Ďáblova svatyně

Temné, syrové, hrůzu nahánějící... Jaké to je, když vám nikdo nevěří a vy máte zoufalou potřebu křičet pravdu.

Daniel a Max, Max a Daniel. Naprosto totožní bratři, jednovaječná dvojčata, ale hned na ten druhý vám dojde, že vlastně nemohou být víc odlišní.
O pár hodin starší Daniel je vzorem rozvážného, přemýšlivého a trochu zakřiknutého muže, pevně stojící na zemi.  Oproti němu Max je výbušný, sobecký a poživačný patologický lhář a manipulátor.
Jejich osud byl předurčen již při narození. Zatímco Daniel přišel na svět lehce, Max si dával na čas. Viditelné rozdíly se začaly projevovat již v prvním roce jejich života. Daniel prospíval bez potíží, Max byl, mírně řečeno, líný. A proč taky ne, když na vše, co potřeboval, měl svého staršího bratra, který mu rozuměl beze slov. Jen rodičům dětí se to nezamlouvalo a na radu psycholožky byla dvojčata od sebe oddělena, aby Max ve vývoji dohnal Danielu šikovnost. Ovšem, řešení to nebylo právě šťastné. Rodina se odcizila natolik, že Daniel vyrůstal jen s matkou a Max s otcem a jeho novou partnerkou. Setkání jednou v roce by je snad mohlo sblížit, ale dílo bylo dokonáno a propast mezi bratry byla příliš hluboká.
Ani v dospělosti se toto příliš nezměnilo. Každý z bratrů si žil svým vlastním životem a každé jejich setkání bylo provázeno vypočítavým jednáním Maxe. Rozvinula se u něj Bipolární porucha a dvojčata byla nadobro od sebe odtržena. Nebo ne?  

Po letech, strávených každý ve svém vlastním světě a jiné zemi, přichází Danielovi od Maxe dopis, ve kterém jej žádá o pomoc. Prosím bratra, aby ho navštívil na jakési Rehabilitační klinice Himmelstal ve Švýcarsku. Daniel zprvu váhá, ale stejně se ocitá v letadle, směr jeho horší, druhé já.
Ono místo se zdá téměř idylické. Malá vesnička, nad níž se tyčí impozantní komplex léčebny, s výhledem na malebné Alpy.
Max, nešetřící úsměvy. Nic nenasvědčuje tomu, že by se zde mohlo dít něco zlého. Snad jen odtažití a málomluvní vesničané trochu kazí tento dojem ráje na Zemi. A pak také přichází Maxova žádost, aby si na krátko vyměnili role, aby mohl odcestovat a zajistit peníze pro svůj pobyt zde. Daniela žádost příliš nepřekvapila, ostatně Max vždy využíval své okolí pro své potřeby. Souhlasí, ale netuší, že se mu to málem stane osudným. Oholí si vousy, ostříhá si vlasy a místo Maxe zůstává. Mělo to trvat dny, ale staly se z toho dlouhé týdny. Stává se pacientem doktorky Gisely Obermanové a začíná mu docházet, že toto místo zdaleka není jen tak ledajaké místo pro odpočinek těla i ducha. Kdo je Corinne, zpěvačka z místního hostince, k níž to Daniela tak neodolatelně přitahuje? A co se skrývá za úlisným úsměvem ředitele Fischera?
Max se nevrací a Daniel je zoufalý. Nikdo mu jeho vlastní identitu nevěří a prozření je pro něj šokující. Za svou pomoc bratrovi tentokrát málem zaplatí svým vlastním životem.

Tedy dámy a pánové, to byla jízda. Thrillery čtu velmi často, ale tenhle tedy byl. Autorka mě donutila pochybovat a nevěřícně otáčet stránky. Dokonale mě zmátla, až jsem nabyla přesvědčení, že znám pravdu. Jak velmi jsem se mýlila. Kniha absolutně nemá žádná hluchá místa, není prostor pro nudu. Popisy léčebny byly dokonale věrohodné a já jsem, stejně jako hlavní postava, uvěřila v nevinnost onoho místa. Ze stránek na vás padne strašná bezmoc a prostě se vžijete do role Daniela a jeho zoufalé snahy dostat se odtamtud pryč.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Omega.

Kniha:   Ďáblova svatyně

Autor:   Maria Hermanson

Stran:   344

Vydal:   Nakladatelství Omega

V roce:  2016