Recenze - Dívka, již jsi tu zanechal - Jojo Moyes

 

 

Příběh se odehrává ve dvou různých časových liniích.

Rok 1916, období první světové války. Sophiin manžel, malíř Edouard Lefévre, je odvelen na frontu a ona zůstává doma sama jen s její sestrou a dětmi. Jediné, co Sophii po muži zbyde, je její portrét, který maloval. Rodina Sophie nemá život v Němci okupovaném francouzském městečku vůbec jednoduchý. Trpí hlady, jsou rády i za suchý chleba a o masu si nechávají v noci zdát. Když se Sophie dozví, že je Edouard poslán do zajateckého tábora v Ardenách, kde muži umírají vyčerpáním, rozhodne se jednat a vsadit všanc klidně i svůj vlastní život.

 

 

Já sama jsem teď byla trochu odvážnější. Dvakrát jsem z německých přídělů ukradla brambory, ze zbytku umačkala pyré, abych zakryla, že jich je méně, a kořist odnosila v kapsách sousedům, kteří mi připadali obzvlášť slabí.

Ve vesnici panuje hlad, chudoba, ticho a smutek. Obětavá Sophie se snaží pomoct každému v jejím okolí. Nosí třeba nemocné dcerce starosty jídlo, i když ví, že jí za to může čekat šibenice. Její dobrota se nakonec obrátí proti ní.

                    „Co se stane, nedá se odestát.“                        

                                  Heléne

 

Druhá časová linie, rok 2006. Mladá vdova Liv žije v obrovském domě, který navrhl její zesnulý manžel architekt. Jsou to čtyři roky, co zemřel a Liv stále truchlí a nedokáže bez něj normálně žít. Jedinou společnost jí dělá obraz, který jí David daroval k jejich svatbě.  Obraz neznámé dívky – Dívky, již jsi tu zanechal.

Postavila si Dívku, již jsi tu zanechal na polici, jako by jí měla dodávat inspiraci. Přistihne se, že se teď na ni pořád dívá, jako by si uvědomovala, že už jim zbývá jen málo času. Pomoz mi najít odpověď Sophie. Anebo mi sakra aspoň napověz.

Když jednoho dne Liv potká Paula, který pracuje pro organizaci, zabývající se vyhledáváním a navracením uměleckých děl zabavených Němci za války, vše se zamotá a osudy všech se náhle propletou. Liv zjistí, že na jejím obraze je krásná Sophie Lefévre z Francie. Dozví se, jak žila, co vše zlého jí v životě potkalo, uvědomí si své chyby a zjistí, že její život vlastně není zas tak špatný. 

 

„Takže tohle všechno… ten obraz, dům… došlo mi to, když jsem slyšela, co se stalo Sophii. Jsou to jenom věci. Na rovinu, ať si to klidně vezmou všechno. Jediné, na čem záleží, jsou lidi.“  Pohlédne na jeho ruce a hlas jí přeskočí. „Záleží jenom na tom, koho miluješ.“

  

Nejvíce se mi líbily pasáže z období války. Byla jsem zvědavá, jak to se Sophií dopadne a co o ní Liv nebo Paul zjistí nového. Příběh byl místy velice napínavý.

Přestala jsem pro něj být lidskou bytostí. Snažila jsem se vybavit si, jaké to bylo, když jsem bývala víc než jen věc, když jsem i ve světě plném Němců ještě mívala svou důstojnost, vzbuzovala jsem úctu, ale šlo to těžko. Celý svět jakoby se mi scvrkl na tohle nákladní auto.“

Román mě opravdu pohltil. Čekala jsem vtipnou oddychovku, možná spíš romanťárnu. Ale tohle jsem vůbec nečekala. Jojo Moyes opět nezklamala. Tato kniha je mojí třetí přečtenou od této autorky a tímto si ji řadím mezi mé nejoblíbenější spisovatelky. Dívka, již jsi tu zanechal je neuvěřitelně silný příběh, plný lásky, smutku, války, neštěstí, lidské dobroty, ale i zrady, bolesti a odpuštění. Uhnízdí se vám v hlavě a donutí vás o něm přemýšlet ještě dlouho po přečtení posledních řádků.

 

Moc děkuji Dobrým knihám za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

                                                     *Veru