„Výpověď, která zůstávala
desítky let bez povšimnutí zahalená silnou vrstvou prachu, odkrývá nové a nové
hrůzy…“
Sandy žije v Belgii celkem
obyčejný život. Před rokem jí zemřel otec a také snoubenec při automobilové
nehodě a ona se s tím stále snaží vypořádat. Při stěhování objeví deník,
který začíná v roce 1894 v africké zemi Kongo. Popisuje hrůzy
otroctví, které byly na domorodcích páchány. Život malé desetileté otrokyně
Ashanti byl opravdu krutý. Mezi čtením deníku zažívá i Sandy svůj příběh. Je
pracovně poslána do Saudské Arábie, kde má ohodnotit drahé kameny přímo pro
korunního prince. Co vše se v královském paláci stane? Dokážou city
odsouzené k zániku přežít pravidla, zákony a předsudky společnosti? A co
malá Ashanti? Přežije hrůzné zacházení otrokářů v pralese? Osudy obou
dívek jsou tak rozdílné a přitom je v některých částech něco spojuje…
„Necítila jsem tělo. Nejen z těžké
práce, ale i od úderů, kterými nás naši strážní nešetřili. Normy byly
nesplnitelné. I kdybychom měli deset párů rukou, nikdy bychom nestihli sesbírat
takové množství kaučuku. Zatoužila jsem zemřít, protože jsem už vůbec nic
nezvládala.“
Vraždy, znásilňování, useknuté
ruce a nohy, nemoci, infekce, hlad. Neustálé cinkání kovových řetězů, které je
tlačily na nohách a na krku. To byl každý den malé Ashanti, která se snažila
udržet při životě i svou mladou, zesláblou maminku.
Jako první musím ve své recenzi
zmínit moje překvapení. Od této knihy jsem nečekala mnoho, ale dostala jsem
opravdu hodně! Očekávala jsem sladkou romantiku, ale tak tomu rozhodně není. Každému, koho – stejně jako mě, zmátla
sladká obálka a anotace, NENECHTE SE MÝLIT! Tahle kniha je skvělá! A rozhodně
to není jenom nějaká obyčejná „romanťárna“. Je to nevídané svědectví z dob
otroků, které jsem nikdy nečetla. Román je opravdu velice čtivý a já ho hltala,
až jsem byla sama překvapená!
Ze začátku mě více bavila
dějová linie z minulosti, ale pak začala být tak „pikantně“ napínavá i
přítomnost, že jsem četla dál a dál a nedokázala přestat! Jen ten mírně
otevřený konec mě malinko překvapil. Ale když jsem zjistila, že tento měsíc
vyjde pokračování o dalších osudech obou hrdinek – kniha Nesmíš mě milovat –
Prokletý tanzanit, volala jsem: „Skvělé, tu musím mít!“
Monika
Wurmová píše velice čtivě. Nenechá vás od knihy odtrhnout, dokud
nebudete na poslední stránce. Já jsem opravdu víc než příjemně překvapená.
Takový skvělý příběh jsem nečekala.
Nesmíš mě milovat je román plný
bolesti, otroctví, vražd, znásilňování, lidské krutosti, ale také laskavosti,
nenaplněné lásky a víry. Víry v to, že všichni lidé snad nejsou tak špatní
a dokážou pomoci. Víry v lásku, která i hory a tvrdé zákony přenáší. Víry
v život a lepší budoucnost… Moc se těším na pokračování osudů Ashanti a
Sandy J . A teď si už jen pojďme pustit tu krásnou
hudbu, která knihu provází. Je to Yiruma - Kiss the rain. Krásná skladba plná
emocí knihu přesně vystihuje… Slyšíte ty tóny? Nádhera…
Moc děkuji nakladatelství BRÁNA
za recenzní výtisk.
Knihu koupíte zde.
To vypadá opravdu hodně zajímavě. Moc pěkná recenze :-)
OdpovědětVymazatMíšo moc děkuju, sama jsem byla překvapená, jak je kniha skvělá :-)
VymazatNemůžu si pomoct ale tyto kruté knihy mě nějak nelákají, deptá mě snad už hned sama anotace. Ale autorka je moc milá, setkala jsem se s ní s Marcelkou loni na Světu knihy:)
OdpovědětVymazatAnoo, já si pamatuju Marcelky fotku s Monikou :-) Snad se mi letos taky poštěstí :-)
Vymazat