Knihy na cestách: Nikomu ani slovo

pondělí 7. listopadu 2016

Nikomu ani slovo

Elizabeth a David. David a Elizabeth. S láskou navždy, do skonání světa. Nebo minimálně do smrti jednoho z nich.....
Bylo jim dvanáct, když se do sebe zamilovali. Dětská láska přetrvala až do dospělosti s nezmenšenou intenzitou.
Jako každý rok, si na své výročí vyjedou k jezeru, vyryjí čárku do kmenu starého stromu, jako upomínku na další společný rok, ale tentokrát odjíždí pouze jeden. Elizabeth je unesena, pár dní poté zavražděna a David těžce zraněn. Zůstalo prázdné místo, které se Davidu Beckovi ani po osmi letech nepodařilo nikým zaplnit. Ne že by se nějak zvlášť snažil.
Až do dne, kdy mu na e-mailovou adresu přijde zašifrovaná zpráva s nadpisem "Čas polibku". Jen on a Elizabeth ví, jaký je to čas a co pro ně oba znamenal. V čase 18:15 najede kurzorem na odkaz a nevěří tomu, co vidí. Z monitoru se na něj upřeně dívá jeho Elizabeth, mrtvá a pohřbená dlouhých osm let. Nebo je to jen klam? Špatný vtip?

"Vzpomínky, jak víte, zraňují. Tím víc, čím jsou vám dražší"

V téže chvíli policie objeví dva mrtvé muže, pohřbené u téhož jezera, kde Elizabeth zmizela a na Davida padá stín podezření. Nejen z jejich smrti, ale i ze smrti ženy, kterou miloval. Je zmatený a nechápe, co se děje. Pátrá na vlastní pěst v policejní složce, snaží se dostat k pitevní zprávě, ale kdosi nechce, aby ji četl. A dál mu chodí podivné e-maily a zanechávají za sebou víc otázek než odpovědí.
Prchá před zákonem ve snaze zjistit pravdu, prchá před zabijáky, kteří jsou mu v patách. Prchá k Elizabeth, nebo alespoň k přízraku, který se za ni vydává. Nebo bylo nakonec všechno jinak?

"Vyryté monogramy E.P+D.B. stářím potemněly. Stejně tak potemnělo třináct čar pod nimi. Pár vteřin jsem se jen díval. A potom jsem nesměle natáhl ruku. Prsty jsem opatrně přejížděl po osmi čerstvých rýhách v kůře stromu..."

Harlan Coben je mistr úniku. Předloží vám jasně daný příběh, kterému lze velmi snadno uvěřit. A pak vám ho před vašimi zraky rozmetá na kousky a vše je naprosto jinak a každý má jinou úlohu v příběhu, než jste si mysleli. Dokazuje to v každé knize a ani tentokrát to nebylo jinak. A vám prostě nezbývá než jiného, než číst a číst, protože vás ke stránkám doslova přiková. Není divu, že i Dan Brown ho nazývá mistrem příběhů. Pokud jste ještě nečetli žádnou z jeho knih, napravte to, nebudete litovat ani vteřinu.