Sirotek č.8

Původně jsem vůbec neměla v úmyslu psát recenzi na tuto knihu, protože o  ní již bylo hodně řečeno. Ale je tak zvláštní, tak moc ve vás nechá, že prostě nemůžu odolat.

Celá kniha je příběhem Rachel Rabinowitzové a v jejím vyprávění se střídavě ocitáme v minulosti, v roce 1920 a v přítomnosti, o třicet let později.
Malá Rachel žije v malém bytě s maminkou, tatínkem a starším bratrem Samem celkem spokojený, i když chudý, život. Maminka je s Rachel doma a stará se o dva podnájemníky a tatínek pracuje v textilní továrně. Jsou chudí, ale šťastní, alespoň by se to tak na první pohled mohlo zdát. Do chvíle, než vyjde na světlo tatínkova nevěra, která vše změní a všem obrátí život naruby. Při potyčce je maminka tatínkem zavražděna a ten utíká. V bytě zůstávají dvě malé, vystrašené děti, z kterých se stávají sirotci, jedněmi z mnoha té doby, kdy do každé rodiny zasáhla smrt v podobě nebezpečné chřipky.
Protože celá rodina jsou židé, dětí se ujímá židovská obec a umístí je do Sirotčince pro židovské děti. Sam a Rachel jsou od sebe odtrženi, neboť Rachel je příliš malá na klasický Dětský domov a na dlouhá léta se se Samem nesetká. Zůstává vydána napospas dětské lékařce Mildred Solomonové, jedné z prvních lékařek své doby, která zoufale touží proniknout do ryze mužského světa lékařů a zdravotních odborníků. 
Rachel se stává jednou z mnoha dětí, které si lékařka vybere pro svůj vědecký výzkum, kdy bezbranné, zdravé děti vystavuje nadměrným dávkám ozařování. Jaké toto bude mít následky neřeší, bohužel pro ta nevinná stvoření.

Oba sourozenci se protloukají životem jak se dá, jak Sam, tak i Rachel utíkají ze sirotčince, aby se potkali o pár let později, jako dospělí lidé. I tehdy jsou od sebe odloučeni a dál jdou každý svou cestou. Z Rachel se stává zdravotní sestra v Domově pro židovské seniory a žije relativně klidným životem, i když si z dětství nese svá traumata. Jedním z nich je absence ochlupení, vlasů, obočí, postižení, které má za následek ozařování, kterému byla vystavována. 

Když na její oddělení přivezou starou, křehkou ženu, cosi jí je na jméně povědomé. A ve chvíli, kdy jí dochází, že ona paní je samotná lékařka Mildred Solomonová, narůstá v ní velký pocit křivdy a touha pomstít se. Je toho však Rachel schopna? Dokáže odpustit lékařce, která má na svědomí její onemocnění a ztrátu důstojnosti? Vždyť zabít ji, pomocí morfia, se zdá být tak lákavé.

Sirotek č. 8 je sondou do života dospělé ženy, která je nucena, tváří v tvář své mučednici, oživit své vzpomínky, ačkoliv jsou velmi bolestné. Autorka se opírá o skutečný příběh, který se stal v její rodině a na konci knihy je spousta fotografií a zápisků, které to dokládají.

Vím, že v popisované době, byly sirotčince běžnou věcí a lidé tam pracující měli své svěřence čistě ve své moci. Ale ta krutost, ta bezmocnost, oddanost dětí každému, kdo se na ně hezky podívá, ta mě rozesmutnila. Tohle by se prostě nemělo stávat. Žádnému z dětí.