodinu, která jí kdysi zradila.

 

„Ahmad se na mě díval s podivnou rozkoší. Když se dostal ke dveřím, zasyčel na mě sprostou nadávku a vytrhl si nohy z mého sevření. Alí, který šel za námi, mě plnou silou nakopl, až jsem se skutálela ze schodů. Ahmad při odchodu zakřičel: „Přinesu ti jeho játra.“ A zabouchl za sebou dveře.

Měla jsem zlomená žebra. Nemohla jsem dýchat. Ale skutečnou bolest jsem cítila v srdci. Byla jsem vyděšená k smrti, jak bude Ahmad konfrontovat Sajída a co mu udělá.“

 

Uffff. Kniha osudu je velmi silný román o přátelství, víře, vášni a naději. Ale také o bolesti, krutých tradicích a smutku. Román ukazuje, že dobré srdce a víra v lepší zítřky pomáhají překonat všechny nejkrutější období života. Navíc poukazuje na všechny ženy v těžkých životních podmínkách, které bojují za základní životní práva.

Kniha se četla velmi dobře, první polovina měla rychlý spád a opravdu mě bolelo u srdce podrobně číst, co se vlastně v dnešním světě stále děje. Že pro některé jsou tradice a zvyky důležitější než rodina, než vlastní dcera, a matka posílá na vlastní dítě smrt. Tohle se mi opravdu četlo velmi těžce a plakala jsem spolu s Masúme nad jejím osudem. Zároveň jsem tuto mladou ženu velmi obdivovala, jak je silná a dokázala se všemu postavit. Nenechala se zničit a jela dál, bojovala za svoje práva i rodinu. A nakonec by pro vlastní děti zemřela.

Přečtěte si Knihu osudu, tento životní příběh jedné íránské ženy vás vezme za srdce. Dozvíte se hodně nových informací a v mnohém vám otevře oči.