Když Viola zdědí po svém
dědečkovi, o kterém nikdy neslyšela, vinohrady a dům na jihu Moravy, obrátí se
jí život vzhůru nohama. V Praze jí nic a nikdo nedrží, tak se rozhodne na
Moravu odstěhovat. Chce ctít rodinnou tradici a provozovat vinařství. Ale nic
není tak lehké, jak se zdá. Viola ví o vínu to, že je bílé a červené. Ale že je
pěkná dřina ho vyrobit, to teprve zjistí. Starat se o hrozny a vinici dá
opravdu zabrat. Natož když jí místní nevěří a někteří jí hází klacky pod nohy.
Viola se setkává s řadou překážek, předsudků i lidskou zákeřností. Do toho
všeho je tu svalnatý Viktor, který to v posteli opravdu umí. Navíc se
Viole začíná zjevovat duch jejího mrtvého dědečka a snaží se jí sdělit určité
poselství ze záhrobí. Na scéně se ještě objevuje chladnokrevný násilník, který
se zaměřuje na mladé ženy. Je Viola v nebezpečí? Zná násilníka osobně?
Skutečně ji Viktor miluje? Proč ji Filip Severin nesnáší? Dokáže se o vinohrady
postarat a vyrobit vlastní víno? Podaří se jí na vesnici vůbec přežít?
To je mnoho otázek, které se mi
při čtení honily hlavou, takže musíte číst, abyste dostali všechny odpovědi!
„To necháš zvítězit šecky, co
ti hážou klacky pod nohy? Ty, moja vnučka?“ Známý hlas se ozval tak zblízka, až
nadskočila. Rázem rozevřela oči a otočila hlavu ve směru, odkud zazněl.
Rozeznala by ho i v hlubokém spánku. Duch – mlhavě nejasná postava
oblečená do svetru a plandavých kalhot, které už dobře znala, levitoval pár
centimetrů nad zemí. (…) Upřela na poloprůhledného dědu rozšířené zornice,
polkla a začala v hlavě formulovat otázku. Než ji ale stačila položit,
opět k ní pronikly vibrace jeho hlasu. „Šecko bude v pořádku. Věř
mi.“
„Nevím, o čem to mluvíš!“
vyhrkla. „Vysvětli mi, co bude v pořádku? Prosím!“ „Pochopíš to včas. Nic
nevzdávej.“ „Dědo, já ale potřebuju vědět…“ Než větu dokončila, mlžnatý přízrak
se začal rozpouštět. „Kruci, proč mi nikdy neřekneš nic pořádného!“ vzkřikla se
slzami v očích.
Vyprávění se střídá
z pozice Violy, násilníka a ještě jednoho muže (raději neprozradím koho,
abych moc nespoilovala J ). Děj se ze začátku
vyvíjí pozvolna, ale pak nabere spád a je opravdu zajímavý. Nenechá vás knihu
odložit. Chtěla jsem si ke čtení dát symbolicky sklenku vína (děj k tomu
vyloženě vybízí), ale abych se přiznala, ani jsem to nestihla. Protože jsem
druhou polovinu knihy doslova zhltala za nedělní večer. Nedalo se od příběhu
odtrhnout a já si stále říkala, že si pro tu skleničku skočím, až dočtu další
kapitolu, pak tu další a další, až už bylo po půlnoci a mně zbývalo posledních
pár stránek.
Musím zmínit, že se Markéta
tématem dotkla mého srdce, protože mám trošičku podobnou situaci ve svém
životě. Taky máme rodinný vinohrad, kterému se celý život věnoval jen dědeček
(od manžela maminky tatínek). Ale po jeho smrti jsme museli přiložit ruku k dílu
všichni. A až poté jsme zjistili, jaká je to veliká dřina. Navíc tuplovaná,
když to člověk dělá jenom jako koníček – po práci. Zrovna je období sklizně a
dozrávání, takže jsem ráda, že moje fotky jsou přesně k tématu - přímo z naší
vinice. Za týden bude vinobraní a nám už začíná kvasit v demižonech burčák.
Dědeček by byl rád, určitě na nás z
nebíčka dohlíží, jak se mu o to pěkně staráme, stejně jako Viola v knize.
Prostě je to srdcovka J
Velice příjemný, čtivý příběh
s trochou erotiky, krimi zápletkou, která mimochodem opravdu překvapí, a
nádechem mystiky. Právě nadpřirozeno knihu zajímavě okořenilo a mně se líbil
jeho závěr, který nemohu prozradit, ale moc se mi líbilo, jaký důležitý účel
zjevování dědečkova ducha mělo. Celkově
mohu říci, že mě Poháry touhy bavily a překvapily. Po pravdě jsem se trošku
bála toho žánrového „mišmaše“, ale vše bylo opravdu skvěle zakomponované do
děje, vzájemně na sebe navazovalo, že mě vážně mile překvapilo, jak se dá
plynule zařadit do románu pro ženy krimi zápletka i mystično a duchové. Kniha
je určená pro všechny, kteří mají rádi příběhy plné napětí, lásky, erotiky,
vína, ale také tajemna. Já jsem si čtení užila, téma se dotklo mého srdce a
mohu knihu Markéty Harasimové vřele doporučit J.
Moc děkuji nakladatelství MaHa
a spisovatelce Markétě Harasimové za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu koupíte zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat