Mysleli jste si, že jste o hrůzách nacismu, Osvětimi a holocaustu přečetli vše. A pak se objeví jiný pohled, jiný příběh a vy jste opět vtaženi do strašného prostředí vyhlazovacího tábora, kde je nejdůležitější boj o přežití.
Tato kniha není jen o zoufalství a rozhodnutích. Je i o sobeckosti a zvráceném vytěžování z toho nejkrutějšího, co se lidstvu stalo.
Adam Kulakov je majitel továrny na hračky. A tím cokoliv milého o něm stačí. Adam je samolibý, sobecký, bezcitný chlapík, zvyklý přijímat a velmi málo dávat. Ze své moci velkých peněz na účtu má dojem, že je všemocný a vše si může dovolit. A co je asi na něm nejpodlejšího, využívá děsivé zkušenosti z Osvětimi svého dědečka. Na něm staví svou reklamní kampaň, na jeho příběhu z války si postavil svůj byznys a neopomene jedinou příležitost dědečkovu zkušenost s nacismem zmínit. Jeho nabubřelost a lehkovážnost celou rodinu málem připraví o vše, co jeho dědeček po útěku do Austrálie vybudoval.
Na dědečka, Arkadije Kulakova se také podíváme trochu blíž. Bývalý vězeň koncentračního tábora v Osvětimi, týraný a mučený zrůdnými pokusy osvětimského lékaře. Ale také velmi silný bojovník, který dokázal nemožné. Děti, určené k pokusům šíleného lékaře, Anděla smrti, Josefa Mengeleho, se před svou smrtí dokázaly díky sovětskému vězni i usmát. Arkadij pro ně vyřezával malé panenky, každému jinou, ale o to vzácnější. A zde je základ pro budoucí továrnu na hračky, zde jsou jeho kořeny. Arkadij dokázal přežít, také hlavně díky nacistickému lékaři jménem Dieter Pfeiffer, se kterým je po určité době pojilo snad přátelství, snad tolerance, těžko říct. Každopádně byl to Pfeiffer, který Arkadije nakonec zachránil....Nebo to byl Arkadij, kdo zachránil Pfeiffera? Kdo ví, musíte číst velmi pozorně a nevynechat ani písmenko, věřte mi, je to velmi důležité.
A čím déle jsem četla, tím větší frustraci jsem cítila. Mengele, pokusy, Osvětim, knížka se mnou byla i tehdy, kdy jsem ji odložila. Nebylo to jen tím, co se tam dělo, tohle jsem četla už tolikrát. Ale spíš ty osoby, o kterých se psalo a které byly středobodem knihy, těm jsem nerozuměla. Nebo i rozuměla. Sama nevím. Uděláte si obrázek tohoto krutého místa zase z jiného úhlu, ale ne méně děsivý. Protože v knize figurují malé děti, na což jsem hodně citlivá, bylo mi z toho neskutečně smutno. Moc ráda bych věřila, že autor čerpal alespoň malinko ze skutečného příběhu. Moc ráda bych věřila, že se těm dětem, mučeným a vydaným napospas, dostalo i trochu radosti. Závěr knihy je tak šokující, jak je jen možné. Nic není tak, jak jste si mysleli, nikdo není takový, jak si myslíte. Přečíst si Hračkáře je dle mého nutností, neváhejte.
"Ambice, štěstí, lidé...věci, které nikdy nejsou tím, čím podle tebe jsou."
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Domino.
Kniha: Hračkář
Autor: Liam Pieper
Vydal: Domino
V roce: 2017
Stran: 240
Žádné komentáře:
Okomentovat