Recenzáčky z nakladatelství JOTA

Dnes mi dorazily tyto krásné recenzáčky z nakladatelství JOTA, které tímto převelice děkuji.  Mám ohromnou radost :-) Ty obálky! Jsou taaaaaak nádherné. Nemůžu se vynadívat, opravdu. Prohlížím si Povídky podivných, hladím je a kochám se. To zpracování je božské! Krása, krása, krása... no podívejte se sami:

 

 



 

 

A teď už si pojďme jednotlivé knihy představit v anotacích :)

 

 

 

Povídky podivných - Ransom Riggs

 

Ještě dříve, než slečna Peregrinová vytvořila smyčku – domov a útočiště – pro dnes již dobře

známé podivné děti, existovaly příběhy o podivných dětech a zvířatech, které se nejprve tradovaly ústní cestou, dokud se jejich písemného zpracování neujal v roli editora jeden z nejpovolanějších, podivný Millard Nullings. Jedná se o příběhy z historie podivných, ve kterých se dozvíme, že děti nejprve bez problémů žily ve společnosti lidí běžných, obyčejných, ale jejich zvláštní schopnosti a nadání je postupně vytlačovaly na okraj, až je obyčejní lidé vyhnali ze svého středu úplně.
Některé z deseti povídek čtenáři zčásti znají ze zmínek v trilogii o podivných dětech ze sirotčince slečny Peregrinové – třeba tu o laskavém obru Cuthbertovi či o holubech z katedrály Svatého Pavla – jiné jsou zcela nové a uvádějí nové, neznámé hrdiny, a kromě jiného se dozvíte o první ymbryně i o tom, jak se postupně naučila vytvářet smyčky, v nichž bylo možno žít.

 

 

 

Život v Paříži, můj splněný sen - Lisa Anselmo

 

Newyorčanka Lisa žije dlouhá léta v těsném sepětí se svou milovanou, ale svéráznou

matkou, která má na dceru velký – možná až moc velký – vliv. Teprve když matka zemře, si Lisa začne uvědomovat, že si vlastně nevybudovala žádný osobní život. Pokouší se najít smysl své existence a klade si otázku, kým je bez matky a jejích očekávání.
Ve snaze dobrat se odpovědí zaměří Lisa pozornost na svoji oblíbenou destinaci – Paříž, rozhodne se přestat sázet na jistotu a impulzivně si tam pořídí byt. Tato zpočátku poněkud zoufalá akce Lisu vžene do proudu změn, které si dřív ani dokázala představit. Najednou se ocitá v roli běžné obyvatelky města, o němž se domnívala, že jej zná, ale její středoškolská francouzština stačí tak nanejvýš na to, aby si dokázala koupit chleba v boulangerii na rohu. Velmi rychle zjišťuje, že život tu nebude jen šňůra pikniků u Seiny; všechno od navazování vztahů po starosti s vlastnictvím bytu je tu jiné a Lisa začíná pochybovat o sobě i o své lásce k Paříži. Přišla sem nicméně hledat štěstí a nemůže se jen tak vzdát. Spokojenost přece stojí za to, aby o ni člověk bojoval, ne?