Hrůzy Osvětimi i Stalinových gulagů

Tato recenze bude jiná. Snad vlivem příběhu jsem si ani netroufala knížku nafotit, naaranžovat, upravit obrázky.
Při čtení mi bylo tak smutno, jak to se mnou umí jen málokterý příběh. 
Je syrový, temný, dojemný. Propadneme se hluboko do minulosti, do strašného světa plynových komor a ještě šílenějšího světa Stalinovy krutovlády. A jestli jsem si doposud myslela, že holokaust byl peklo na zemi, tato kniha mě utvrdila v tom, že vyvražděním milionů židů peklo neskončilo. Pokračovalo dál, pod rukou krutého Stalina a jeho hrůzných gulagů...



Novinář Sacha Batthyany je potomek šlechtického rodu Batthyánů, žijících v Maďarsku. Ačkoliv o svých kořenech toho moc neví, jedno je mu přece jen jasné. Jeho dávná prateta, hraběnka Margit Batthyányová, se v roce 1945 zapletla do vyvraždění sto osmdeáti židů. Ale opravdu je vinna? Opravdu to byla ona, kdo divoce mačkal spoušť a pozabíjel nevinné? Nebo jde pouze o legendu?
Sachův otec vlastní deníky jeho matky, Sachovy babičky Maritty Batthyány a mladý novinář, při svém pátrání po dávném zločinu, v nich hledá odpovědi na své otázky. Ale naráží na jiný příběh, krutější, smutnější, který ho nutí se zamyslet nad tím, z jakého rodu vlastně pochází.
V denících se vrátí v čase až na začátek války, kdy Hitler zahájil svůj lov na nevinné muže, ženy, děti...Snaží se pochopit některá rozhodnutí svého pradědečka, kterému jeho šlechtický rod najednou dal do rukou velkou moc.

Byli jsme rodina krtků. Stáhli jsme se zpátky a ničemu jsme nevěřili, pohroužili jsme se do sebe, hlavu pod zemí, neustále přikrčeni.

Jeho babička po celý svůj život žila s velkým balvanem na prsou a svá tajemství svěřila pouze svému deníku. Ale ani to tajemství není příliš jasné, nepříliš jasně uvádí, co se jednoho chladného dne, roku 1945, stalo a kdo je vinen. Sacha naráží na jméno rodiny Mandlových, na jejich dceru Agathu, odvedenou do Osvětimi a nebyl by to ten správný novinář, aby netoužil po vypátrání, aby nepocítil onu touhu, najít Agathu živou, aby mu mu mohla odpovědět na jeho otázky.

Co má šlechtický rod společného s rodinou bezvýznamných židů, to je to, co ho pohání. Jaké hrůzné tajemství tížilo jeho babičku? Vydává se až do Buenos Aires, aby dostal své odpovědi, ale nijak mu to jeho tísnivý pocit nezmenší.

Pátrání v minulosti jeho rodiny je bolestné, se svým otcem se vydá na Sibiř a hledá pozůstatky gulagu, ve kterém strávil jeho dědeček, coby maďarský poručík, podřízený Němcům, dlouhých a vysilujících deset let. Jeho rodina po válce, kdy k moci nastoupil komunismus, přišla o všechno. O zámek, celé panství, polnosti, veškerý majetek a nikdy jim toto nebylo vráceno. Přežívali v malé lovecké chatě, bez vody, elektřiny.

Svých odpovědí se dočká, ale sám sebe se neustále bude ptát, zda to vůbec má co dělat s ním, potomkem rodu, který má na svých rukou krev.

Zámek mojí rodiny už byl vybombardovaný a vypleněný, střecha shořela. Agnesin dům ještě stál, ale krámek byl prázdný, okna zatlučena prkny a její rodiče mrtví...

Očekávala jsem další z těch knížek, kdy se dočtu to, co již bylo mnohokrát napsáno. A dostala jsem příběh, který mi vyrazil dech. Pochopila jsem, nebo jsem se o to alespoň pokusila, jak a proč bylo nakládáno se šlechtou, i když se mi to prostě lidsky příčilo. Snažila jsem se vžít do doby Stalinovské éry a nevěřícně jsem zírala na stránku, kde jsem četla o jeho hrůzných praktikách. Nevěřícně jsem kroutila hlavou, když jsem si přečetla, že po jeho projevu potlesk trval dlouhých jedenáct minut a člověk, který už tak dlouho nevydržel a vysíleně se posadil, okamžitě byl odsouzen k nuceným pracím v gulagu.

Všude se píše o holokaustu, ale proč už se tolik nemluví o ruských zvěrstvech? 

Rodina Batthyány opravdu existuje, i dnes. Jejich majetek v Maďarsku jim sice dodnes navrácen nebyl, ale jejich umělecké poklady zdobí nejedno muzeum.

Můj velký dík za recenzní e-book patří Nakladatelství Host.

Kniha:    A co to má co dělat se mnou?

Autor:      Sacha Batthyany

Vydal:     Host

V roce:    2016