Deník z Guantanáma

Tahle kniha není poezií, ani románem...Tahle kniha je surovou výpovědí o dnešní době, o útrapách, krutém týrání a zneužití moci lidí. Nutí nás zamyslet se nad tím, zda je dnešní společnost opravdu tak zvrácená, že jen trpně přihlížíme, jak je někdo zcela zbaven práv a důstojnosti. A nezáleží na tom, zda je vinen, či nevinen.

Jen těžko nacházím slova, kterými bych vám přiblížila děj knihy a přitom příliš nezacházela do podrobností. Já sama jsem stále na vážkách, zda je hlavní protagonista a zároveň spoluautor vinen. Na to si musí čtenář udělat názor sám a věřím, že dojmy budete mít rozporuplné, stejně jako já. Budu se snažit vám spíš přiblížit okolnosti, které vedly k zatčení a následnému uvěznění v jedné z nejkrutějších věznic, Guantanámu.
Mohamedou Ould Slahi měl sen. Sen o studiích ve vzdálené zemi, o životě v demokratické zemi. Ovšem, ne všechny sny se vždy stanou skutečností. Šanci měl, jen náhoda a krutá zvůle mocných jej připravila o svobodu. 
Jako mladík vstoupil do nechvalně proslulé Al-Káidy. Sám říká, že kdysi to teroristická buňka rozhodně nebyla, prostě jen čemusi věřil a ve chvíli, kdy  letadla 11.září narazila do slavných věží, již členem nebyl. A zde jsou mé pochyby číslo jedna. Věřit, či nevěřit.
Po tomto datu se většina muslimů ve všech zemích ocitla pod drobnohledem CIA, FBI a jiných zpravodajských služeb, není se co divit. Ale Mohamadou byl zatčen ze zcela jiných důvodů. Prý byl účastníkem jakéhosi Spiknutí milénia a vyslýchán za to, že byl náborářem pro útoky ze září. Vše popírá. Pochyby číslo dva.
Každopádně Mohamadou byl v roce 2002 uvězněn a do dnes se nachází na Guantanámu. Ovšem stále nebyl odsouzen. Navzdory spoustě pokusům jeho právníků o jeho propuštění, navzdory tomu, že byla nařízeno jeho propuštění federálním soudcem, Mohamadou stále trpí a přežívá v nelidských podmínkách. Týrán, mučen, zbaven důstojného žití. Telefonní hovory s rodinou probíhají dvakrát ročně, návštěvy nemá povoleny žádné. 
Nemá možnost dokázat svou nevinu, neboť ho nikdo neposlouchá. Proto sepsal svou knihu, svou vlastní výpověď. Ale otevřené brány věznice jsou, zdá se, stále v nedohlednu.

Musím říct, že kniha se rozhodně nečte lehce. Nebyla pro mne těžká jen kvůli tématu, ale je plná dokumentů, výpovědí, ve kterých jsou celé věty cenzurovány, tudíž nečitelné a spoustu věcí se musíte domýšlet. To čtení hodně ruší. Ale taky pro mne bylo těžké uvěřit, jak se v tomto vyspělém století dokáže člověk chovat ke člověku. Zda je Mohamadou vinen či nikoliv, tím se zabývat nebudu, ale proč musí trpět nelidské zacházení, navzdory tomu, že jeho vina stále nebyla prokázána, to mi není jasné. Nicméně obdivuji jeho vůli a jeho povahu. Nemá v sobě zlobu ani zášť, vše přijímá s klidem a neuvěřitelně silnou vůlí. Nebojte se a zkuste si knihu přečíst sami. Názor si jistě uděláte sami a snad mi dáte za pravdu, že věznici v Guantanámu si žádný člověk nezaslouží.

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentru.

Kniha:      Deník z Guantanáma

Autor:      Mohamadou Old Slahi, Larry Siems

Vydal:     Jota

V roce:    2015

Stran:     376