Představte si, že jste uvězněni v domě, bez možnosti cítit slunce, vítr, déšť. A to dlouhých deset měsíců, jen pár místností, léky a víno. Ze mě by se buď stala alkoholička, nebo blázen. A u Anny Foxové jsem si zpočátku nebyla jistá, jestli není obojí.
Za její izolaci může Agorafobie, panický strach z otevřených prostor.
Celé dny tráví ve skvrnami posetém županu, se sklenkou Merlotu v jedné a léky proti úzkosti druhé ruce. Dny jí zpestřují pouze návštěvy psychoterapeuta, fyzioterapeutky Biny a internetová diskuze, ve které radí stejně nemocným, jak se s nemocí vyrovnat. Jako bývalá psychiatrička je v tém víc než zběhlá, jen sama sobě nedokáže pomoci. Její nemoc způsobila nehoda, po které z jejího života mizí manžel Ed i osmiletá dcera Olivia. A ještě jednu zálibu má. Sleduje svým fotoaparátem sousedy, chcete-li, šmíruje. Hodiny dokáže prostát u okna a o svých sousedech ví vše. Zdá se to jako neškodné, ovšem jen do chvíle, kdy se do protějšího domu nastěhuje rodina Rusellových se synem Ethanem. Právě s ním navazuje velmi křehké pouto po tom, co ji navštíví.
Pokračování recenze najdete zde.
Děkuji Dobrým knihám za recenzní výtisk.
Tak tuhle zebří krasavici si chci určitě jednou přečíst :)
OdpovědětVymazat