Sirotčinec slečny Peregrinové - Mapa dní

A je to tady. Moment, na který jsme všichni čekali. My, zarytí fanoušci Sirotčince, jsme čtvrtý díl vyhlíželi už nějaký ten pátek. A jestli jste tuto sérii nečetli, pak věřte, že pokud milujete temné fantasy, tak pak si ji určitě nesmíte nechat ujít!

Poté, co Jacob v prvním díle Sirotčince poznal svět podivných a v dalších dvou ho zachraňoval od netvorů a jiných zloduchů, se vrací domů, do přítomnosti, na Floridu k rodičům. Ale není sám. Slečna Peregrinová a všichni její podivní sem přijeli také a snaží se splynout se světem normálních lidí. Není to opravdu nic jednoduchého, vždyť žili v období druhé světové války, takže technické vymoženosti dnešní doby vůbec neznají. Učí se všedním zvyklostem 21. století, užívají si bezstarostné dny na pláži a čas plyne. Jednoho dne však najdou po dědečkovi Abeovi podzemní bunkr, kde je skryto mnoho věcí a tajemství o Abeově životě, které Jacob ještě neznal. Později díky tomu Jacob a jeho přátelé poznávají svět amerických podivných, ale ten není vůbec stejný jako evropský…

„

Co máte o lovcích netvorů?“

Lester zaváhal. „O kom?“

„Vím, že víte, o kom mluvím,“ řekl jsem a vysvětlil jsem mu, že jsem to zjistil z Abeovy zprávy o misi. V té zprávě se píše, že Lester žil ve smyčce z 5. ledna 1935 v Annistonu ve státě Alabama, dokud nebyla tato smyčka napadena a její ymbryna zavražděna. Abe a H našli Lestera, jak se skrývá v nějakém motelu v přítomnosti – tenkrát to byl rok 1983 – kde mu hrozilo veliké nebezpečí, že rychle zestárne.

 

Mapa dní. Čtvrtý díl série Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Myslím, že mohu prozradit, závěr příběhu nám dává tušit, že se chystá také pátý díl. Začátkem bych ráda zmínila malé mínus, a to je to, že mi přijde, že Ransom Riggs neměl původně v plánu psát další díly, tak nějak vychází z úspěchu prvních dílů a přihřívá si polívčičku. Čistě můj osobní pocit, nekamenujte mě. Třeba je to jinak. Možná to bylo díky tomu pocitu nebo vlažnému začátku, ale užila jsem si tento díl o maličko méně než předešlé. Ty za mě byly bezkonkurenční a dostaly plný počet. Závěr Knihovny duší se mi líbil a byl pro mě uspokojující. Tady bych v hodnocení ubrala pár procent. Ne moc, ale trošičku určitě.

Ale i přesto jsem si příběh užila. Atmosféra ve smyčkách je prostě jedinečná. Sice je děj Mapy dní méně akční, ale ty dobové fotografie a všechno okolo, je prostě dokonalé. Celá kniha vytváří neskutečně pohlcující atmosféru těch zvláštních míst a podivných lidí v nich.  A závěr? Ten vám vezme dech, nebudete se moci dočkat, až vyjde další díl, tak jako já. Bez pochyb! Proč? Protože je prostě napínavý, děsivý, skvělý a temný zároveň.

Mapu dní jsem si zkrátka vychutnala, určitě vás nezklame, pokud jste už četli nějaký předešlý díl, pak neváhejte a určitě si nenechte ujít ani tento. Pokud jste Sirotčinec slečny Peregrinové nečetli, pak začněte prvním dílem. Určitě vás nadchne, tak jako mě. Protože je to prostě jedinečný příběh, na který nikde jinde nenarazíte. Sirotčinec totiž nemá obdoby, je to závislost a je boží. Už jste viděli ty obálky? No nejsou nádherné? Jsou to skvosty v mé knihovně!

 

Moc děkuji nakladatelství JOTA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.