Vermontské psycho

Výborné, mrazivé, podmanivé, temné – takové je hororové Vermonstské psycho! A já si rovnou Jennifer McMahon píši mezi své top autory, protože je tato kniha stejně dobrá, jako její první – Zimní lidé, kterou jsem označila jako jednu z nej knih roku 2017!

Znáte Bates Motel Alfreda Hitchcocka? Kde na něj pan Hitchcock vlastně přišel? No přeci ve Vermontu! Jmenuje se Tower Motel a dějí se tu zvláštní věci. Dříve byl prosperující, všude v okolí vyhlášený, nyní je z něj však zchátralá ruina. Ale vždycky to tu bylo tak trošku divné. Míhaly se různé stíny, pohřešovali se lidé, nacházely se prapodivné věci… Když kamarádky Amy, Piper a Margot v roce 1989 najdou v opuštěné části motelu starý kufr, spolu s ním odhalí temné tajemství, které je navždy změní a zničí jejich přátelství. V roce 2013 je Amy dospělá, má rodinu a děti, žije v motelu dál. I přes všechny ty přízraky, které vídá. Ale nyní čelí obvinění ze strašného zločinu. Proto přijede do rodného města také Piper a začne pátrat. Objeví další a další tajemství, která se skrývají za zdmi chátrajícího Tower Motelu.

„

Myslí na to, že kdyby Piper a Margot vypověděla celý příběh, jak se odehrál od nálezu toho kufru, možná by pochopily. Ale ze všeho nejvíc si přeje najít způsob, jak je varovat. Dívá se na starou fotografii, kterou drží v rukou, ze zásuvky kuchyňského stolu bere černý popisovač a na její spodek píše spěšný vzkaz. Pak snímek zastrčí do zadní kapsy kalhot a vykročí k oknu.

Hodiny na sporáku ukazují čtvrt na jednu v noci. Z otevřených dveří věže dole se kolébavou chůzí vynořuje stín. Je mimo čas. (…) S puškou v ruce stoupá po schodech, po kterých chodila celý život. Uvažuje, jestli za sebou neuslyší Piper a Margot, jak jdou za ní, něco jí šeptají, aby ji varovaly…

 

Děj je rozdělený do tří časových linií. Rok 2013, přítomnost, kde jsou Amy, Piper a Margot dospělé. Rok 1989 – to léto, kdy se všechno změnilo a holky si užívají léta plného prvních polibků, kamarádství, ale také prozkoumávání starého motelu. A rok 1961, dětství Amyiny maminky Rose. Kapitoly se střídají z pohledu hlavních postav. Nejdříve jsem se bála, že díky množství jmen to bude zmatené a já se budu ztrácet, ale všechno je přehledně nadepsané a krásně popsané. Neměla jsem s ničím problém.

Autorka opět nezklamala. Tento hororový příběh je stejně výborný jako její Zimní lidé. Navíc ten překvapivý, šokující závěr, který jsem absolutně nečekala!  Celé čtení provází ponurá, duchařská atmosféra. Všude se pořád něco míhá, někdo hlavní postavy sleduje, zjevují se různé vzkazy… Byla jsem v neustálém napětí.

Vermontské psycho je mrazivé, temné, napínavé čtení, plné dávných rodinných tajemství, znepokojivých událostí, strachu, děsivých momentů a nadpřirozených bytostí. Pokud vás alespoň trošku tento popis zaujal, pak si knihu rozhodně musíte přečíst, protože v sobě skrývá mnohem víc, ale to už nesmím prozradit.

 

Moc děkuji Knihám Dobrovský za recenzní výtisk.

Kniha vyšla v edici Knihy Omega.

Vermontské psycho koupíte zde.

 

 

Když klepat Smrt na dveře uslyšíš,

napadne tě, žes ji už viděl kdesi.

Sotva po schodech přikrade se blíž,

bude jak noční můra, která děsí.

Když potom svoji tvář v zrcadle zříš,

pochopíš, jak podobní oba jste si.