DÍTĚ SVOBODY

„Jmenuju se Svoboda. Říkejte mi, jak chcete: zabiják, vrah policajtů, uprchlík nebo násoska…“

 

Přátelé, tak tohle byla vážně síla. Až mě z toho mrazí, protože vím, že se takové věci na světě dějí a příběh by se mohl opravdu klidně stát…

 

Svoboda Oliverová je takový místní floutek v ženském těle. Používá drsná slova, pro ránu nejde daleko, pěstmi se ohání při každé příležitosti a s ničím si nebere servítky. Všichni o ní vědí jen to, že pracuje v místním baru a že si ráda přihne. Ve skutečnosti se však Svoboda jmenuje jinak. Je to její krycí jméno, protože je už osmnáct let v programu na ochranu svědků poté, co byla zatčena za vraždu manžela. Kvůli tomu byla donucena odevzdat své dvě děti k adopci, což si neustále vyčítá a díky tomu ji pronásledují noční můry.

Jednoho dne se dozví, že se její dcera pohřešuje. Opustí svůj dosavadní život chráněný vládou a rozhodne se najít dceru za každou cenu. Bojí se, že jí hrozí nebezpečí od sadistické rodiny jejího bývalého manžela, která touží po pomstě. Čím více se však blíží pravdě, tím zjišťuje, že je realita mnohem děsivější a krutější…

„Kde jsi k čertu byl, Marku?“ sykla jsem na něho. „Za pár hodin máš na akademii promoci.“
„Proč se nestaráš o svý, ty zasraná píčo?“ řekl se skelným opileckým pohledem. „Čí je vůbec to děcko?“
„Neměl bys s ní takhle mlu-mlu-mluvit,“ zastal se mě Peter. „Jo?“ V tomhle okamžiku jsem poprvé uviděla, jak vašemu otci zčernaly oči, z čehož mne zamrazilo v zádech. Přešel k jeho vozíku a vyndal černý vak plný texaských katetrů. Klíčem od auta začal rozdírat sáček s Peterovou močí. Po chvilce mu ji všechnu vylil do klína. Pak propukl v hurónský smích.

No páni. Musím říct, že podle anotace jsem čekala úplně jiný příběh. Dostalo se mi však mnohem víc. Ani trošku jsem netušila, a to myslím mohu klidně prozradit, protože to mnohé z čtenářů určitě zaujme, že se dozvíte, jak to chodí v komunitě Adventisté třetího dne. Bylo to zajímavé a přinejmenším zarážející. Hlavní hrdinka Svoboda je opravdu drsná žena s hromadou tetování a jizvami na duši. Ale i přesto je nezlomná a bojuje za lepší život, je sebevědomá a nebojí se jít i přes mrtvoly. Doslova.

Autorka Jax Miller si nebere s ničím servítky. Najdete zde spousty sprostých slov, ale tak to prostě v životě chodí a díky tomu vás vtáhne ještě více do děje, na to místo v Kentucky, do opuštěného malého městečka, kde hřeje slunce, pofukuje větřík a každý se zná s každým… Od děje se nedá odtrhnout, nikde nejsou žádná „hluchá místa“, neustále se něco děje, budete potřebovat vědět víc a víc a budete v napětí až do poslední stránky.

Dítě Svobody je absolutně šokující, originální, působivý román. Příběh má rychlý spád a strhující závěr, který vám prostě nedá spát. Takové hrůzy, které se bohužel dějí i v reálném světě… Ještě teď mám husí kůži…

Zbytek si pamatuje už jen v krátkých záblescích. Zvuk praskajících kostí. Gabriel křičící její jméno. Chuť prachu v ústech. Kufr auta a svázané ruce. Snaha o odpor. Kopání nohama. Pak temnota. Panika. Rudá záře koncových světel. Pane, neopouštěj mne.

 

Moc děkuji nakladatelstvím OMEGA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.