Ztracená vládkyně

Tajemství a tajemná žena, o které se ani po sto letech v rodině nemluví.
A zrada, která jedné ženě vyrvala srdce z těla.






28. květen roku 1914 se stal pro Alici Stilwellovou osudným. Toho dne se potopila loď, na které plula, Empres of Ireland a spolu s ní bylo prohlášeno za mrtvé dalších 1015 pasažérů. Přes tisíc lidí našlo svou smrt ve studeném, temném moři, ačkoliv některá těla nebyla nikdy nalezena. Včetně Alice...a to je ten důvod, proč se náš známý soukromý detektiv Jefferson Tayte vydává na další cestu, po stopách starého příběhu.
V předchozí knize jsme JT opustili ve chvíli, kdy se slibně rozvíjel jeho vztah s Jane a malinko nám bylo naznačeno, že bychom se mohli konečně dostat na kloub jeho dětství. No, nedostaneme, ani tentokrát, zato dostaneme fantastický příběh s neotřelou zápletkou.
Tayte musí vypátrat, zda žena jménem Alice Dixonová je vlastním jménem Stilwellová, která měla utonout na moři. Ve svém bádání musí opět nasednout do nenáviděného letadla a cestovat do Anglie. Tentokrát to není jednoduché už od začátku. Člověk, se kterým měl schůzku, byl zavražděn a samotného JT se kdosi pokusí vytlačit ze silnice. Příliš vlídnosti nenachází ani u staré rodiny, kteří odmítají o Alici mluvit. 
Jediné, co ví s naprostou jistotou je, že Alice v roce 1914 po sobě v Anglii nechala dvě malé děti a rozhodla se, podle dostupných informací, žít v jiné zemi, bez vlastní rodiny, přátel, sama. Co ji donutilo opustit vše, co milovala? A jakou roli v tom mohl hrát její otec, vážený admirál Charles Metcalfe, nebo rodinný přítel Frank Saxby?
Klubko lží a tajemství se pomalu začíná rozplétat, na povrch vyplouvají slova jako je špionáž, velezrada, vražda. A nebyl by to Tayte, aby se i on sám nedostal do nebezpečí, které ho může stát život.

Ztracenou vládkyni si zamilujete od prvních slov první stránky. Každá kniha StevaRobinsona, kterou jsem četla, byla výborná, ale tato je ještě o malinko lepší. 

Náš obtloustlý detektiv zde pátrá po ženě, o které se nemluví a jejíž jméno je pro mnohé Achillovou patou. Musí nejdříve zjistit, co hrozného spáchala, že je v rodině její jméno zapovězeno a následně ji očistit od křivých pohnutek, kvůli kterým spáchala to, z čeho bylo po sto let obviňována. V knize nám bude odměnou trochu lásky, i té nenaplněné a bolestné. Dostaneme velký kus lidskosti a dramatu. Jediné, co zde chybí, je klasický happy end, ten se tentokrát opravdu nekoná. Neboť zrada toho nejbližšího, donutila Alici opustit vše, na čem jí záleželo, aby po sto letech jeden soukromý detektiv začal pátrat, zda žena na fotografii může být onou ženou, utonulou jedné květnové noci na moři.

Za recenzní výtisk patří můj dík Mystery Pressu.

Autorkou úvodní fotografie je Kateřina Kohotouvá, které tímto děkuji za jejich využití.