Vlčí ostrov

Vlčí ostrov: Lajla Rolstadová

Veronika Černucká

Psychiatr jí doporučil antidepresiva a nudný předvídatelný život. Ona spláchla léky do záchodu, sbalila kufr a vyrazila do divočiny. Jaké to je starat se v zimě o několik chat a usínat s vědomím, že za okny vyjí vlci? To vám poví norská spisovatelka Lajla ve svém autobiografickém románu. Připravte se na šokující historky a neméně šokující upřímnost.

Lajla Rolstadová (1978) vystudovala v rodném Norsku filozofii a literární vědu. Debutovala gotickým románem „Nekronaut“, který měl mít pokračování s názvem „Půlnoční slunce“. Jaký byl osud rukopisu, se dozvíte z „Vlčího ostrova“, který vyšel na jaře 2015. U nás ho nyní vydává nakladatelství Kniha Zlín. Lajla je upřímná žena i spisovatelka a její vyprávění jsou hodně otevřená. To se týká i jejích literárních ambicí a schopností. Jiný autor by se vychloubal svými úspěchy a nikdy by nepřiznal, že mu nakladatel odmítl rukopis, ale Lajla klidně přizná, že se jí to stalo.

Retrospektivně vzpomíná na vznik „Půlnočního slunce“, které psala během svého prvního šíleného pobytu v divočině. Každý den chodila hodinu lesem, aby si mohla dát kafe v místní kavárně. Tady nasávala atmosféru, pozorovala místní a pracovala na knize, která jí měla poskytnout finance potřebné pro další cestu. Redaktorka rukopis odmítla, což je na jednu stranu dobře, protože jinak by nikdy nenapsala „Vlčí ostrov“. Pokud trváte na žánrovém zařazení, pak by vás nejspíš uspokojilo slovo „cestopis“ anebo „deník“. Autorčiny historky na sebe volně navazují, jsou řazené chronologicky a Lajla vybrala zejména ty, které působí na čtenáře exoticky.

Celý příběh „Vlčího ostrova“ začal ve chvíli, kdy se Lajla rozhodla odjet do Kanady, aby tam na opuštěném místě dělala správcovou několika chat bez elektřiny a vody. Původně měl její život vypadat úplně jinak. Poté, co se psychicky zhroutila a strávila půl roku na psychiatrii, jí její lékař předepsal léky proti úzkosti a depresi. Informoval ji o tom, že je typ citlivého člověka, a kladl jí na srdce, aby se snažila žít co nejpředvídatelněji. Lajle nedělaly léky dobře, a protože mohla počítat s finanční pomocí své rodiny, sbalila si kufr a odletěla.

Svůj příjezd na místo popisuje bez emocí, ale když se vžijete do její kůže, bude vám běhat mráz po zádech. Srub, kde má žít, připomíná scénu z hororu a nijak to nevylepší fakt, že kousek odsud se nachází Vlčí ostrov s krvelačnými vlky, kteří jsou za odlivu schopní přeplavat až k ní. Nejbližší sousedé jsou odsud půl hodiny chůze a cesta do městečka trvá autem přes hodinu. Ven není radno chodit bez záložní baterky, a když se Lajla dozví, že tu bude sama, má chuť se obrátit a utéct. Hrůzu vzbuzují i místní lidé, mezi nimiž se najde i pár vyslovených exotů a pochybných týpků.

Lajla se s nimi postupně sbližuje a mezi ní a jedním mladým mužem začíná klíčit cosi, co má blízko lásce. Raději ale nečekejte milostnou romanci, protože Lajla je realistka a do jisté míry je dost potlučená životem. Při vyprávění o nových známých vám prozradí i řadu věcí ze své minulosti, a tak se dozvíte i o tom, jak dopadl její poslední vztah. Lajla si brzy uvědomí, že je jí v drsné a opuštěné přírodě dobře, protože tu může být sama sebou. Když skončí jeden výlet, začne okamžitě plánovat další. Po pobytu na kanadském ostrově cestuje několik měsíců autem po Americe a poté stráví zimu v chatě svých starých přátel. Tady se setká s mužem ze své minulosti a vy můžete jen hádat, jak se jejich vztah vyvine.

Rolstadová je skvělá vypravěčka. Není upovídaná a vždycky řekne jen tolik, aby ve vás vzbudila touhu číst dál. Několika mistrnými slovy vystihne atmosféru a vtáhnout vás do děje jí netrvá déle než několik stránek. „Vlčí ostrov“ je netradiční kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Svým způsobem je to jisté pohlazení po duši a zaručený životabudič. Tahle kniha pobaví, poučí a zažene všechny chmury. Vlije vám do žil optimismus a elán a vůbec bych se nedivila, kdyby vás inspirovala k cestě na nějaké opuštěné místo, kde vám budou za okny výt vlci.