pondělí 7. listopadu 2016

PSYCHO: SANATORIUM




Thriller Psycho: Sanatorium je volné pokračování Blochovy knihy Psycho z roku 1959. Já jsem tuto knihu nečetla, ale viděla jsem několikrát film. Vzhledem k tomu, že se jedná opravdu jen o volné pokračování, není nutností mít tyto původní Blochovy knihy přečtené, ani nemusíte znát děj. Chet Williamson vám vše co potřebujete vědět, v Sanatoriu stručně vysvětlí.

Píše se rok 1960 a Norman Bates je zavřený v nemocnici pro duševně choré zločince. Dohlíží na něj doktor Reed, který se ho snaží dostat z jeho katatonických stavů. Norman na nic nereaguje a už dlouho nevydal ani hlásku. Neustále v duchu mluví se svojí mrtvou matkou. Na scéně se objevuje Normanovo ztracené dvojče Robert Newman. Kdo to je? Nelže Normanovi? Má věřit matce, doktorovi nebo Robertovi? A co se vlastně za zdmi sanatoria děje?
 

„Pak zalapal po dechu. Na stole ležel polonahý muž, jehož svírali dva asistenti, zatímco Myron Gunn držel trychtýř s hadičkou, jež, jak si Norman všiml, vedla do nyní krvácejícího mužova nosu. Muž na stole se všem třem vzpouzel, všechny jeho nepříliš vyvinuté svaly se napínaly proti popruhům, ale marně.“

 



Nad psychiatrickou léčebnou se začínají stahovat mračna. Pomalu zde mizí lidé a nikdo neví kam. Pacienti, lékaři i asistenti. Budovou kolují báchorky o tom, že domem bloudí duchové zemřelých - zde umučených - bláznů.
V sanatoriu se totiž prováděly a stále také provádějí nekalé praktiky léčení, jako jsou elektrošoky anebo hydroterapie, při které potápějí pacientům hlavu pod vodu, dokud se nezačnou topit.
Postupem času se začínají odkrývat tajemství všech postav tohoto příběhu. Nechybí zde třeba ani hrůzy holocaustu, ze kterých je obviněn jeden ze zaměstnanců léčebny.
 
„Být připoután, zatímco vám do mozku pouštějí elektrické výboje, dostávat injekce s takovými dávkami inzulinu, že upadnete do kómatu… Bylo to strašné, a tuto léčbu doktor Goldberg pro Normana chystal.“

Místo spisovatel popisuje velice reálně. Přesně jsem viděla ty chodby a po nich procházející se šílence. Tmavý sklep a do něj vedoucí dlouhá chodba s neustále problikávající zářivkou. Už jen ten popis nahání husí kůži.
 

Chet Williamson píše vážně skvěle. Thriller se četl jedním dechem. Závěr je opravdu strhující a nepředvídatelný. Měla jsem při čtení v hlavě mnoho tipů, jak kniha skončí, ale tento mě vůbec nenapadl. A o to se Psycho: Sanatorium stává ještě lepším a napínavějším.  Prostě vás vtáhne do děje a nepustí.
 
Nakladatelství OMEGA moc děkuji za recenzní výtisk.
Knihu koupíte zde a zde.

*Veru


 

4 komentáře:

  1. Přesně tak, skvělé psycho fotky :) A recenze lákavá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji a vážím si toho :-) určitě nějakou tu fotečku zařadím do článku k vám :-) *Veru

      Vymazat