Vidět a cítit znamená
existovat, myslet znamená žít…
Autentické příběhy čtyř židovských dívek a
jejich nejbližších z doby německé okupace v Polsku, vznikly na
základě faktů a skutečných vzpomínek jedné z nich. Šokující svědectví se
vryje pod kůži každému…
Byl
pátek prvního září třicet devět, patnáct minut po čtvrté hodině ranní, a
vypukla druhá světová válka… Hanna, Maya, Chava a Ariel. Čtyři dívky.
Sestřenice. Příběh popisuje jejich životy těsně před válkou a poté během ní.
Jejich skrývání před gestapem, zoufalý život ve varšavském ghettu, pokusy o
útěk na svobodu provázené strachem a nadějemi. Ukazuje, jak jim árijci pomáhali
a snažili se bojovat proti německým vojákům. Jak všichni lidé byli stateční a válčili
proti zrůdnostem nacistické mašinerie všemi možnostmi, které měli.
Strach,
strach… Strach, který nikdy nekončil. Stále častější šťáry po domech je nutily,
aby se skrývali i uvnitř ghetta a přecházeli do ještě větší a ještě hlubší
izolace. Někteří vycházeli ze sklepa, jen aby urvali něco k jídlu. Jejich
řady řídly, neustále ubývaly desítky lidí a mizely v propadlišti.
Vyhlazeny byly celé rodiny a začalo se šuškat o likvidaci ghetta. Z Varšavy
se stávalo mrtvé, bezútěšné město. Vyhladověním a nemocemi zemřelo na sto tisíc
vězňů, ti další to už měli spočítané.
Občas
jsem se maličko ztrácela v postavách, je jich v knize opravdu hodně,
když každá dívka popisuje celou svou rodinu, mnoho jmen, mnoho osudů… Ale román
je psaný dobře, obsahuje mnoho historických fakt, jak pokračovala válka, kde se
co dělo a spousty dalších informací.
Tento
příběh popsala Hanna, jedna ze čtyř dívek, která přežila. Chtěla na vše
zapomenout, ale její vzpomínky jí dohnaly. Krátce před svou smrtí napsala: „Jestliže
promluvím, pak je to proto, abych ukázala a potvrdila sílu a vítězství života v sebehrůznějších
podmínkách.“ A měla pravdu. Je tolik příběhů na toto téma a každý je tak
jedinečný, každý osud stojí za zmínku a vezme nám dech. Nikdy se nepřestaneme
udivovat nad zrůdností nacistické mašinerie a samozřejmě také nad silou lidí a
vůlí žít a přežít ty hrůzy, které vytrpěli. Klobouk dolů, čím více takových
příběhů, tím více budou lidé vědět. Protože stále je mezi námi mnoho těch, kteří
netuší, co se stalo, co se dělo za vraty ghett a koncentračních táborů. Nebo to
dokonce popírají! Všichni lidé, kteří v nich byli, jsou hrdinové. Jen těm,
kterým přežili, některým stačila opravdu jen maličká kapička štěstí, mnozí ale
ani tu neměli…
Moc
děkuji nakladatelství Brána za recenzní výtisk.
Knihu
koupíte zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat