Ďáblova svatyně

Temné, syrové, hrůzu nahánějící... Jaké to je, když vám nikdo nevěří a vy máte zoufalou potřebu křičet pravdu.

Daniel a Max, Max a Daniel. Naprosto totožní bratři, jednovaječná dvojčata, ale hned na ten druhý vám dojde, že vlastně nemohou být víc odlišní.
O pár hodin starší Daniel je vzorem rozvážného, přemýšlivého a trochu zakřiknutého muže, pevně stojící na zemi.  Oproti němu Max je výbušný, sobecký a poživačný patologický lhář a manipulátor.
Jejich osud byl předurčen již při narození. Zatímco Daniel přišel na svět lehce, Max si dával na čas. Viditelné rozdíly se začaly projevovat již v prvním roce jejich života. Daniel prospíval bez potíží, Max byl, mírně řečeno, líný. A proč taky ne, když na vše, co potřeboval, měl svého staršího bratra, který mu rozuměl beze slov. Jen rodičům dětí se to nezamlouvalo a na radu psycholožky byla dvojčata od sebe oddělena, aby Max ve vývoji dohnal Danielu šikovnost. Ovšem, řešení to nebylo právě šťastné. Rodina se odcizila natolik, že Daniel vyrůstal jen s matkou a Max s otcem a jeho novou partnerkou. Setkání jednou v roce by je snad mohlo sblížit, ale dílo bylo dokonáno a propast mezi bratry byla příliš hluboká.
Ani v dospělosti se toto příliš nezměnilo. Každý z bratrů si žil svým vlastním životem a každé jejich setkání bylo provázeno vypočítavým jednáním Maxe. Rozvinula se u něj Bipolární porucha a dvojčata byla nadobro od sebe odtržena. Nebo ne?  

Po letech, strávených každý ve svém vlastním světě a jiné zemi, přichází Danielovi od Maxe dopis, ve kterém jej žádá o pomoc. Prosím bratra, aby ho navštívil na jakési Rehabilitační klinice Himmelstal ve Švýcarsku. Daniel zprvu váhá, ale stejně se ocitá v letadle, směr jeho horší, druhé já.
Ono místo se zdá téměř idylické. Malá vesnička, nad níž se tyčí impozantní komplex léčebny, s výhledem na malebné Alpy.
Max, nešetřící úsměvy. Nic nenasvědčuje tomu, že by se zde mohlo dít něco zlého. Snad jen odtažití a málomluvní vesničané trochu kazí tento dojem ráje na Zemi. A pak také přichází Maxova žádost, aby si na krátko vyměnili role, aby mohl odcestovat a zajistit peníze pro svůj pobyt zde. Daniela žádost příliš nepřekvapila, ostatně Max vždy využíval své okolí pro své potřeby. Souhlasí, ale netuší, že se mu to málem stane osudným. Oholí si vousy, ostříhá si vlasy a místo Maxe zůstává. Mělo to trvat dny, ale staly se z toho dlouhé týdny. Stává se pacientem doktorky Gisely Obermanové a začíná mu docházet, že toto místo zdaleka není jen tak ledajaké místo pro odpočinek těla i ducha. Kdo je Corinne, zpěvačka z místního hostince, k níž to Daniela tak neodolatelně přitahuje? A co se skrývá za úlisným úsměvem ředitele Fischera?
Max se nevrací a Daniel je zoufalý. Nikdo mu jeho vlastní identitu nevěří a prozření je pro něj šokující. Za svou pomoc bratrovi tentokrát málem zaplatí svým vlastním životem.

Tedy dámy a pánové, to byla jízda. Thrillery čtu velmi často, ale tenhle tedy byl. Autorka mě donutila pochybovat a nevěřícně otáčet stránky. Dokonale mě zmátla, až jsem nabyla přesvědčení, že znám pravdu. Jak velmi jsem se mýlila. Kniha absolutně nemá žádná hluchá místa, není prostor pro nudu. Popisy léčebny byly dokonale věrohodné a já jsem, stejně jako hlavní postava, uvěřila v nevinnost onoho místa. Ze stránek na vás padne strašná bezmoc a prostě se vžijete do role Daniela a jeho zoufalé snahy dostat se odtamtud pryč.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Omega.

Kniha:   Ďáblova svatyně

Autor:   Maria Hermanson

Stran:   344

Vydal:   Nakladatelství Omega

V roce:  2016

ZAKYNTHOS

Zante fiore di levante …… Zante květina východu

 

Zakynthosu se říká Zante. Je to z italštiny, z období kdy ho obléhali Benátčané a místní mu také tak říkají. Jsem taky tak zvyklá, je to takové domáčtější a Zante je pro mě jako domov. Poprvé jsme tam zavítali s manželem v roce 2007 a od té doby se na něj stále vracíme. Opravdu to tam miluju. Máme tam už za ta léta hromadu místních přátel a známých a já se tam díky tomu cítím opravdu jako doma. Pokud jste nikdy nebyli v Řecku, musím vám o místních něco povědět: "Jsou to opravdu úžasní lidé, stále se usmívají, s každým jsou hned kamarádi, dobrosrdeční a všude tančí. Na ulici vás klidně zastaví a zeptají se, jak se máš a jak se ti tu líbí. Milují dobrou společnost a jídlo. A to mají mimochodem bezkonkurenční."

Naše domácí Nana mi vždy říká: "Veroniko, ty nejsi jen obyčejný zákazník nebo kamarád, ty jsi přítel, ty jsi rodina. " … a takoví jsou prostě Řekové.

Limetky, citrony, pomeranče, mandarinky kam se podíváš :)

 

Pro nás nej lokalita, co se ubytka týče, je Laganas. Někdo to tam nemá rád, protože je tam opravdu rušno, říká se mu San Antonio (Ibiza) Řecka. Takže taková druhá Stodolní, ale nám to vyhovuje. Navíc se i zde dá najít mnoho hotýlků a apartmánů na okraji městečka, kde je ticho a klid, přitom pět minut do rušného centra. A je to dobrý výchozí bod pro cestování po ostrově.

V Laganas je moře průzračné, že i v hloubce na nafukovacím lehátku vidíte na dno, klesání je tam pozvolné a pláž písčitá, takže vhodná i pro malé dětičky. Dají se nasbírat i nějaké ty krásné kamínky a mušličky. Ale největší zážitek jsou tu bezkonkurenčně želvy Caretta Caretta, které ze začátku léta připlouvají na Zante klást vajíčka, a právě v Laganas je jich opravdu hodně. Není rok, kdy bychom nějakou neviděli, nebo s ní dokonce neplavali. Nejkrásnější to bylo asi před pěti lety. Stáli jsme čtyři kamarádi ve vodě po pás a najednou vidíme, že plavou dvě želvy mezi námi. Jen jsme se v němém úžasu zastavili, ani nedutali a vstřebávali tu chvilku, kdy jsme si jí mohli v klidu prohlížet, jak mezi námi plave jako mezi bójkami.

 

Určitě neuděláte chybu ani s ubytováním v Kalamaki, Zakynthos town, Vassilikos, Tsilivi, Alikanas aj.

Výborné restaurace v Laganas:

THE ISLES

Taverna na pláži směr Kalamaki s tančícím „Řekem Zorbou“ každý večer. Milý Dominico (za ta léta už náš přítel) vám zatančí i ohňový tanec. Výborně zde vaří. Doporučuji grilovanou chobotnici, Saganaki (řecký flambovaný smažený sýr), Stifado (řecký guláš) a k tomu karafu dobrého bílého vína.                                                                                                                                   

Saganaki

 Celá banda s Dominicem alias Řekem Zorbou

 



 Tančení v The Isles

 



Stifado

 

 



MICHAELS PLACE

Rodinná taverna na hlavní třídě, vedle Three Lions Bar - naproti Palmburgeru, známe zde majitele i obsluhující. Maminka Kotisová opravdu výtečně vaří cokoliv – od mousaky, stuffed tomatoes (plněná řecká rajčata) - po steaky či souvlaki.

                                                                           

Plněné rajče a mousaka a v pozadí výborné tzaziki.         

No a na závěr nejlepší gyrosárna? Bezpochyby PALMBURGER na hlavní třídě. Dělají všechny druhy mas, nejlepší tzatziki, hromada zeleniny a to vše za dobrou cenu okolo 2eur.

 

Všem kdo cestují po jakémkoliv řeckém ostrově, doporučuji půjčit v půjčovně auto (dbejte na to, abyste měli ve smlouvě plnou pojistku – bez spoluúčasti) a projet ho křížem krážem, protože já říkám, kdo třeba neviděl na Zante Navagio, jako by tam ani nebyl. Takže cíle, které nesmíte na Zante vynechat:

 

 Navagio                  

-určitě pohled shora z vyhlídky – výhled jako ze známých pohlednic                                  

-pak sjet dolů do Porto Vromi (zátoka sama o sobě je nádherná a stojí za to si tam dát alespoň frappé) odtamtud vyplouvají malé loďky přímo na Navagio.

 

 

 

 

Skinari  

-větrné mlýny a výborná taverna tam, i koupání je tam krásné.

 

 

Marathonissi Island

- ať už si svůj člun pronajmete a pojedete sami (dle mého lepší varianta) nebo si výlet zakoupíte, určitě stojí za to, zdejší moře tam je jako Karibik. Procházení jeskyní, nebo pokud jedete sami, zastavit se na nějaké opuštěné plážičce směrem na Keri… to je opravdu zážitek.

 

 

 V jeskyni na Marathonissi



Z našeho člunu - kluci zkoušeli i chytat rybky :) 



 Pohled z člunu na ostrov Marathonissi - želví ostrov

 

Porto Limnionas   

 -krásná zátoka s neuvěřitelně průzračnou vodou tisíce odstínů modré.

 

 

 

Zakynthos town    

 -krásné hlavní město.

 

 

 

 

Bohali

-vyhlídka nad hlavním městem s výbornou cukrárnou, doporučuji zákusek                      

   Friganía.

 

Ostrůvek Cameo v Laganas, kam můžete dojít pěšky po pláži.

 

Pohled z Camea na Marathonissi v dálce

 

A spousty jiných míst J

Takže? … Ela ela … Sejdeme se na Zante…. Jasas J

*Veru

 

 

 

Černooké Zuzany

Pátek 13 a mě tedy žádná smůla ještě nepotkala 😊

Právě naopak!

Z Nakladatelství Omega dorazila tato kráska.

Když jí bylo šestnáct, byla Tessa Cartwrightová nalezena na poli v Texasu, polomrtvá mezi pohozenými kostmi a jen se záblesky toho, jak se tam dostala. Od té doby ji pronásleduje tisk jako přeživší „Černookou Zuzanu“, což je přezdívka daná obětem této masové vraždy kvůli žluté vrstvě lučního kvítí, která vykvetla na jejich společném hrobě. Tessiino svědectví o těch tragických hodinách poslalo muže do cely smrti.Nyní, o téměř dvacet let později, je Tessa umělkyní a svobodnou matkou. Je studený únor a Tessa pod oknem do ložnice ke svému zděšení najde trs čerstvě zasazených černookých Zuzan – květin, které kvetou jen v létě. Vyděšená tím, co by to mohlo znamenat – že poslala do vězení toho nepravého a skutečný vrah je stále na svobodě –, se Tessa obrátí na právníky, kteří se snaží muže čekajícího na popravu zprostit obvinění. Ale samotné květiny nejsou dostatečným důkazem a forenzní zkoumání neidentifikovaných kostí postupuje příliš pomalu. Nevinný život visí na vlásku. Tým právníků se snaží Tessu přesvědčit, aby podstoupila hypnózu a sdílela své kresby z terapie těsně po její záchraně, aby tak získala zpátky své ztracené vzpomínky. 

Nevědí ale, že Tessa a ta vystrašená, křehká dívka, jíž byla, si kolem sebe vybudovaly pevnost plnou tajemství...  

Čichám, čichám....čtivý příběh 😃

Sirotek č.8

Původně jsem vůbec neměla v úmyslu psát recenzi na tuto knihu, protože o  ní již bylo hodně řečeno. Ale je tak zvláštní, tak moc ve vás nechá, že prostě nemůžu odolat.

Celá kniha je příběhem Rachel Rabinowitzové a v jejím vyprávění se střídavě ocitáme v minulosti, v roce 1920 a v přítomnosti, o třicet let později.
Malá Rachel žije v malém bytě s maminkou, tatínkem a starším bratrem Samem celkem spokojený, i když chudý, život. Maminka je s Rachel doma a stará se o dva podnájemníky a tatínek pracuje v textilní továrně. Jsou chudí, ale šťastní, alespoň by se to tak na první pohled mohlo zdát. Do chvíle, než vyjde na světlo tatínkova nevěra, která vše změní a všem obrátí život naruby. Při potyčce je maminka tatínkem zavražděna a ten utíká. V bytě zůstávají dvě malé, vystrašené děti, z kterých se stávají sirotci, jedněmi z mnoha té doby, kdy do každé rodiny zasáhla smrt v podobě nebezpečné chřipky.
Protože celá rodina jsou židé, dětí se ujímá židovská obec a umístí je do Sirotčince pro židovské děti. Sam a Rachel jsou od sebe odtrženi, neboť Rachel je příliš malá na klasický Dětský domov a na dlouhá léta se se Samem nesetká. Zůstává vydána napospas dětské lékařce Mildred Solomonové, jedné z prvních lékařek své doby, která zoufale touží proniknout do ryze mužského světa lékařů a zdravotních odborníků. 
Rachel se stává jednou z mnoha dětí, které si lékařka vybere pro svůj vědecký výzkum, kdy bezbranné, zdravé děti vystavuje nadměrným dávkám ozařování. Jaké toto bude mít následky neřeší, bohužel pro ta nevinná stvoření.

Oba sourozenci se protloukají životem jak se dá, jak Sam, tak i Rachel utíkají ze sirotčince, aby se potkali o pár let později, jako dospělí lidé. I tehdy jsou od sebe odloučeni a dál jdou každý svou cestou. Z Rachel se stává zdravotní sestra v Domově pro židovské seniory a žije relativně klidným životem, i když si z dětství nese svá traumata. Jedním z nich je absence ochlupení, vlasů, obočí, postižení, které má za následek ozařování, kterému byla vystavována. 

Když na její oddělení přivezou starou, křehkou ženu, cosi jí je na jméně povědomé. A ve chvíli, kdy jí dochází, že ona paní je samotná lékařka Mildred Solomonová, narůstá v ní velký pocit křivdy a touha pomstít se. Je toho však Rachel schopna? Dokáže odpustit lékařce, která má na svědomí její onemocnění a ztrátu důstojnosti? Vždyť zabít ji, pomocí morfia, se zdá být tak lákavé.

Sirotek č. 8 je sondou do života dospělé ženy, která je nucena, tváří v tvář své mučednici, oživit své vzpomínky, ačkoliv jsou velmi bolestné. Autorka se opírá o skutečný příběh, který se stal v její rodině a na konci knihy je spousta fotografií a zápisků, které to dokládají.

Vím, že v popisované době, byly sirotčince běžnou věcí a lidé tam pracující měli své svěřence čistě ve své moci. Ale ta krutost, ta bezmocnost, oddanost dětí každému, kdo se na ně hezky podívá, ta mě rozesmutnila. Tohle by se prostě nemělo stávat. Žádnému z dětí.

Recenzní z Omegy

Dlouho očekávaný recenzní výtisk z Omegy dorazil 🙌

Mrkněte na anotaci, myslím, že rozhodně knížka stojí za přečtení!

Je to nebe… nebo peklo!

 

Odloučená jednovaječná dvojčata Daniel a Max mají bezproblémový vztah, takže když Daniel jede navštívit svého bratra na vzdálenou a drahou švýcarskou kliniku, nemá vůbec tušení, co tam na něj vlastně čeká.

 

Max je znuděný každodenní rutinou na klinice a prosí Daniela o pomoc. Navrhne mu, aby se navzájem na několik dní vyměnili, a Daniel tak zůstane na klinice místo něj.

Daniel si však brzy uvědomí, že se Max nevrátí, a že klinika není zdaleka tak klidné místo. Snaží se, aby mu někdo uvěřil, kdo doopravdy je. Daniel se tak ocitá v pasti - v krutém a tichém vězení: to není svatyně, to je živá noční můra.

Už jen ta obálka navozuje mrazení v zádech 😊 Tak co, jste zvědaví?

Poslední pramen

Román z vesnice Černá Voda, ležící v drsném prostředí švédských hor, vám ukáže život obyčejných chudých lidí z období druhé světové války. Příběh má několik hlavních postav: malíř Elis, mladá Myrten a Kristin – Myrtenina nevlastní sestra.

Nejvíce mě bavil příběh Myrten, která v mladém věku nečekaně otěhotní, odjede od rodiny do Stockholmu a nikomu o dítěti nic neřekne. Musí si probrat svoje myšlenky, co od života očekává a zamyslet se  sama nad sebou, což v tomto období není nic jednoduchého. Ve svém životním příběhu popisuje, jak se s těhotenstvím během války, ale i po ní, vypořádala a jak její život plynul dál…

 

„Sonji říkali Maličká. Nebylo jí ještě ani patnáct a byla mentálně zaostalá. Nevyznala se například v budově, cestou do prádelny bloudila. Ale byla moc milá. Po porodu půjde na operaci, prohlásila Margit, která věděla skoro všechno.  Aby už nemohla mít další děti. To je dobře, řekla Myrten. Věděla o Sonji, jak je vstřícná – nedokázala by chlapce odmítnout. (…) Na mysli měla chlapce a muže. V nejhorším případě starce. Sahají si na poklopec. Plivou. Dělají grimasy. Vyrážíš na Courov?“

Začátek knihy byl docela zvláštní. Moc jsem ho nechápala. Neustálé skákání z myšlenky na myšlenku, absence označení přímé řeči a střídání časů mě hodně mátlo. Zdlouhavé, rozvleklé povídání o ničem, zbytečné popisování všeho okolo, včetně mechu na stromech, mi vadilo. Na obálce se píše, že je román mistrovské dílo a já se ptám – kde? Trošku jsem se nudila a myšlenky mi ubíhaly k tomu, co mám zítra nakoupit a co budu vařit o víkendu. Nevím, jestli je to překladem, nebo samotnou autorkou knihy, ale pro mě byl děj nezáživný a divně psaný. Nedalo se na něj při čtení moc soustředit.

 

Příběh mnoha lidí, žijících v horské vesnici za druhé světové války je přinejmenším zvláštní. Těch severských jmen a slov je v příběhu tolik, že i to mě v ději mátlo a já se v něm občas ztrácela.

U hodnocení jsem se rozhodovala, zda dát dvě nebo tři hvězdičky. Dala jsem nakonec tři hlavně proto, že to samozřejmě není jen příběhem či knihou, ale také mnou. Možná by se mi román líbil víc, kdyby byl psaný jiným stylem a měl o polovinu méně stran, než má nyní.

Někomu se určitě kniha může líbit mnohem víc a já věřím, že si své čtenáře najde. Ale mně prostě nesedla a můj šálek kávy to bohužel není.

„Tehdy se musel spokojit s tím, že žil z širšího času, určovaného pohybem slunce. Tmou, která je pohlcovala. Větrem, který začal šustit v hnědožlutých listech, které tady nahoře zůstaly na keřích. Zářijovým večerním větrem, který nevěstil nic dobrého. Měl strach? To nemohl říct. Ale měl se před vším na pozoru, i před šuměním větru, který mohl přinést zimu.“

Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

 

 

Mrazivý leden, s knihou za kamna vlezem :)

S lednovými novinkami se doslova roztrhl pytel, takže chápete, že Knihy na cestách nesmí být pozadu 😊

Ale my na to jdeme fikaně, jdeme napříč proudem a posuneme se klidně i do dalších měsíců. Co kdyby nám něco uniklo 😄

Jako první představuji thriller, který vychází v únoru a určitě stojí za zmínku.

KAŽDOU NOC JE ZABITA JEDNA RODINA. V liverpoolských ulicích řádí sněhová bouře – a v místních domech masový vrah. Likviduje všechny, rodiče, prarodiče, děti, a jejich zohavená těla pak ukládá na zem do podivných obrazců. Nikdo ze sousedů nic nezaslechl. S následujícím soumrakem se brutální zločin opakuje. KAŽDÝ DEN SE JE POKOUŠÍ ZACHRÁNIT. Inspektorka Eva Clayová je bezradná. Kdo by riskoval dopadení a zdržoval se dokonalým aranžováním obětí? Hlavou jí proběhne vzpomínka, ukrytá hluboko v mysli. Ta preciznost. Ta posedlost. Pocity a předtuchy jí ale pachatele chytit nepomohou. Další noc se blíží. A KAŽDÝM OKAMŽIKEM UBÍHÁ ČAS…

Woodovou jsem kdysi hodně četla, vlastně patřila k mým velmi oblíbeným autorkám, tak proč jí znovu nedat šanci.

Píše se rok 1920 a dvacetiletá Elizabeth Van Lindenová se stejně jako její vrstevníci pokouší co nejrychleji se vymanit z konvencí, na kterých lpí generace jejích rodičů a které po válce už nemohou platit. Svobodný život se vydá hledat s milovaným mužem do jihozápadní Kalifornie, kde pořád ještě na odvážlivce a dobrodruhy čekají skvělé příležitosti. Brzy zjistí, že si vzala člověka, kterého vůbec nezná, sobeckého, bezohledného a s násilnickými sklony. Ale nevzdá se, snaží se najít smysl života v práci pro místní bílou i indiánskou komunitu a přitom tajně sní o nové lásce. Dosáhne štěstí, jež si zaslouží?

Novinka z dílny Mystery Press, která rozhodně bude stát za to, protože poslední dobou vydávají pecky 😊

Je tomu už osmnáct let, co se z lesa vynořil Chris Jacobs. Jediný ze školního autobusu plného dětí, které byly uneseny neznámo kam. Vyhublý, zmrzačený, bez vzpomínek na to, co se stalo. Když se nyní najde masový hrob jeho spolužáků, jeden mezi nimi chybí – bratr reportéra Michaela Brodyho. Zoufalý novinář má jedinou možnost, jak odhalit pravdu: nalézt Chrise Jacobse, o němž ale nikdo netuší, kde by mohl být. Neví to ani Chrisova sestra Jamie, která se rozhodne Brodymu v pátrání pomoci. Po Chrisových stopách se však nevydávají jen oni – odhalení pohřbených těl přiměje vraha, aby se i po tolika letech zbavil posledního žijícího svědka svého hrůzného činu… Dokážou Michael a Jamie nalézt Chrise a přiznat jeden druhému, co k sobě cítí, dřív než bude pozdě?

Moc nevěřím těmto zlatým nálepkám, ale podle anotace....no, uvidíme 😊

Je to už deset let, co beze stopy zmizela čtrnáctiletá dcera senátora Lombarda. Případ nikdy nebyl vyřešen. Když však Gibson Vaughn, bývalý mariňák a mimořádně schopný hacker, dostane fotografii, na níž je Suzanne, jeho nejlepší kamarádka z dětství, zachycena v době, kdy už se pohřešovala, pouští se do vlastního pátrání. Jenomže podle všeho není jediný, kdo se o osud ztraceného děvčete začne znovu zajímat… Vynikající, akcí nabitý politický thriller!

Tahle je jistota zdařilé krimi, to jsem si jista.

Objevte a vychutnejte si první napínavý příběh soudní patoložky Kay Sacrpettové od pozdější celosvětové bestselleristky Patricie Cornwellové, která už více než čtvrt století kraluje žánru forenzního thrilleru. Virginskou metropoli Richmondu paralyzuje strach – třikrát za sebou, vždy v noci z pátku na sobotu, někdo uškrtil tři ženy, a to v jejich vlastních postelích. Zdá se, že oběti nic nespojuje, vodítka k dopadení sexuálního vraha by snad mohly přinést pitvy. Ještě než se do nich Kay Scarpettová, místní hlavní soudní lékařka, pustí, přichází špatná zpráva: našla se další zavražděná. Času je málo, a klidu na práci ještě méně – Kay má podezření, že ji někdo sabotuje, a to i za cenu zmaření vyšetřování. Pokud bude váhat, mohla by se navíc stát další obětí…

A tuto autorku snad nemusím představovat! Báječná, čtivá, oblíbená Lisa Jackson s novou knihou určitě nezklame.

Sleduje, jak se do vody pozvolna noří tělo té, kterou kdysi miloval. Už nikdy nebude tak krásná jako dřív, ale jemu to nevadí. Vzal si od ní totiž něco na památku. Není to ani tak suvenýr, jako spíše trofej. Protože trofeje patří vítězům. A on se bezpochyby cítí jako vítěz.
Policistky Alvarezová a Pescoliová se obtížně sžívají s novým velitelem, v celém oddělení vražd panuje naprostý chaos. A do toho všeho přijde zpráva o nálezu mrtvého těla, kterému chybí prst. Alvarezová doufá, že zohyzdění oběti je výraz vrahovy zášti vůči mrtvé, nikoli známkou jeho šílenství. Doufá nadarmo, protože záhy je nalezeno další tělo.
Vyšetřování brzy začne ukazovat na konkrétního podezřelého, ale s každým objeveným důkazem sílí v Pescoliové tísnivý pocit, že za tímto případem se skrývá mnohem víc, než se na první pohled jeví. Tento vrah přišel do Medvědího brodu proto, aby dokonal pomstu, kterou naplánoval už před lety. Kdo ještě si podle něj zasluhuje zemřít?

Dobře tedy 😃 Ačkoliv jsem naprosto neromanticky založená, jednu sladší sem přihazuji 😊

Dokázal by ji milovat víc, než nenávidí válku?

Jestli odejde, bude muset zabíjet, nebo bude sám zabit. Jestli zůstane, bude uvězněn a možná odsouzen k trestu smrti. Takto bezútěšné jsou možnosti volby, před kterými stojí talentovaný dramatik Howard Henderson. Nedokáže sdílet nadšení svých vrstevníků pro účast ve válce, nechce bojovat s neviditelným nepřítelem. Ví velice dobře, jak to na frontě chodí, a nechce se na tom sebeméně podílet.
Když poslechne své srdce, bude zostuzena a opovrhována. Když se zachová podle společenských konvencí, bude v osamění odsouzena k bezbřehé nudě. Takovéto možnosti se nabízejí půvabné Vivian Fosterové. Právě se vdává, když vypukne válka, a její doposud odtažitý manžel se v mžiku mění v bojovného vlastence. Vivian zůstává sama na farmě v Derbyshire, bolestně odtržená od společenského života, z něhož se mohla dříve těšit...
Lze v čase běsnící války nalézt krásu? Anebo přátelství Howarda a Vivian představuje jen zoufalý únik z dusivé bezvýchodnosti situace, v níž se oba ocitli? Odejdi do války a už nikdy nepohlédni své lásce do očí. Zachraň svého nepřítele. Anebo jdi k čertu. Správná volba jako by snad ani neexistovala...

Máte vybráno? Seznam doplněn, peněženko, třes se 😊