Vánoce jsou už nějakou chvíli za námi, ale proč si je trochu nepřipomenout. Nebudu se rozplývat nad hromadami jídla, z kterého jsem večer měla tak těžký žaludek nebo přemíry cukroví, z kterého moje digitální váha šílela. Kdepak, mrkneme se, co jsem našla pod stromečkem.
Kromě povinných ponožek od mé maminky, které na sebe opravdu nikdy nevezmu, protože mě neuvěřitelně škrtí kolem kotníku, nebo deodorantu od mé dcery, který po sobě zanechává bílou stopu i na bílém oblečení, jsem dostala to, co miluji nejvíc.
Knihy!
Hromadu knih, záplavu knih…ale víte co je nejhorší? Nemám jich prostě nikdy dost. Klidně by mohly být Vánoce každý měsíc, můj dopis Ježíškovi by byl stále dlouhý, neboť i můj seznam knih je neuvěřitelně dlouhý a nebere konce. Jak by taky mohl, když se vydavatelé každoročně předhánějí, kdo vydá největší pecku měsíce a já je musím všechny mít, přečíst, očichat. No jistě, jsem očichávač, nic se nevyrovná vůni nové knihy, i když jako parfém bych si to na sebe rozhodně nestříkala.
Pokračování článku najdete zde...
Moc pěkný článek .
OdpovědětVymazat