pondělí 6. srpna 2018

Tatér z Osvětimi


„Kdo zachrání jednoho, zachrání celý svět.“

 

Tatér z Osvětimi je skutečný příběh dvou obyčejných lidí, kteří žili v mimořádné době, kteří byli zbaveni nejen svobody, ale i své důstojnosti, svých jmen, své identity…
Tetování vězňů v Osvětimi se stala symbolem holocaustu. Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, je slovenský žid Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Když se Lale stal na tomto strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly, využil svou relativní volnost k tomu, že pomáhal druhým.  Vyměňoval peníze a šperky ze známé části tábora – Kanada, z majetku zavražděných židů. Měnil vše za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho smrt. Díky němu přežilo mnoho mužů a žen. V Laleových vzpomínkách má své místo však také láska. Zamiloval se na první pohled, když vyděšenou Gitu tetoval. V příběhu popisuje, jak se milovali, jak se snažili využít každé chvilky, a jak se samozřejmě báli dát svou lásku najevo…

Laleův a Leonův všední život se řídil podle příjezdu transportů z celé Evropy. A když se jaro přehouplo do léta, přijížděly neustále.
Toho dne u jejich stolu stál dlouhý zástup vězeňkyň. Opodál probíhala selekce. Měli tolik práce, že jí nevěnovali pozornost. Před očima se jim objevila paže a papírek s číslem a dali se do díla. Znovu a znovu. Tyto vězenkyně byly nezvykle tiché, možná cítily ve vzduchu zlo. Najednou Lale zaslechl pískání. Byla to povědomá melodie, možná z nějaké opery. Pískání sílilo a Lale se podíval, odkud přichází. Blížil se k nim muž v bílém plášti. Lale sklonil hlavu a snažil se udržet rytmus práce. Nedívat se do obličeje. Vzal papírek, udělal číslo. Tak jako už tisíckrát předtím. Pískání přestalo. Lékař stál u Lalea. Byl silně cítit dezinfekcí. Naklonil se, zkontroloval Laleovu práci a uchopil tetovanou paži. Asi byl spokojený, protože se vzdálil… (…) Lale se podíval na Leona. Byl bílý jako křída.

Tento román podle skutečného příběhu vám vezme dech. O holocaustu existuje nespočet knih, ale každá je prostě jedinečná. Tatér z Osvětimi je také unikát. Ukazuje, že vedle násilí, zla a brutality, lze vykvést i pravá, nesobecká láska.
 
 
 
Pokračování recenze čtěte zde na webu Dobrých knih.
 
 
 
 
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat