Zaťukej mi na srdce

Ida Kyselková je svobodná mladá matka. S výchovou malé Marušky jí občas pomáhá její maminka Věra, která se jí neustále snaží najít ženicha. Ida jí říká, že vše zvládá sama a nikoho nepotřebuje, ale maminka si stejně míní svou a vyhlíží potencionálního manžela, kde může.

Román také vypráví příhody maminky Věry, hlavně z jejího zaměstnání, kde se bojí, že už jí pošlou do předčasného důchodu, protože vymýšlejí samé novoty. Kapitoly se střídají s příhodami dcery Idy, která si nakonec přítele najde sama – a to na hodně nezvyklém místě.

 

„Kolik jsi jich snědla?“ Mrkla na igeliťák, se zbylým pečivem. „Pirohů?“ mávla rukou. „Jenom dva, ale doma jsem snědla dva chleby s paštikou, velkou čokoládovou tyčinku, tři cucavý bonbony a koblihu od včera.“ „Jaks to prosím tě stihla?“  „Tak…trhavě, jako šelma.“

Zaťukej mi na srdce je román, který nezvykle vypráví příběh matky a dcery. Kapitoly se střídají z pohledu matky Věry Kyselkové a z pohledu dcery Idy. Nejvíc mě bavily části o Idě – mladé svobodné matce, která zažívala s malou Maruškou mnoho vtipných situací – ať už když doma zápasily samy dvě, nebo když se seznámily s Honzou odvedle a Iduš se ho snažila alespoň trochu zaujmout.

Petra Nachtmanová svou knihu pojala jako vždy vtipně a s nadhledem. Baví mě, jak si její hrdinky ze sebe dokážou udělat srandu a ještě tomu kolikrát něčím nasadí korunu. Její romány jsou lehké, oddechové, vtipné a vy u nich přijdete na jiné myšlenky. Odpočinete si a hlavně se pobavíte a zasmějete.

Zaťukej mi na srdce je příběh ze života, který se může stát i vám. Je to přesně taková oddychovka na víkend, která vás rozesměje a zahřeje u srdce.

„Hele co ti daroval strejda (…)“ Zasmála se, natáhla ručičky a pak řekla slovo, které neví, kde se sama od sebe naučila: „Táta.“  „To není od táty, ale od strejdy.“  „Táta!“ ona zase po svém a Ida přitvrdila. „Táta je hajzl, tenhle pán je moc hodný,“ pověděla odborně a Maruška se posadila, pak postavila a začala hopsat v postýlce. „Táta, táta, táta, kaká, ee, ee, e…“ A pak to začalo v pokoji zavánět a už se s ní raději nebavila o pravém a náhradním otcovství.

 

Za recenzní výtisk moc děkuji spisovatelce Petře Nachtmanové.

Knihu koupíte zde.

 

*Veru   

Jak dobře znáte svou dceru?

Zavírat oči před vlastní minulostí je spolehlivý způsob, jak si zatemnit budoucnost.

Sue Jacksonová sedí u nemocniční postele své dcery a drží ji za ruku. Očima pátrá v jejím obličeji po sebemenší známce života a bedlivě naslouchá pípání monitoru dechu. Tiše k ní promlouvá a prosí ji, aby otevřela oči. Ale Charlotta ji neslyší. Je v hlubokém kómatu po děsivé nehodě, kdy skončila pod koly autobusu. Náhoda, či úmysl....?

Sue není jen matkou pubertální dcery, o které zjišťuje, že ji vlastně pořádně nezná. Kdysi byla velmi zamilovanou, mladou dívkou, chtěla se vdát za muže svých snů, založit rodinu. Ale něco se zvrtlo. James Evans nebyl oním princem, s kterým prožije zbytek života. Divadelní herec je psychopatický, despotický, vyšinutý žárlivec, který si s ní pohrává způsobem, který i málem zničí. Nespočet žárlivých scén, teatrálních gest, rozchodů,  vyvrcholí v jedno jediné. James si Sue zcela podmaní, když si ji nastěhuje do domu, kde žije se svou matkou a rázem je po lásce. Urážky a bití jsou na denním pořádku a Sue se zcela stává jeho majetkem. Dva roky bezmezné hrůzy a šlapání po jejím sebevědomí. Když se jí podaří uprchnout, je na pokraji sil, ale žije. 

O dvacet let později je Suzann vdaná za poslance Briana Jacksona a vychovávají dceru Charlotte. Dívku, která skočí pod kola autobusu s úmyslem zabít se. Sue nachází její deník a snaží se porozumět, co tak strašného ji přimělo k sebevraždě. Charlotta se zmiňuje o jakémsi tajemství, které se nikdo nesmí dozvědět. Co se mohlo stát? Co se mohlo tak strašně pokazit? Proč se její dcera rozešla s přítelem a přestala se stýkat s nejlepší kamarádkou z dětství? Suzann se snaží přijít všemu na kloub, ale sama se dostává do potíží a začíná ztrácet půdu pod nohama. Stopy ji zavádí až do Londýna, do nočních klubů s nevalnou pověstí, mezi VIP hosty a nestačí se divit, kdo vlastně Charlotta je. Naráží na jméno Mike, které jí nic neříká, ale způsob  jednání toho člověka je jí až příliš povědomý. Až moc důvěrně známý. A když dostane poštou pohlednici a následně sněhové těžítko, rázem má jasno. Byla by to moc velká náhoda. A i když se to zdá nemožné, ví, že noční můra je zpět a hrozí ji zahubit. Ji i její dceru. Nyní už to bude kdo z koho.....

C. L. Taylor přichází s druhou knihou Nehoda, po neméně úspěšné Lži. Oba tituly mají jedno společné. Autorka nás do posledních stránek udržuje v napětí. A přestože asi tušíme, kdo je ten zlý a kdo hodný, konec nás stejně nenechá chladnými. Mě osobně její styl prostě baví. U čtení se rozhodně nenudím a oči mi nedočkavě běhají po řádcích. Hlavní hrdinka je opět trochu naivní a její jednání asi jen těžko, rozumně uvažující člověk, chápe. Ale jak otáčíme stránky, stává se silnější, aby na poslední chvíli mohla vyhrát rozhodující bitvu o vlastní život. 

Za recenzní výtisk patří můj velký dík Nakladatelství DOMINO

Kniha:      Nehoda

Autor:       C. L. Taylor

Vydalo:     Domino

V roce:      2016

Stran:        352

VATIKÁN



Tak vám konečně přináším první část z mého posledního výletu :-)

Náš cíl byla Itálie - Řím. Už dlouho byl Řím - hned po Athénách (které jsem si v roce 2014 splnila) můj sen. V létě jsme se domluvili s přáteli, že pojedeme sami autem. Pronajala jsem nám byt v městské části Vatikán - pár kroků od Vatikánu. Skvělé na tomto ubytku je, že se všude dá dojít pěšky a jste přímo v centru dění.

První den jsme navštívili Vatikán a Vatikánská muzea. Počasí nám přálo - poslední říjnový víkend bylo okolo 25 stupňů a sluníčko svítilo o sto šest. V druhém díle (již brzy) vám přinesu fotoreport z centra Říma a také zážitek ze zeměstřesení, který nás opravu vylekal.

 

Krásné malby ve Vatikánských muezích.

 

Vatikánská muzea ....

 

Bazilika sv. Petra

 

 

 

Náměstí svatého Petra ve Vatikánu

 

Celá naše výprava před Vatikánskými muzei

 

Noční bazilika sv. Petra

 

 

Pohled na Andělský most a baziliku svatého Petra

 

 

 

Svatopetrské náměstí okolo osmé večer :-)

 

 

*Veru

 

 

 

TMAVÉ STĚNY WILLARDU

 

Příšerné léčebné praktiky, zima, hlad... Vítejte v psychiatrické léčebně Willard.

 



Je to deset let, co matka Izzy Stoneové zastřelila jejího otce. Izzy jí za to odmítá navštěvovat ve vězení. Nemůže jí její náhlé pomatení smyslů odpustit. Jak to maminka mohla udělat? Vždyť byli tak šťastná a dokonalá rodina..... anebo ne? 

Izzy žije u pěstounů a začne s nimi jezdit pomáhat v místním muzeu. Propadne pátrání po osudech pacientů Willardu, zdejšího dávno opuštěného ústavu pro choromyslné. Narazí zde na kufr Clary Cartwrightové, ve kterém najde její věci, fotografie a hlavně deník…

 

Píše se rok 1929 a Clara právě oslavila osmnáctiny. Je z bohaté rodiny, kde se dodržují přísná pravidla. Když se pohádá s otcem kvůli jejímu novému příteli, kterého samozřejmě otec neschvaluje, chce odtamtud utéct. Ale to už mezitím otec volá policii a lékaře a nechá ji zavřít do sanatoria pro duševně choré. Odtud ji později převezou do státního ústavu Willard, kde se s lidmi zachází hůř než s dobytkem a chovanci zde žijí v otřesných podmínkách.

 

„Následujících šest dní byla Clara zamčená na odporně páchnoucí izolaci v cementové kobce, kde jediným vybavením byl záchod a kovová postel přišroubovaná k podlaze. Dvakrát denně jí zřízenec prostrčil okénkem ve dveřích suchý chléb a plechovou misku vývaru. Jestli je den či noc, poznala jen podle holé žárovky na stropě – jestli svítila, nebo ne. Chodbou se rozléhalo řinčení řetězů a bouchání železných dveří, tu a tam zpestřené skřeky a sténáním.“

Kapitoly se střídají z pohledu Izzy – současnosti -  a Clary – minulosti. Clary kapitoly mě bavily víc, byla jsem zvědavá, co se v blázinci zase stalo a jak nešťastný osud Clary pokračuje dál. Ale ani Izzy příběh nebyl nezajímavý. Postupně se dozvíme, proč její matka otce zabila a jaký vážný důvod k tomu měla. Ne vše v jejím životě, před zabitím otce, bylo tak krásné, jak si pamatovala.

„Všichni měli v pase lano, kterým byli přivázáni jeden k druhému. Jednu skupinu tvořili muži, druhou ženy. Bílé nemocniční župany měli potrhané a pokryté špínou, na nohou, pažích i ve vlasech zasychaly výkaly, zvratky a moč. Jedna žena neustále padala a ostatní ji vlekly za sebou. (…) Někteří z pacientů vrávorali a kulhali, ozývaly se výkřiky o pomoc. (…) Muž ve svěrací kazajce při chůzi střídavě vystrkoval ramena jako hráč amerického fotbalu (…). Jiný měl náhubek. Někteří nadávali z plných plic.“

Představte si, že se pohádáte s rodiči nebo manželem a oni vás za to nechají zavřít do blázince. Na doživotí. Tady s vámi zacházejí jako s kusem nábytku, jste ubytovaní v zimě, zápachu, s desítkami bláznů v jedné místnosti. A do toho ty hrůzné „léčivé praktiky“. A to se přesně stalo Claře…

 

Spisovatelka Ellen Marie Wisemanová píše skvěle a je veliká škoda, že u nás nevyšla její druhá kniha The plum tree. Tmavé stěny Willardu si dokážu představit jako film, určitě by to byl trhák. Příběh vychází z historických faktů. Postavy nejsou reálné, ale popisovaná místa jsou skutečná. Ústav pro choromyslné – Willard – opravdu existoval. Jsou zde popsány způsoby léčby, které se opravdu prováděly v různých ústavech po celém světě.

Román jsem přečetla téměř celý za nedělní odpoledne. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, dokud jsem nebyla u posledních stránek. Je neskutečné, že se něco takového dělo. Že vás proti vaší vůli mohli zavřít do blázince, i přesto, že jste úplně v pořádku. Příběh je opravdu fascinující. Během čtení si určitě i popláčete. Děj vás úplně vtáhne na chodby ústavu a vy budete všechny ty hrůzy prožívat s Clarou…

 

Děkuji DOBRÝM KNIHÁM za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

*Veru

 

Nedělní novinky

Mrkněte na pár novinek, na které jsem narazila. Za mě rozhodně jdou na seznam všechny a dopis Ježíškovi se tak rapidně zvětšil na další A4 :D

Někdy můžeme věřit už jen sami sobě – a někdy ani to ne! Ted McKay zvedá k hlavě revolver, když vtom se u dveří rozezní zvonek. Ted má dobře placenou práci, krásnou ženu a dvě malé dcerky. Jaký může mít důvod k sebevraždě? Nezvaný host dál naléhavě zvoní. Ted nemá v úmyslu nechat se právě teď vyrušovat, jenže pak pod prahem zahlédne lístek: Otevři dveře. Je to tvé poslední východisko. Cizince vpustí dovnitř a vyslechne si podivný návrh... Temná hra plná manipulace a smrti právě začala.

V rozbombardovaném hlavní městě Říše dochází k sérii vražd žen, jejichž zohavené mrtvoly pachatel aranžuje k válečným pomníkům, přičemž všechny oběti mají nějaký vztah k NSDAP. Podle znalce však vrahem není odpůrce režimu, ale naopak oddaný nacista. Židovský komisař Richard Oppenheimer, kdysi nejúspěšnější vyšetřovatel berlínské kriminálky, je Gestapem znovu povolán do služby. Oppenheimerovi nyní nejde jen o přežití jiných, ale i o své vlastní. Co by následovalo, pokud by případ vyřešil?

Vychází v prosinci 2016

Na konci nebývale dlouhé zimy je v potoce poblíž slavného univerzitního kampusu v Ridgedale v New Jersey nalezeno tělo novorozence. Nikdo neví, kdo to dítě je, jak se do potoka dostalo či jak zemřelo. O hrozivém nálezu informuje zdejší obyvatele Molly Andersenová, píšící pro místní deník Ridgedale Reader, jež se sem přestěhovala teprve nedávno – a která se doposud úplně nevzpamatovala z traumatického potratu. Když se mladá novinářka pustí do vlastního pátrání, začínají navíc z minulosti malého městečka vystupovat děsivá temná tajemství…

Vychází v prosinci 2016

Danu Nolanovou, nadějnou televizní reportérku, unese nepolapitelný sériový vrah, známý pod přezdívkou Doc Holiday. Ač ji nelidsky týrá – mladá dívka se má stát jeho „mistrovským dílem“, jak slibuje –, Daně se podaří jako zázrakem přežít a svého trýznitele z posledních sil zabije… 
I po deseti měsících léčení a rehabilitace je však Dana stále v žalostném stavu, zejména kvůli zranění mozku. Na podrobnosti onoho traumatického zážitku nemá žádné jasné vzpomínky, na svůj předchozí život se rozpomíná jen pozvolna a pronásledují ji ty nejtemnější noční můry. Když je propuštěna z nemocnice, vrací se z Minneapolisu do rodného městečka, aby našla klid na úplné zotavení v péči své úzkostlivé matky a otčíma. Stane se však přesný opak – to když místní média při příjezdu domů Daně připomenou starý případ Casey Grantové, její nejlepší kamarádky z dětství, která záhadně zmizela o prázdninách, kdy obě dokončily střední školu. A Dana se přímo posedle pouští do pátrání po tom, co se vlastně kdysi stalo…

Dánský milostný thriller o rodinných poutech, smrti i osudové vášni.
Příběh, který může směle konkurovat Hitchcockovu filmu Marnie.

Brilantní dánský thriller o chamtivosti, vraždě, podvodu a osudových rozhodnutích zavede čtenáře do malebných dánských rybářských vesnic, ale i do majestátních sídel a nebezpečného podsvětí Kodaně.
Louise je mladá žena, které žije s přítelem Joachimem na malém ostrůvku Christianso, kde také provozuje kavárnu. Jednoho letního dne, během nejrušnějšího období roku, za ní přijde muž s tvrzením, že Louise je jeho manželkou Helene, která se beze stopy ztratila před třemi lety. Žena na fotografiích, které jí ukáže, se Louise skutečně velmi podobá.
Policie se pouští do vyšetřování, při němž vychází najevo, že Louise má na hlavě jizvy po zranění. Mohlo by to být příčinou ztráty paměti?

Louise je skutečně Helene Söderbergová, dědička obchodního impéria, Edmundova manželka a matka dvou dětí. Musí se rozloučit s Joachimem a začít „nový" život či spíš se vrátit k tomu starému, na který si však vůbec nevzpomíná. Co se skutečně přihodilo té noci, kdy Louise/Helene zmizela? Děj intenzivního thrilleru je neustále dva kroky před čtenáři a zápletka nezadržitelně spěje k překvapivému rozuzlení.

 Novinářka, parfumérka, autor úspěšných detektivek a čtyři další kreativní osobnosti využijí nabídky pracovního pobytu na pustém dánském ostrově. Každý z nich má jiný důvod, proč si odloučení přeje, ale přesto jsou všichni překvapeni, když je ubytují v prosklené budově a nemohou navázat kontakt s okolním světem ani se vrátit. Nálada se rychle mění, a když se jedna z účastnic ztratí v lese, a druhá padne do náruče smrti, uvědomí si zbývající, že něco není v pořádku. Je mezi nimi vrah? A kdo bude další obětí? Nejhlubší tajemství postav a jejich životní osudy se brzy propojí a odhalí příběh o posedlosti, zneužívání druhých a odpovědnosti.

Ledové objetí je příběh čtyř přátel z Dartmouthské koleje v New Hampshiru. Kristina, Albert, Jim a Constance, všichni z bohatých rodin, před sebou nic neskrývají, společně tráví volný čas a užívají si studentský život. 
Ale jen do chvíle, kdy je na pozemku univerzity nalezeno nahé tělo Kristiny zaváté sněhem. Leželo tam již několik dní. Kdo ji zabil? A proč nikdo z jejích přátel nenahlásil, že se Kristina pohřešuje? 
Detektiv Spencer O’Malley během obtížného vyšetřování odhaluje podrobnosti o jejím životě, dozvídá se o Kristinině rodině a pomalu začíná rozkrývat tajemství tohoto propleteného čtyřúhelníku… tajemství temnější, než na počátku tuší. A je si jistý, že ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá!

Ben a Maddy jsou svoji už patnáct let a mají tři děti. Maddy je klidná žena, kdežto Ben má výbušnou povahu a sebemenší rozepři řeší křikem. Svou ženu však nadevše miluje. Jenomže jednoho dne Benova prchlivost způsobí autonehodu, při níž Maddy upadne do kómatu. Benovi nejenže hrozí vězení, ale musí se ještě spolu s nejstarší dcerou postarat o domácnost. A teprve v tu chvíli se začíná ukazovat jeho pravý charakter…Vynikající psychologické drama o vině, odpuštění a možnostech změnit to špatné v nás, ale také o všednodenních maličkostech, jež nemusí být tak nevinné, jak se zprvu zdají být.

Pro čtenářky Jojo Moyesové – dojemný příběh o lásce a druhé šanci
V den, kdy se Hana chystá oznámit manželovi, že od něj odchází, ho najde v ložnici na podlaze, vyděšeného a neschopného se pohnout. Dostal mrtvici.
A jejich život se ve vteřině změní.
Haně nezbývá než odložit všechny své plány, aby se mohla starat o manžela, kterého byla připravená opustit. Tom nemůže chodit, není schopen základních úkonů. Po měsících vzájemného zanedbávání a partnerského odcizení nastává dlouhé období rehabilitace, během nichž má Tom čas pohlédnout na svůj život z nové perspektivy, aby ho mohl přehodnotit. Podaří se Tomovi překonat nemoc a zachránit manželství? A dokáže se Hana vzdát svých plánů na nový život a znovu se do Toma zamilovat?
Moje všechno je debutový román, který nedáte z rukou. Rozpláče vás i rozesměje. A přiměje vás zamyslet se nad tím, co je v životě skutečně důležité.

Všechochuť, která uspokojí jak romantickou duši, ta mé druhé, 

krvežíznivé já :) Tak vybírejte, Ježíšek je tady už za 40 dní :)

Úlovky z bazárku aneb knižní tipy z trošku jiného soudku :)



Včera mi dorazila zásilka z bazárku Databáze knih :-) Jsou to úlovky z trošku jiného soudku, než běžně čtu, ale měla jsem je na seznamu všechny už hodně dlouho, tak jsem zvědavá. Hlavně na Andělé v mých vlasech a Život smrtí nekončí :-) Trošku mystična, tajemna a nadpřirozena občas neuškodí :-)

 

 

 

Andělé v mých vlasech - Lorna Byrne

 

 

Podtitul: Skutečný příběh moderní irské mystičky.

Lorna Byrne, moderní irská mystička, od nejútlejšího věku vídala anděly a hovořila s nimi. Nyní poklidně žije na irském venkově. V knize Andělé v mých vlasech, která je strhující kronikou jejího neuvěřitelného životního příběhu, poprvé otevřeně hovoří o svých zážitcích. Autorka živě líčí své dětství v Irsku, hledání práce v Dublinu i manželství s mužem svých snů. Lornin příběh se okamžitě stal bestsellerem stal. Poskytuje čtenáři jedinečný pohled na andělské pomocníky, kteří nás neustále obklopují a pouze čekají na naši prosbu o pomoc. Jak sama Lorna říká: Stačí jen je požádat.

 

 

Život smrtí nekončí - Theresa Cheung

 



Ve své nové knize Theresa Cheungová, úspěšná autorka díla Spatříš svoje anděly, předkládá čtenářům strhující příběhy lidí, kteří uprostřed všedního dne zahlédli záblesk nebes. Dotyční navázali kontakt s „oním světem“, ocitli se na prahu smrti nebo zažili jiný úkaz, přesvědčivě nasvědčující existenci posmrtného života. Pomocí těchto přímých svědectví autorka zodpovídá zásadní otázky, jež si v určité životní fázi klade každý z nás: Co se stane, až umřu? Setkám se znovu se svými milovanými? Existuje posmrtný život?

 

 

Ostrov poslušnosti - Marina Anderson

 

 

Pokud jste četli Padesát odstínů a červenali jste se…, tak tuhle knihu raději ani neotvírejte.

Natalie Bowenová má něco přes dvacet. Žije v Londýně, mnozí jí závidí, ale její osobní život je jedna velká katastrofa. Muži se nedokáží vyrovnat s její úspěšnou kariérou a Natalie se pomalu smiřuje s tím, že nikdy nenajde opravdové štěstí.

A pak se doslechne o luxusním víkendovém středisku zvaném Ostrov poslušnosti. Tam prý člověku ukážou rozkoše, jaké si ani nedokázal představit. Natalie se nejprve trochu lekne, ale brzy v ní převáží touha dozvědět se víc. Možná je to jedinečná příležitost, jak se konečně posunout z místa... A tak v sobě potlačí strach a přihlásí se.

Brzy po příjezdu se setká s okouzlujícím, i když poněkud rázným Simonem. Ten muž je zvyklý dostat vše, o co si řekne. A Natalie pochopí, že konečně potkala sobě rovného.



 

 

 

Útěk na druhý břeh - Jana Abrahamová

 



Dostat se na samé dno, neznamená zůstat tam navždy
Jsou místa, kterým je lepší se vyhnout i za bílého dne. Přesto na druhém břehu řeky, kde nekontrolovatelně bují vegetace a pohybují se podivné lidské existence, najde útočiště mladá dívka Krista. Od skoku do chladné vody ji zachrání žena, která vypadá jako smrtka, ale v osudnou chvíli se stává strážným andělem. Přiměje zoufalou dívku žít dál? Pozná Krista osudovou lásku?

 

*Veru

 



Recenzáčky z nakladatelství MOBA

 

Právě mi dorazily tyto dvě krásky k recenzi z nakladatelství MOBA :-)

Pojďme se podívat na anotace:

 

Přístav naděje -  Nina George

 

Příběh plný laskavosti, vřelosti a životní moudrosti o tom, že nikdy není pozdě změnit svůj život. Když Marianne pohltily kalné vody Seiny, cítila se vlastně šťastná, poprvé v životě opravdu šťastná. To, že ji proti její vůli jakýsi neznámý muž zachránil, její odhodlání ještě umocnilo. Když ji nechce Paříž, pojede k moři. A malovaná dlaždička, která se jí úplnou náhodou dostala do rukou, ji nasměrovala do Bretaně, až do přístavu Kerdruc. Ovšem chyba lávky!, tam ji považují za dlouho a toužebně očekávanou kuchařku. A vařit, to Marianne skutečně umí výtečně. A tak své odhodlání skoncovat se životem odloží o den, pak ještě o jeden...

 

 

 

Kdo jinému jámu kopá... sám do manželství padá - Alena Jakoubková

 

Svobodná pětatřicetiletá Cora po krachu firmy, v níž pracovala,nemůže najít novou práci. Rozhodne se tedy podnikat, a přestože nemá žádný kapitál, povede se jí rozjet úspěšnou internetovou seznamovací agenturu. Jednoho dne se objeví zákazník, kterému ne a ne najít vhodnou partnerku...

 

 

 

 

 

 

 

 

Moc děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisky :-)

 

 

*Veru







Sůl moře - Ruta Sepetys

 

Zima roku 1945.

Čtyři mladí lidé.

Čtyři tajemství.

My, kteří jsme přežili, nejsme ti praví svědkové. Jedinými majiteli nevýslovné pravdy jsou ti utopení, mrtví a zmizelí.

-Primo Levi-

Právě jsem dočetla tuto skvělou knihu a přemýšlím jak začít. Jak popsat všechnu tu hrůzu, boj o přežití a všudypřítomnou smrt, kterou lidé za války prožívali? Je mi úzko a hlavou se mi honí tisíce myšlenek o lodi Wilhelm Gustloff a obrazy utonulých lidí volajících o pomoc.

 

„Padla jsem na břicho na led. Slunce zasvítilo trochu silněji a odhalilo tu hrůzu pod ním. Zpod ledové krusty na mě hleděl mrtvý kůň a dětská rukavička. Zavřela jsem oči a dusila se tím příšerným výjevem.“

Každý přichází odjinud, když se najednou potkají při dlouhé cestě v závějích sněhu a okolnosti je svedou dohromady. Utíkají před válkou a hledají svobodu. A za tou je má dovézt obrovská loď Wilhelm Gustloff. Do přístavu míří tisíce zoufalých lidí, kteří v tuto loď věří. Věří, že je zachrání…

Bohužel ne vše, co se slibuje, se dá dodržet. Loď čeká hrozný osud. Největší tragédie v dějinách mořeplavby, o které se ví překvapivě málo…

zdroj

Kapacita lodi je okolo 1400 lidí, ale nakonec se na ní nalodí přes 10 000 pasažérů. Je zde pouze 12 záchranných člunů…

 

 

Hlavní postavy Joana, Emilia, Florian a Alfred. Všichni zde vypráví svůj životní příběh a každý je úplně jiný. Ale jedno mají společné – chtějí žít a přežít. Jejich vůle je táhne vpřed i přes to, že některé přátelé ze skupiny cestou ztrácejí, trápí je zima, hlad a jsou zranění. Překvapilo mě a zároveň potěšilo, že se zde opakují postavy z „V šedých tónech“.  Joana je přeci ta sestřenice Liny, která odešla do Německa za lepším životem. I Lina je zde mnohokrát zmíněna a vy se dozvíte, jak to s Joanou dopadlo a jaké měla vůči sestřenici výčitky svědomí.

 

„Kde je Emilia? Do bot mi natekla studená voda. (…) Loď se nakláněla na příď a na levobok. Schody směřovaly v podivném úhlu, takže se po nich stoupalo ještě obtížněji. Kousek od nich leželo bezvládné dětské tělíčko. (…) Lidé se drali jeden přes druhého, slabší padali a už se zpod nohou davu nedokázali zvednout. Schodiště se ucpalo. Příď se bořila hloub a hloub do vody. Ta žena měla pravdu. Všichni se utopíme.“

Jak můžete popsat něco, z čeho jste stále tolik rozrušení? Není to vůbec nic jednoduchého.

Toto je moje druhá kniha Ruty Sepetys a já si jí řadím mezi mé nejoblíbenější spisovatele.

Nedokážu říct, jestli byla lepší V šedých tónech nebo Sůl moře. Každý příběh je úplně jiný – a přesto stejný. Je silný a zasáhne vás na hodně dlouho. Hned jsem hledala na internetu různé informace o lodi a našla třeba i museum Wilhelma Gustloffa a objevila také film z roku 2008 – Zkáza lodi Gustloff.

 

 Sůl moře je velice silný román o lidské naději, víře, lásce, odhodlání a obětování se pro druhé, až je to k neuvěření. Je popsaný tak skutečně, že si dovedete vše živě představit. Vidíte ty lidi, jak se snaží zachránit své životy. A nejen své, ale i svých dětí a druhých okolo sebe. To jsou ti praví hrdinové. Já je vidím a pláču. Hrdinové beze jména, kterým byl přednější život druhých než ten jejich. Oni se obětovali. Obětovali svůj život za jiný…

 Na konci následuje poznámka autorky, historická fakta o lodi a této události a já zase přes slzy nevidím. Prohlížím si opět mapy v knize, dívám se, kudy všichni šli, takovou nepředstavitelnou dálku, v mrazech, závějemi, hladoví… Strach, smrt, vážná zranění… Ale vůle žít a přežít je poháněla kupředu a oni se nevzdávali ani na minutu. Pak mě napadlo, že se podívám, kam až Emilia se záchranným člunem doplula… a zase pláču… neskutečné…

  „Per aspera ad astra. – Trnitou cestou ke hvězdám.“

 

Za tuto skvělou, dechberoucí knihu moc děkuji KNIHÁM DOBROVSKÝ, která mi ji darovala jako recenzní výtisk.

 

Knihu koupíte zde.

*Veru