Lovci duchů

„To místo je ztělesněné zlo. Fara vás poznamená a znesvětí celý váš život. Nechtějte se tam vydat.“ 

Fara v Borley. Nejstrašidelnější místo v Anglii. Je toho plný internet a já všechny informace pečlivě pročítám a podrobně zkoumám fotografie. Neuvěřitelné, ale člověku to prostě nedá a ve svém nitru věří. Až mám husí kůži. Ale teď už se vraťme k příběhu, který se na této faře stal a kniha Lovci duchů nám ho vypráví do nejmenšího detailu…

 

Skutečná fara v Borley zdroj

 

 

Harry Price je světoznámý lovec duchů, který se snaží všechny „duchařské případy“ vysvětlit logicky a osvětlit, že vlastně žádní duchové ani média neexistují a vše je jen podvrh. To ale zatím nebyl na faře v Borley! Když tam se svou asistentkou Sárou Greyovou dorazí, všechny jeho teorie vycházejí vniveč a on postupně začíná věřit… Chce odhalit létání kamenů vzduchem, ťukání za zrcadly, mizení předmětů a jiné nadpozemské úkazy. Touží případ vyřešit a zase zvolat: „Je to podvod!“ Ale to se mu nedaří a děsivá realita začíná vyplouvat na povrch…

Harry Price se svou sekretářkou a rodinou Foysterových před farou v Borley zdroj

Příběh v Borley je dnes již legendární a hodně známý. O tomto místu se říká, že je nejstrašidelnější v celé Anglii. Bylo o něm napsáno mnoho článků v novinách i na internetu. Bylo zde zaznamenáno mnoho případů, kdy lidé viděli ducha nebo „něco zvláštního“. Různé předměty zde létají vzduchem, dokonce se objevují nápisy na zdi a jiné podivnosti.

 

„Myslíte si, že jsme už mohli někoho chytit při činu – ale ne, viděl jsem, jak klíče vyletěly ze zámků a poskakovaly po podlaze. V noci slýcháme kroky na schodišti a odpočívadle. Hlasy v prázdném pokoji, podivné škrábání na zdech. Když zkoumáme vnitřek místností, vidíme velké množství much na oknech a stěnách. Někdy skutečně cítíme něčí přítomnost."

 

 

Skoro všechny postavy v románu jsou skutečné a vše podstatné se skutečně stalo. Jen osoba Sáry Greyové je vymyšlená. Opravdová sekretářka Harryho Price se jmenovala Lucy Kayová a její osobní život byl úplně jiný, než Sáry v knize. Veškeré informace o faře v Borley najdete všude na internetu a na stránkách spisovatele Neila Springa zde. Mimochodem Lovci duchů jsou spisovatelovo první dílo a já musím jen chválit a chválit. Tohoto veřejně známého tématu se zhostil perfektně a myslím, že kniha měla úspěch všude ve světě. Dokonce se podle ní už natočil i film Harry Price: Ghost hunter.

Jediné co musím zmínit jako mínus, je korektura. V knize jsou hodně časté pravopisné chyby a překlepy. V tak velikém množství jsem se s tím ještě nesetkala.

Lovci duchů nám ukážou, jak to chodí, když se lidé zabývají opravdu zapáleně vším okolo nadpřirozena, poltergeistů a médií. Také jak to celé jejich životy mění a zasáhne i do jejich soukromí.

Záhadný a mrazivý příběh opírající se o skutečné události doporučuji všem, kteří mají rádi toto téma. Román je plný záhad, duchů a nadpřirozena, kterým se Sára s Harrym snaží přijít na kloub, ale nakonec jim logické chápání nestačí. Ve faře v Borley prostě straší. Takže zapalte svíčku, vezměte knížku a mějte oči i uši stále nastražené. Protože nikdy nevíte, co se může stát. Vaše husí kůže a mrazení v zádech vám napoví…

„Ťuk – ťuk – škráb. Ťuk – ťuk – škráb.“

 

Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství OMEGA.

Knihu koupíte zde a zde.

 

Vražedná diagnóza

Drsný příběh o manipulaci s dětskou, nevinnou duší a zneužití moci nad bezbrannými dětmi. Příběh, který ve vás zanechá odpornou pachuť a prostě a zdravě se rozčílíte. Zvlášť, když vám dojde, že toto se opravdu stávalo.


Jedno zimní odpoledne se Mikael  vydá jen přes dvůr pro dřevo do kůlny a od té doby ho již nikdo nespatří. Zmizí beze stopy, navždy. 
O třicet let později se do domu svého strýce stěhuje diplomatka a manželstvím zklamaná Astrid a ve staré skříni nalezne modrou, pletenou čepici. Okamžitě jí dochází, čí je a komu patřila. Ale nemá nejmenší tušení, jak se Mikaelova čepice dostala k jejímu strýci. Byl snad její samotářský a uzavřený strýček zapleten do jeho zmizení? Na vlastní pěst začne pátrat po rodině zmizelého chlapce a ve chvíli, kdy je jeho sestra, nyní dospělá a ne příliš šťastná Camilla zavražděna, dochází jí, že za Mikaelovým zmizením je něco víc. Něco, co ohrožuje i ji samotnou. Pátrání ji zavede až před brány bývalého Ústavu pro idioty (ano, doslova a do písmene) a do archívu bývalých, dětských pacientů. Objeví nespočet dětských úmrtí a naráží na jméno věhlasného lékaře Olofa Krämera. Ve starých záznamech se snaží najít odpovědi a neodradí ji ani to, že kolem ní začínají přibývat mrtví.
Naproti tomuto příběhu jde příběh Gabriely, rumunské lékařky, zabývající se výzkumem léků. Osobně dohlíží na studii testování léku proti kouření a ke svým klientům přistupuje velmi osobně. Svému testování na léky bezmezně důvěřuje, ale pouze do chvíle, kdy se u testovaných začnou objevovat vedlejší příznaky, jako halucinace a bludy. A když tyto účinky mají katastrofické dopady, začne váhat. A začíná se ptát, což je ve vyšších kruzích vnímáno velmi nelibě. Sama se ocitá ve smrtelném nebezpečí a ohrožena je i její rodina. Ale nevzdává se a kruh se pomalu uzavírá. Cesty Gabriely a Astrid se setkají, aby vyšla na světlo hrůzná tajemství velmi mocných a vážených lidí.

Švédská autorka Ingrid Hedström vás dokáže svým příběhem zaujmout takřka od prvních stránek. Její knihy jsou inspirovány klasickou, anglickou detektivní školou a její styl vám určitě bude povědomý. Ale nenechte se mýlit, je drsná, nebere si servítky a její psychologické znalosti jsou zcela věrohodné.  Zachází do nejmenších podrobností, její popis psychiatrického ústavu ve vás vyvolá mrazení v zádech a vaše fantazie běží na plné obrátky.
Tato kniha je jejím zatím posledním počinem a určitě by stály za přečtení i její předešlé knihy. Já si je na svém seznamu aspoň rozhodně posunu směrem nahoru.

Za recenzní výtisk patří můj dík Knihám Dobrovský.

Kniha:    Vražedná diagnóza
Autor:     Ingrid Hedström
Vydal:    Motto
V roce:   2017

Skvělé knižní tipy aneb knihy, které se mi v loňském roce líbily nejvíce - 1. část

 

 

 

Máme tu nový rok a já jsem se (možná trošku opožděně) rozhodla sesumírovat ten loňský. Z knižního hlediska samozřejmě. Probrala jsem se všemi šedesáti knihami, které jsem vloni přečetla a chtěla vybrat ty nejlepší. No ale jak jsem zjistila, právě to není vůbec nic jednoduchého. Nakonec je knih dvanáct. Proto si myslím, že bude lepší rozdělit článek na dvě části. Takže vás nyní čeká šest knih a v dubnu v druhé části zbylých šest. Teď už se pojďme podívat na dnešní šestku roku 2016.

 

 

Sirotčinec slečny Peregrinové – kniha třetí – Knihovna duší

Ransom Riggs

 

Jistě je všichni znáte, nebo jste o nich alespoň slyšeli. Podivní a trilogie Sirotčince od Ransoma Riggse. Do povědomí všech lidí (tedy i nečtenářů) se dostali i díky filmu, který nás čtenáře trošku zmátl. Protože si říkáme: „Je to jednička? Nebo dvojka? Nebo slátanina všech tří dílů dohromady? Bůhví… uvidíme, jestli bude další filmové zpracování a tím se rozhodneme.“ Polovina čtenářů Sirotčinec zbožňuje a polovina nemusí. Dlouho očekávaný třetí díl vyšel v dubnu a fanoušci jásali. Všechny obálky této série jsou prostě „podivně překrásné“ (ty nefilmové tedy) a dobové fotografie uvnitř knih dotvářejí celkovou tajemně podivnou atmosféru. Anotaci k této knize myslím ani přikládat nemusím, protože kdo četl první dva díly, tak jí nepotřebuje. A kdo nečetl, měl by začít s prvním dílem této trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti.

 

V šedých tónech – Ruta Sepetys

Spisovatelka Ruta Sepetys byla pro mě objevem roku 2016. Přečetla jsem od ní hned všechny její knihy a stala se mojí oblíbenou autorkou. Tento román jsem měla na seznamu už delší dobu, ale vrhla jsem se na něj až těsně před tím, než vyšlo její třetí dílo Sůl moře. Knihu na toto téma jsem nikdy nečetla. Jak lidé z gulagů žili, nebo spíše přežívali a jak obrovskou zimou trpěli… Neskutečné, co vše se dá přežít. V šedých tónech je velice silný příběh, který by si měl přečíst každý.

Pokračování článku si přečtěte ve Venilafi magazínu - zde.

 

 

 

Nová spolupráce-nové výzvy

Naprostou a úžasnou náhodou jsem získala spolupráci s Nakladatelstvím Brána a hned mi přišly tyto tři nádherné, voňavé kousky 😊

Pojďte se mrknout na anotace, třeba se necháte nalákat 😊

Cesta beze jména

Na severovýchodě Anglie, v hrabství Durham, někdo unáší a vraždí mladé dívky. Detektiv konstábl Ian Bradshaw, který upadl v nemilost u svých nadřízených a který se vyrovnává i s psychickými problémy, se ze všech sil snaží nalézt nějakou stopu a ukázat, že je schopným policistou. Novinář Tom Carney je nováček v redakci významného londýnského bulvárního deníku. Jeho senzační odhalení nemravného počínání jednoho vysoce postaveného politika mu však úspěch nepřinese. Je poslán na nucenou dovolenou a vrací se do své rodné vsi v Durhamu. Tam je společně s mladou reportérkou Helen Nortonovou vtažen do případu, který navždy změní jejich životy… Zatímco současný vrah mladých dívek se i nadále vyhýbá spravedlnosti, na policii i oba novináře čeká odhalení letité vraždy a důkladně skrytých tajemství…

Labyrint

Jedenáctiletá Magda zmizela z domova, když její rodiče Asa a Martin večeřeli v nedaleké restauraci. Martin odevzdaně čeká na výsledky vyšetřování, ale Asa se pouští do zoufalého pátrání na vlastní pěst. I Martinův kolega Tom, zdrcený z rozchodu s Katjou, hledá stopy vedoucí k Magdě, zatímco Katja chce začít nový život v New Yorku. Všichni čtyři však mají svá tajemství a ta brzy vyplují na povrch.

Cizinec z Cornwallu

Když je její samotářská babička již neschopná se o sebe starat sama, Gabriella se odstěhuje do daleké chaty ve Frenchmanově zátoce, která byla babiččiným domovem po celá léta. Babička Jaunty je sice uznávaná umělkyně, ale stále jí tíží vzpomínky na minulost – na válku a zejména na potopení lodi Lancasterie. Vše se zdá být v pořádku, dokud se neobjeví uprostřed bouře cizinec, který hledá pomoc. Fin je okouzlen prostředím a postupem času je vtažen do života Gabe a Jaunty a objevuje s nimi jejich příběh plný zrady a otázek týkajících se identity.

Děkuji Nakladatelství Brána za krásnou nadílku!

Spáčův hrad

 Dočtu poslední stránku, zavírám knihu a ještě dlouho sedím a nevidomě zírám před sebe. Tento magický účinek má na mě každá kniha mé nejoblíbenější autorky Barbary Erskinové. A u Spáčova hradu tomu není jinak. Příběh je opět dokonalý, magický, krásný. A ještě několik dní budu v myšlenkách s ním, neschopna začíst se do další knihy.
Ještě několik dní po uložení do knihovničky, budu v myšlenkách ve starém Walesu, v příběhu, starém 600 let, u Catrin, Edmunda a Daffyda. Pojďte se se mnou procházet pastvinami staré Anglie, nakoupit na proslulý trh v Hay a pojďte se nadechnout vůně bylin, ohně v krbu a omamné vůně horských květin.

Příběh začíná v současnosti a seznamujeme se s Mirandou - Andy. Ilustrátorkou, která je zlomená žalem nad ztrátou svého přítele a partnera Grahama. Jako by to nestačilo, jeho bývalá žena ji vyhání z domu, ve kterém s ním dlouhá léta žila a ona se ocitá bez domova. Dostává nabídku od přítelkyně Sue, aby žila po dobu jednoho roku v jejím domě v odlehlém údolí ve Walesu. V domě, který již po několik staletí nese hrdý a tajemný název Spáčův hrad.
Andy, zraněná, smutná, rozbolavělá, nabídku přijímá a do domu se na první pohled zamiluje. Prochází kamennými místnostmi a za nocích se jí začínají zdát podivné sny. Sny, ve kterých se vrací do roku 1400, kdy poznává mladou dívku Catrin, dceru básníka a barda Daffyda. Postupně se noří do příběhu a stává se jeho přímou účastnicí. Prožívá strach, zimu, radost, stejně jako Catrin. Putuje spolu s ní a jejím otcem po anglickém hrabství, sleduje, jak si  na živobytí vydělává hrou na harfu, zpěvem a přednesem poselství, která se mají stát. 
Čím dál častěji se noří ve svých snech do období kruté války, kdy Anglický král Jindřich táhl do zbroje proti velšskému hrdinovi Owainovi Glyndwrovi a s hrůzou se stává svědkem krvavých bojů, zapálených domů a krutovlády.
Snění se Andy začíná vymykat, zvlášť, když se současně ukazuje jako duch Rhoně, bývalé ženě jejího mrtvého přítele a netuší, že její protivnice je velice nebezpečná a neštítí se ničeho. Do hry vstupuje moudrý Meryn, horský šaman a kouzelník, bez nějž by vše dopadlo jinak. A nebyla by to madam Erskinová, kdyby se neobjevila láska, cit, který spolehlivě zažene zlé duchy. Je onou láskou Bryn - zádumčivý zahradník, který sám skrývá nejedno tajemství? A jak v celém příběhu figuruje? Dokáže se Andy, po boku se svými přáteli, ubránit nebezpečné Rhoně, psychopatické ženě, která, zdá se, ztrácí kontrolu nad svým rozumem? A Catrin, ubohá Catrin, vyrovná se s krutou zradou a dokáže být šťastná? 
Na tyto otázky vám neodpovím, musíte si knihu přečíst. Byla by velká škoda, přeskočit skoro 500 stran a vyzradit kouzlo starého příběhu.

Odpočinutí věčné dej jim, Pane

a světlo věčné ať jim svítí.

Ať odpočívají v pokoji.

Na knihu Spáčův hrad jsem čekala dlouhé dva roky, stejně jako na každý román Barbary Erskinové. A nelituji. A stejně tak budu čekat další dva roky na další její knihu. Asi to tak má být, protože takové množství informací, které autorka musí shromáždit pro svůj příběh, to nelze udělat za pár týdnů. Cestuje po místech, do kterých svůj román zasadí, pročte stohy knih o starých časech a přesto se nad historickými daty prostě nenudíme. Proto jsou pro mne její knihy tak dokonalé, tak kouzelné, tak úžasné.

Konečně knihu naposledy pohladím a s povzdechem ji uložím k jejím kolegyním do knihovničky. A ještě chvilku si budu snít. Ještě malou chviličku si přeji zůstat.....

Kniha:     Spáčův hrad

Autor:     Barbara Erskinová

Vydal:     Nakladatelství Brána

V roce:    2017

Stran:     464

Recenzáček z Metafory

Při pondělku mám pro vás krásný recenzáček, který mi dorazil z nakladatelství Metafora a moc za něj děkuji. :-)

 

Einstein & Einstein - Marie Benedict

 

O Albertu Einsteinovi víme téměř vše. Nyní však přišel čas odhalit příběh nevšední ženy, která žila a pracovala po boku jednoho z největších fyziků historie. V roce 1896 přišla Mileva Marićová zvaná Mitza do Curychu. Jednadvacetiletá dívka z malého srbského městečka se zapsala ke studiu fyziky na prestižní Polytechnice v době, kdy vzdělávání žen bylo ještě naprostou výjimkou. Dívky se měly učit vést domácnost a nepronikat do hájemství mužů. A tak nebylo divu, že se Mitza na každém kroku setkávala s opovržením, ponižováním a nepřátelstvím. Všichni ale takoví nebyli. Jednoho ze spolužáků zaujala natolik, že se jí začal dokonce i dvořit. Jmenoval se Albert Einstein a nakonec ji přesvědčil, aby se stala jeho ženou. Tohle ale víme už z oficiálních životopisů. Dočteme se tam, že byla Einsteinovi oddanou ženou a příkladnou matkou tří dětí. Jakou roli sehrála Mitza v Einsteinově průkopnické práci, včetně slavné teorie relativity? Byla to snad dokonce ona, kdo položil matematický základ objevu? Celý vědecký svět už bezmála století vede na toto téma vášnivé debaty. Přímé důkazy neexistují, ale určitou indicií zůstává, že Einstein své první ženě věnoval celou finanční odměnu po převzetí Nobelovy ceny. Popusťme uzdu fantazii a objevme nečekaná zákoutí jejich vzájemného soužití. Začtěte se do příběhu ve stylu Pařížské manželky či Mrs. Poe o fascinující inteligentní ženě, nadané matematičce a fyzičce, kterou beznadějně zastínila oslnivá záře Einsteinova génia.

 

 

 



Malíř vzpomínek

„Ze sna se probouzím, já zvěstovatel osudu…“

Pojďte se se mnou podívat na příběh napříč časem, napříč staletími, kde potkáte třeba Alexandra Puškina nebo strážkyni pyramid Hermese, podíváte se do roku 250 našeho letopočtu, do Římské říše, do roku 1837 do Ruska či do starověkého Egypta roku 10 000 před naším letopočtem. Pojďte odhalit ta tajemství, která se zabývají tímto cestováním v čase během snů. Je to vážně dobrodružná a napínavá jízda…

Co byste dělali, kdybyste se vzbudili po noci plné zvláštních snů a najednou uměli plynně mluvit řecky, hebrejsky, latinsky nebo třeba malovat obrazy jako světoznámí malíři? Bryanovi se toto stává každý den…

 

Hlavní hrdina tohoto románu je věhlasný malíř Bryan Pierce. Ze své slávy ale nemá žádnou radost a straní se společnosti, protože za jeho talentem stojí trýznivé tajemství. Jeho obrazy vznikají v transu, během něhož se v duchu přenáší do různých dob v minulosti. Při každém probuzení z těchto podivných snů navíc zjišťuje, že je bohatší o nějakou novou dovednost – dokonale ovládá další cizí jazyk nebo mistrně hraje šachy. Stále v něm sílí přesvědčení, že jeho vidiny jsou ve skutečnosti vzpomínky na minulé životy. Bryan si myslí, že je na vše sám a nikdo ho nemůže pochopit. Dokud nepotká Linz Jacobsovou a jeho vidiny najednou začnou dávat smysl…

„Vy a Michael jste si vybavili životy dvou bratrů… z kmene Wardamanů, kteří žijí na území Severního teritoria v Austrálii. Ani jeden z vás nevěděl, kdy přesně žili, ale nepochybně to bylo dlouho před příchodem Evropanů v sedmnáctém století.“ Zdálo se, že Finn nemůže najít slova. „Jak to víte?“ vypravil ze sebe nakonec. Bryan ho ohromil ještě víc, když odpověděl v jazyce australských domorodců Wardamanů, který už málem upadl v zapomnění: „Protože jsi byl můj mladší bratr, Bardo. Byl to první život, který sis vybavil.“

Trošku jsem se bála, že se v té změti různých časových linií a dějových rovin budu ztrácet, ale vůbec se tak nestalo. Každá kapitola je pečlivě nadepsaná datumem a někdy i místem, kde se právě odehrává, takže je vše opravdu přehledné.

Bryanovy obrazy mě fascinovaly. Hltala jsem popis každého a v duchu si je představovala. Byly nádherné. Tak moc ráda bych je viděla ve skutečnosti. Byl tu například zámek ve Versailles, za doby krále Ludvíka XIV, plný lidí, kde každý měl svou práci. Další obraz znázorňoval Machu Picchu, jak zřejmě vypadalo v patnáctém století. Jako bych se vrátila o šest století nazpátek a otevřela se přede mnou brána do minulosti. Opravdová nádhera…

 

Román je tak propracovaný do nejmenších detailů, prolínání přítomnosti s různými časovými liniemi, propletenost jejich dějů, reinkarnace osob do hlavních postav – to vše je přímo dechberoucí. Klobouk dolů před spisovatelkou Gwendolyn Womack, které je Malíř vzpomínek její prvotinou. Pomyslně se klaním. Takových informací z různých období naší historie a ještě je proplést do současnosti, to dá opravdu zabrat. A výsledkem je perfektní příběh, který vás prostě pohltí.

Kniha je tak krásná a tak jiná než ostatní. Má nádhernou obálku, jedinečný a výborný děj, který si musíte zamilovat. Já jsem ještě teď neskutečně nadšená. A jako bonus? Třeba začnete věřit v reinkarnaci nebo o ní alespoň začnete přemýšlet. Protože Malíř vzpomínek to nenechá jen tak J .  

Moc děkuji za tento skvělý román KNIHÁM DOBROVSKÝ, kteří mi jí darovali jako recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

V bouřlivé noci

Leden 2005. Drsnou, severskou krajinou se prohání zuřivý orkán a bere s sebou vše, co mu stojí v cestě. Vyvrací stoleté stromy z kořenů, nahání strach zvířatům, která zůstávají bez pomoci. A zabíjí, krutě a nemilosrdně. Ale zdá se, že nejen orkán si vybral tuto noc pro zabíjení.....


O deset let později je vrchní inspektorka Ingrid Nyströmová povolána k zuhelnatělé mrtvole. Neví se, zda je to muž, či žena, zda je starý, či mladý, odkud pochází. Rozbíhá se rozsáhlé pátrání a zapojeno je celé oddělení malé vesnice Väckelsäng, včetně rodačky z Německa, Stiny Forssové. Dvě ženy mezi samými muži, každá se svými démony a tajemstvími.
Severskou krajinou na sklonku babího léta, procházejí policisté krok za krokem případem, který v sobě skrývá mnohem víc, než se zdá. A naráží na noc, kdy les pustošil zuřivý orkán a kdy vzplál jako pochodeň statkář Nils Johansson, jehož smrt se původně jevila jako strašná nehoda. Ale kdosi jej upálil zaživa, stejně jako neznámého, nalezeného o deset let později.
Pátrání se komplikuje a zamotává ve všech směrech, policisté se dostávají na stopu starým křivdám a tajemstvím, starým zločinům, nikdy nepotrestaným.
Na světlo vycházejí okolnosti, které měly být zapomenuty. Okolnosti, které otevírají staré rány, které čekají na své potrestání a pomstu.
Spolu s pátráním sledujeme zoufalý útěk hustým lesem mladé ženy Emmy. Před kým prchá a proč? A kdo se tak zoufale snaží utajit, co se před deseti lety stalo?

Ke knize jsem zpočátku přistupovala váhavě, netušíc, co mohu očekávat. S autorskou dvojicí spisovatelů jsem se setkala vůbec po prvé a po pravdě, jejich knihy jsou pro mě zcela neznámé. Ale byla jsem překvapena. Víc než to, byla jsem nadšena. 

Severské krimi jsou pro mne skoro vždy neuvěřitelně čtivé a napínavé do posledních stránek a u tohoto příběhu tomu bylo také tak. 

Velmi pravděpodobně popisovaná krajina se mi v mysli zjevovala jako staré fotografie míst, kde jsem kdysi byla. Nádherná, drsná, živelná. Množství postav je obvyklé a čtenář se musí chvílemi zorientovat a osoby si přiřadit k imaginární tváři, kdo, kam patří. A stejně tak můžeme mít problém se samotnými jmény, s jejich přehlasovanými písmeny.

Ale to je sever, kdo má rád severské krimi, je na to zvyklý.

Neméně sympatické vyšetřovatelky byly blízké mému myšlení, obyčejné, s běžnými starostmi, i když každá úplně jiná.

V bouřlivé noci je, v pořadí, čtvrtá kniha těchto autorů a docela ráda bych si přečetla i předchozí díla. Pro mne bylo čtení napínavé, velmi poutavé, i když některé pasáže se zdály být zbytečně zdlouhavé. Ale konec mi to rozhodně vynahradil, nabíral spád s posledními stránkami a já jsem netrpělivě čekala, kdo za tím vším stojí.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Moba.

Kniha:     V bouřlivé noci

Autor:      R. Voosen, K. S. Danielsson

Vydal:      Nakladatelství Moba

V roce:     2017

Tipy, co nám provětrají peněženku

Jste připraveni? Jste připraveni na to, že vám vtrhnou do peněženek? A jste připraveni na to vzrušení, když je po prvé otevřete? Objevila jsem skvosty, které mají brzy vyjít a konkrétně můj seznam je opět o něco delší 😃

Jako první mě musela upoutat, protože předchozí dvě už mám přečtené a za mě palec nahoru!

 Ztracené děti

Kate Burkholderová, policejní náčelnice v ohijském městečku Painters Mill, pomáhá kriminalistům při hledání zmizelých amišských děvčat. Jenže scházejí jakékoliv indicie, starosvětská komunita Amišů je skoupá na informace a situace se ještě zhorší, když je jedna z pohřešovaných nalezena mrtvá. Navíc přichází i citelná rána pro Kate – další nezvěstnou osobou je člověk, který jí byl velmi blízký, a ona najednou ztrácí schopnost držet si od případu odstup. A pak, pak narazí na stopu na tom nejnepravděpodobnějším místě.

Kdo ví, co se mnou provedl Dům u ústí řeky, chápe, že tahle je pro mně nutností 😊

Návrat na Moonlight Plains

V roce 1942, když jednotky japonské armády ohrožovaly severní Austrálii a chystaly se napadnout Townsville, posílá dědeček mladou Kitty Martinovou do vnitrozemí na farmu Moonlight Plains. Avšak ani tam není uchráněna před nebezpečím války. Jednoho dne narazí na dva americké letce, jejichž letadla se zřítila poblíž farmy. Kitty musí rychle dospět, čelit válečné tragédii, ale i lásce, která se v jejím srdci zrodí…
O sedmdesát let později se Kittyin vnuk Luke rozhodne farmu, která babičce změnila život, zrenovovat. Mladá novinářka Sally Piperová má za úkol celou obnovu tohoto místa zdokumentovat a napsat o tom poutavý příběh. To, co přitom odhalí, je šokující. Tajemství, které leželo bezpečně ukryté celých sedmdesát let, může zničit celou rodinu. Nebo snad odhalení pravdy bude neocenitelnou lekcí do budoucnosti?

První díl nové série vypadá zajímavě, tak asi mrkneme, co říkáte? 

Sedm mínus jedna

Když objeví krvavé skvrny ve sklepení, je si kriminální komisař Sam Berger jistý: neobjasněné zmizení mladé ženy má spojitost s předchozími případy ztracených žen. Ale neví, kde začít. Navíc je jediný, kdo má tušení, že na vině je sériový vrah. Ostatní kolegové se mu jen vysmívají. Allan, jeho šéf, má pramalé pochopení pro Bergerovy riskantní sóloakce. Jednoho dne Sam Berger objeví stopy, které jej zavedou do opuštěného starého hausbótu, kde jej přepadnou staré vzpomínky. Hluboko v Bergerově minulosti se skrývá něco, co jeho samého spojuje s brutálním zločinem. Něco, co celou dobu vypadalo, že nemá žádný smysl…
Sedm mínus jedna je začátek nové kriminální série, v jejímž středu stojí duo vyšetřovatelů Sam Berger a Molly Blomová – psychologie rafinovaný, plný náhlých zvratů a neskutečně napínavý. Arne Dahl ve skvělé formě!

A na tuto se fakt těším!

Znesvětitel

V předvánočním čase se dá zažít ledacos. Třeba zemřít velmi bizarním způsobem: zazděný v komíně, na sobě kostým Santa Clause. Čím se mrtvý muž provinil, že si zasloužil tak krutou smrt? Anebo se neprovinil vůbec ničím a stal se jen figurkou v šílené hře vraha?
Odpověď na tuto otázku nabídne detektivovi Marku Heckenburgovi svátek svatého Valentýna. V autě je nalezena dvojice mladých milenců, srdce mají probodnuté šípem. Ne, tohle už nelze považovat za náhodu. Heckenburg si může být jistý, že hledá vraha, pro něhož je zabíjení svébytný rituál, morbidní oslava tradičních svátků v kalendáři.
Pachatel, kterému policisté začnou přezdívat Znesvětitel, zjevně plní jakousi vyšinutou misi. Takoví lidé se nikdy nezastaví, dokud nedojdou až do konce. Kolik svátků ještě hodlá Znesvětitel krvavě oslavit? Kolik lidí ještě bude muset zemřít, než ho Heckenburg zastaví?

To nejlepší na konec!  A vychází tento měsíc! Milovaný Joona Lina se vrací 😊

Lovec králíků

Joona Linna je už dva roky ve vězení s vysokou ostrahou. A teď ho odvezli na tajnou schůzku. Po vraždě jednoho ze švédských ministrů totiž policie potřebuje, aby jí pomohl vypátrat a zastavit pachatele, který nejspíš plánuje další vraždy v politických kruzích. Policie pracuje s verzí teroristického pozadí případu, Joona však tuší, že oběti, kterých brzy bude víc, spojuje cosi jiného… On i Saga Bauerová musejí pracovat tajně a proti rozkazům svých nadřízených, aby vraha zastavili dřív, než bude příliš pozdě. Hříčka osudu nečekaně postaví do centra dění populárního kuchaře Rexe Müllera. Má v plánu poprvé se postarat o svého syna Sammyho. Ale místo tří týdnů dovolené ho čeká děsivý boj o přežití. Až se z vašeho telefonu ozve dětský hlas odříkávající básničku o králících, dejte se na útěk, protože právě tu slyšely všechny oběti před smrtí.

Takže jestli jsme si mysleli, že letos něco ušetříme a zajdeme si třeba ke kadeřníkovi..chacháá, však to zase tak nespěchá, že jo! Stáhneme přerostlé vlasy do gumičky, budeme dělat, že ten odrostlý melír je moderní, protože tyhle krásky přece musíme mít! Já tedy určitě 😃

Narodili se, aby přežili

„Někdy i jen žít je hrdinství.“

                                 Seneca

 

Tři mladé matky a jejich neobyčejné příběhy odvahy, utrpení a přežití…

Mezi miliony obětí holocaustu, které byly v roce 1944 poslány do koncentračního tábora Osvětim-Březinka, prošly Priska, Rachel a Anka jeho branami s tajemstvím, které zatajily i před doktorem Mengelem a tím si zachránily život. Všechny tři byly čerstvě těhotné. Kniha mapuje celý život těchto tří žen. Od narození, jak žily s rodinou, po deportaci do Terezína, Osvětimi, dále pak do pracovního tábora ve Freibergu a nakonec i jejich 17denní cestu vlakem s tisíci dalšími vězni do tábora smrti v Mauthausenu. Tato cesta měla být jejich poslední.  Byly poslány do plynu, ale ony nakonec měly štěstí v neštěstí, jak to říkala Anka, jedna z hrdinek příběhu.

„Je to pravda?“ zeptala se jedna z dozorkyň SS a nedůvěřivě zírala na Prisku, která byla nebezpečně podvyživená a vážila něco málo přes třicet kilogramů. „Jste těhotná?“ „Ano,“ přiznala Priska a čekala, že ji na místě zastřelí.

Priska žila na Slovensku s rodinou a později i manželem. Měla spokojené bezstarostné dětství, absolvovala gymnázium a poté se stala učitelkou. S manželem se snažili o miminko, ale bohužel několikrát potratila. Před transportem do Osvětimi zjistila, že je opět těhotná. Tentokráte se rozhodla, že pro své dítě udělá cokoliv a že musí být prostě silná a vydržet.

Rachel vyrůstala ve velké rodině v Polsku. Svého manžela Monika si vzala v roce 1937 – hned jakmile dokončila střední školu. V roce 1940 byli zavření do židovského ghetta, kde se snažili přežít. V roce 1944 ji mezi posledními židy odvezli do Osvětimi.

Anka se narodila v malém českém městečku Třebechovice pod Orebem u Hradce Králové. Studovala práva na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1940 se vdala a v roce 1941 byli i s manželem přesídlení do terezínského ghetta, kde se setkala později i s rodiči a zbytkem rodiny. Snažili se zde přežívat, jak mohli. V knize je zmíněn film Führer schenkt den Juden eine Stadt (Vůdce daruje Židům město), který byl natáčen jako „reklama“ na „krásné“ žití v Terezíně. Byla to neuvěřitelná fraška, kde se každý musel přetvařovat a na povel usmívat, pod hrozbou zastřelení. Film jsem si hned našla na youtube a dívala se na něj s údivem. Neskutečné, že jim to celý svět uvěřil a shledal vše v pořádku. Koncem roku 1944 byla Anka odvezena do Osvětimi.

„Z vozu stoupal zápach a já jsem spočívala na haldě bezvlasých stvoření ve špinavých hadrech. Některé ženy pode mnou umíraly a lezly po nich miliony vší. Ty ubožačky byly většinou v bezvědomí, navalené na mě a přes mé nohy, ale já seděla zpříma a moje dítě se začalo drát na svět,“ říkala.

 

V příběhu je také zmíněný český rodinný tábor v Osvětimi, který popisuje hlavně kniha Osvětimská knihovnice, na kterou jsem psala recenzi minulý rok. Každá kniha je mnohem silnější, když víme, že je to biografie a skutečný příběh. Narodili se, aby přežili je skutečný a do detailů popsaný. Plný opravdových fotografií, které se vyprávění Prisky, Rachel a Anky týkají. Včetně jejich občanských průkazů, dopisů či registračních zápisů Židů přijatých v pracovním táboře ve Freibergu.

Na youtube jsem si také našla pořad BBC, který je zmíněn na konci knihy. Je to příběh o Ance a Evě. O jedné z těchto tří žen. O Češce, které se malá Eva narodila v koncentračním táboře Mauthausen na kárce plné mrtvol. Pořad se jmenuje The Baby born in Concentration Camp (Dítě narozené v koncentračním táboře).

 

V knize se dozvíte nejen, jak dopadly tyto tři ženy, ale také historická fakta, co se dělo v různých evropských státech během války i po ní. Jak se vězni vypořádali s životem po osvobození a že jich mnoho i po záchraně Američany zemřelo nebo spáchalo sebevraždu.

Narodili se, aby přežili je neuvěřitelně silný, skutečný příběh plný bolesti, hladu, ztráty blízkých, odvahy, ale také chutí žít a přežít. Tyto tři ženy, ne jen ony samozřejmě, ale všichni ostatní přeživší, jsou ti praví hrdinové. Zažili toho tolik, a přesto se nevzdávali a bojovali za svůj život a za životy svých dětí. Hráli tvrdý souboj se smrtí, a ač se to někdy nezdálo, nakonec vyhráli. A my ke všem těmto lidem budeme navždy vzhlížet s respektem a úctou. Protože to oni vyhráli válku. Oni se narodili, aby přežili…

 

Moc děkuji Dobrým knihám za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

 

Recenzní z Moby

Odříznuti od okolního světa. Vydáni napospas zlu a přírodním silám...

Recenzní výtisk z Nakladatelství Moba a je to pěkná kráska 😊

V bouřlivé noci

Rok 2005. Zemědělské usedlosti a celé vesnice jsou odříznuté od světa. Ničivý orkán pustoší zmrzlou krajinu a sedmnáct lidí připraví o život. Jednou z obětí je také statkář Johansson. Rok 2015. Bývalý statek shoří na popel a v doutnajících sutinách leží zuhelnatělé tělo s vidlemi v břiše. Případu se ujímají osobité komisařky Ingrid Nyströmová a Stina Forssová, na které čeká několik otázek. Co když ani před deseti lety nešlo o neštěstí? Co když byl Johansson zavražděn?

Očmucháno, ohmatáno, jde se číst 😃

Diamantová holubice

Pokud máte odvahu poznat tvrdou slupku Australské buše, proniknout mezi domorodé kmeny, tančit u otevřeného ohně a plahočit se přes duny, pojďte za mnou. Provedu vás drsnou krajinou, kde vládnou přísná pravidla a kde šamanství je uctíváno a velebeno.




Emilie Tempestová se po letech cestování po světě vrací do kraje svého dětství, tam, kde cítí své kořeny. Domů, tam, kde je půda sužována horkem, kde vítr, nesoucí s sebou zrnka prachu, je s vámi dnes a denně.
Už jako dítě byla divoká, jejím domovem bylo Měsíční údolí a jejím jazykem byla Warlpudžština. Po svém návratu se radostně vítá s kmenovým vůdcem Lincolnem Flindersem, chlápkem se zkaženými zuby, bílými vlasy, který ji zná od dětství. Přijímá od něj pozvání k večeři, kde hlavním chodem je pečená kočka ( milovníkům zvířat nyní asi vstávají vlasy na hlavě) a užívá si domorodého zpěvu. Jen jedna osoba zde schází. Lincolnova dcera Hazel, kamarádka z dávných let, se kterou mají spoustu nedořešeného.
Ovšem na scénu vstupuje Blackie Džapanangka, čaroděj, šaman, který má dar buď uzdravit nebo zabít. Emilie ho přistihne při hádce s Lincolnem, jen její znalost jazyka je už dost omezená a tak jen tápe ze střípků slov.
Ráno je Lincoln nalezen mrtvý, brutálně zavražděn, se zlomeným vazem a vyříznutou ledvinou. Jak přízračné. Emiliina noční můra ožívá, její sny o zkrvavené, lidské ledvině se stávají smutnou skutečností. Podezřelý z Lincolnovy smrti je Blakie, který nehybně sedí na kameni s nepropustným výrazem ve tváři. Opravdu ho zabil kvůli znesvěcení půdy, jakémusi tabu? Objeví se i Hazel, aby vzápětí opět zmizela, tentokrát truchlit pro svého otce. I Emilie odchází, do nedalekého, nenáviděného městečka s názvem Buřina. Smrt přítele jí nedává spát, zvlášť když se zdá, že šaman vrahem není. Pátrá na vlastní pěst a sama se dostává do nebezpečí. A v hlavě jí zní píseň Karludžurru - Diamantová holubice.

Tato kniha je velmi neobvyklá. Každá kapitola nese označení, což už nebývá moc běžné. Ale víc mě udivují ty samotné názvy, jako třeba - Buřina - prdel světa.
O vulgarismy není nouze a ačkoliv nejsem zrovna puritán, tak to množství sprostých slov mě hodně zarazilo.
Spousta výrazů v knize jsou v domorodém jazyce, tudíž nebuďte překvapeni, že často budete vracet stránky na slovník, aby jste si je přeložili.
Život v centrální Austrálii, tak, jak je v knize popisován, bych určitě nechtěla žít. Šamanské písně, věčná oblaka prachu, mrtvé mouchy v uších dítěte - nic pro zhýčkaného Evropana. 
Samotný kmen Warlpudžu je sice fikcí, ale samotné jádro je společné pro oblasti severně od Alice Springs.
Adrian Hyland za tuto knihu získal prestižní Cenu Neda Kellyho a v roce 2010 vydal další dílo, opět v hlavní roli s amatérskou vyšetřovatelkou Emilií.
Diamantová holubice si jistě u nás své příznivce najde, jen na mě je až příliš šamanská, divoká a vulgární.

Za recenzní výtisk děkuji Knihám Dobrovský.

Kniha:   Diamantová holubice

Autor:    Adrian Hyland

Stran:    328

Vydal:    Jota

V roce:   2017