„Kdo
zachrání jednoho, zachrání celý svět.“
Tatér z Osvětimi je skutečný příběh dvou obyčejných
lidí, kteří žili v mimořádné době, kteří byli zbaveni nejen svobody, ale i
své důstojnosti, svých jmen, své identity…
Tetování vězňů v Osvětimi se stala symbolem holocaustu.
Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, je slovenský žid Lale
Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Když se Lale stal na tomto strašlivém
místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly, využil svou relativní
volnost k tomu, že pomáhal druhým. Vyměňoval peníze a šperky ze známé části
tábora – Kanada, z majetku zavražděných židů. Měnil vše za jídlo, které
pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho smrt. Díky
němu přežilo mnoho mužů a žen. V Laleových vzpomínkách má své místo však
také láska. Zamiloval se na první pohled, když vyděšenou Gitu tetoval.
V příběhu popisuje, jak se milovali, jak se snažili využít každé chvilky,
a jak se samozřejmě báli dát svou lásku najevo…
Laleův
a Leonův všední život se řídil podle příjezdu transportů z celé Evropy. A
když se jaro přehouplo do léta, přijížděly neustále.
Toho
dne u jejich stolu stál dlouhý zástup vězeňkyň. Opodál probíhala selekce. Měli
tolik práce, že jí nevěnovali pozornost. Před očima se jim objevila paže a
papírek s číslem a dali se do díla. Znovu a znovu. Tyto vězenkyně byly
nezvykle tiché, možná cítily ve vzduchu zlo. Najednou Lale zaslechl pískání.
Byla to povědomá melodie, možná z nějaké opery. Pískání sílilo a Lale se
podíval, odkud přichází. Blížil se k nim muž v bílém plášti. Lale
sklonil hlavu a snažil se udržet rytmus práce. Nedívat se do obličeje. Vzal
papírek, udělal číslo. Tak jako už tisíckrát předtím. Pískání přestalo. Lékař
stál u Lalea. Byl silně cítit dezinfekcí. Naklonil se, zkontroloval Laleovu
práci a uchopil tetovanou paži. Asi byl spokojený, protože se vzdálil… (…) Lale
se podíval na Leona. Byl bílý jako křída.
Tento román podle skutečného příběhu vám vezme dech. O holocaustu existuje nespočet knih, ale každá je prostě jedinečná. Tatér z Osvětimi je také unikát. Ukazuje, že vedle násilí, zla a brutality, lze vykvést i pravá, nesobecká láska.
Pokračování recenze čtěte zde na webu Dobrých knih.
Žádné komentáře:
Okomentovat