Nezvěstná

Myslíte si, že je vše tak, jak to vypadá? Opravdu jste si jisti, že máte jasno v tom, co vidíte, slyšíte, čtete? Nenechte se oklamat, je pro vás připraveno překvapení.




S autorkou této knihy jsem se setkala poprvé a musím se přiznat, že ze začátku jsem s ní měla trochu problém. Neuvěřitelná nálož informací a jmen mě naprosto odrovnala a musela jsem se několikrát vracet o pár stránek zpět, abych se zorientovala. Rodinné vazby, přátelé, milenci, kdo je kdo, pěkně si autorka pohrála. Ale pokud vydržíte, dostanete odměnu ve formě lehkého psychothrilleru, při kterém se nudit nebudete.
Ve vesničce na jihu Francie se odehrává příběh, který by nebyl ničím zase tolik jiným, pokud by nešlo o brutální vraždu těhotné, mladé ženy. A teď to začne, dávejte dobrý pozor. Zavražděná je Estelle, manželka nesmírně neurotického Oliviera, kterého chtěla opustit. Dítě není jeho, ale kdo je její milenec a otec nenarozeného dítěte? 
V příběhu má hlavní prim i Annalise, Estellina matka, která vzápětí po vraždě zmizela a není k nalezení. Navíc si nese s sebou trauma z mládí, kdy jí předčasně zemřel její milovaný bratr Jules, se kterým sdílela vášeň pro hry a vymýšlení her. Její manžel je přesvědčen, že, ač se to zdá neskutečné, jeho žena stojí za vraždou jejich dcery. A nabývá stále větší jistotu, že odpověď najde v deskové hře, kterou vymyslela.
Za zmínku rozhodně stojí i tajemný, mírně mentálně postižený Bertrand, nadějný kreslíř, který ve mě budil vždy pousmání. Citlivý a trochu těžkopádný, ale v jádru neškodný. Nebo ne?
Vyřešení vraždy se ujímá rodinná dvojice, otec a dcera, Béatrice a inspektor Arseneau a nebude nouze o slovní přestřelky a vzájemné rodinné soupeření o to, kdo má pravdu.
Na světlo vychází jedno staré, temné tajemství, tak ponuré, že budete sedět s otevřenými ústy a neuvěříte. Tajemství, které může zvrátit chod věcí a změní vám pohled na věc a na všechno, čemu jste až doposud věřili. A věřte mi, nic není tak, jak by se mohlo zdát.

Rodačka z Brna, Anna Iris, se po vystěhování do Řecka, vrhla na spisovatelskou dráhu a Nezvěstná je jejím třetím a zatím posledním počinem.
Pokud si zvyknete na trochu jiný styl vyprávění, místy trochu složitý a může se zdát zmatený, dostane se vám kvalitního čtení s velmi zajímavou zápletkou a neuvěřitelným koncem. 

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Brána

Kniha:     Nezvěstná

Autor:      Anna Iris

Vydal:     Brána

V roce:     2016

Stran:     224

Recenzáčky od nakladatelství Brána

 

Právě mi dorazily tyto krásné recenzáčky od nakladatelství Brána. Tímto moc děkuji.  Obě knihy jsou od slovenské autorky Moniky Wurm, která žije ve Vídni. Dosud jsem od této spisovatelky nic nečetla, tak jsem zvědavá :-) A teď už si ty krásky pojďme představit v anotacích.

 

 

 

Pákistánská princezna - Monika Wurmová

 

Kniha je strhujícím příběhem krásné Slovenky Angeliky. Moderní, sebevědomá dívka, žijící

ve Vídni, přijímá lukrativní nabídku stát se modelkou v zemi, která jí nahání hrůzu. Všechno se zdá být zpočátku ideální, kdyby ovšem nebyla unesena neznámým pachatelem. Ten ji drží několik dní spoutanou a se zavázanýma očima. Šokující odhalení nastane, když ji únosce přinutí, aby si ho vzala za manžela.
Nechte se ovládnout vášní, drsnou láskou a spalující nenávistí hlavní hrdinky v zemi, která není k ženám právě přátelská. Práva na zfilmování příběhu koupila Velká Británie.

 

Nesmíš mě milovat - Monika Wurmová

 

Poutavý příběh konžské otrokyně Ashanti a jejího majitele Arthura a příběh ze současnosti líčící vztah mezi saudským korunním princem a belgickou gemologičkou Sandy de Vos spojuje pouze tenká nit mezi přítomností a hříchy minulosti. Nechte se pohltit dějem knihy, který vás dojme nevinností skutečné lásky. Dokáží city odsouzené k zániku přežít nemilosrdné předsudky společnosti?






 



Výherci jarní soutěže

A je dobojováno. Sešla se vás pěkná řádka a my si nesmírně vážíme toho, že nás sledujete a jste nám věrní! 

Soutěžili jste o dvě knihy, tudíž výherci jsou dva - logicky, že jo 😊

Kdo se stal výhercem o knihu Nezvěstná?

Pod číslem 12 se skrývá MIRKA ŠKAMPOVÁ 😊

A kdo vyhrál knihu Dybuk a ďábel?

Soutěžící s číslem 2 a tou je TYRKYSOVÁ KNIHOVNIČKA 😊

Ze srdce gratulujeme k výhře, budeme kontaktovat do e-mailu, kde poprosíme o adresu.

Děkujeme všem za účast, jste skvělí, bez vás bychom nebyly!

Nové recenzáčky

 

Právě mi dorazily tyto dva úžasné, nové recenzáčky. Oba jsou z krásné, slunné Itálie a moc se na ně těším. Dům na prahu noci je od Knih Dobrovský a Večery v Umbrii je novinka od nakladatelství Jota. Obě jsou překrásné a ty obálky..... no ach!!! 😁 Tímto oběma za knihy moc děkuji.

 

 

Večery v Umbrii - Marlena de Blasi

 

 Výtečné jídlo, výborné víno, západ slunce nad umbrijskými kopci a obyčejný, ale přitom bohatý život místních žen… To vše na vás čeká v nové knize Marleny de Blasi, autorky bestselleru Tisíc dnů v Toskánsku. Pravidelně každý čtvrtek večer se skupinka čtyř žen z italského venkova schází ve zchátralém kamenném domě v kopcích nad městečkem Orvieto. Tam – společně se svou přítelkyní Chou – vaří, zasedají ke skvělým večeřím při svitu svíček, pijí svá oblíbená místní vína a rozprávějí. Líčení společných večeří, oblíbených ingrediencí a receptů, jejichž tajemství je předáváno z generace na generaci, se prolíná s vyprávěním o životních osudech těchto čtyř žen – Mirandy, Ninuccii, Paoliny a Gildy –, které se autorce postupně svěřují se svými příběhy o lásce, ztracené i nalezené, o stárnutí, opuštění, střetech s mafií a pokrevní mstě. Kniha je určena všem, kdo mají rádi Itálii a všechno italské, a tisícům čtenářů, kteří si oblíbili Kábulskou školu krásy Deborah Rodriquezové, Jíst, meditovat, milovat Elizabeth Gilbertové nebo film Báječný hotel Marigold. Tato kniha je vyvrcholením autorčiných dvaceti let strávených v Itálii, kde žila, cestovala, vařila, jedla a pila, a samozřejmě obsahuje recepty těch nejlákavějších umbrijských pokrmů. Kniha je jízdenkou nejen do Itálie, ale i do lidského srdce.

 

 

 

Dům na prahu noci - Catherine Banner

 



Amedeo Esposito, nalezenec z Florencie, našel konečně svůj domov na maličkém ostrůvku na samém jihu Itálie. Zaujal ho dům, o němž místní lidé tvrdí, že v něm straší. Amedeo opravil drolící se zdi, vyměnil zetlelé dveře a zametl podlahy a hrdě zde otevřel bar, který pojmenoval „Dům na konci noci“. Obklopen šuměním moře a vůní bougainvillejí tu začíná svůj nový život s krásnou, nesmírně inteligentní učitelkou Pinou. Dům na konci noci se stává domovem pro celé generace odvážné a chaotické rodiny Espositových, zatímco na ostrov doráží století prudkých změn, po válce přicházejí turisté a také recese. Je to místo plné příběhů, legend a občas i zázraků. Mění se režimy, na světlo vycházejí zrady a vznikají nečekaná přátelství, ale Dům na konci noci zůstává jako pozadí pro dávné sváry i dějiště velkých lásek.



Láska ze starých časů

Příběh starý jako lidstvo samo. Příběh, kdy láska postrádá jakoukoliv rovnici a prostě přichází, nečekaně, bez ohledu na roční období, bez ohledu na to, zda je válka či mír. Bez ohledu na to, zda si to přejeme či ne. Prostě je zde a je na nás, zda ji chytíme a nenecháme si ji utéct, nebo se budeme řídit rozumem a uzamkneme do tajné přihrádky našich vzpomínek.



S autorkou této krásné knihy, Barbarou Hannay, jsem se setkala už jednou a to při její knize Utajená léta. A hned od prvních stránek si mne naprosto získala, ačkoliv nejsem zrovna romantický typ. Ale až se začtete do prvních řádků, prostě vás pohltí. Jednoduchostí, čtivostí a hlavně krásným příběhem.
V knize Návrat na Moonlight Plains se odehrávají dva příběhy ve dvou časových rovinách, aby se na konci stránek sešly. Ten z roku 1942 je vyprávěn z pohledu Kitty, mladé vnučky farmáře, která se provinila snad jen tím, že byla naivní a zamilovaná. Kitty, která nyní žije v pečovatelském domě, prožila v krušných a temných časech druhé světové války, vztah, od počátku odsouzený k záhubě. Nedaleko farmy, kde žila se svým strýčkem, se zřítilo americké, vojenské letadlo se dvěma piloty. Myslím, že už toto leccos napoví a nebudete daleko od pravdy, když si domyslíte, že se zamilovala do jednoho z nich. Do vysokého, černovlasého Američana, s příznačnou přezdívkou Princ. Čekáte happy end? No, uvidíme, nemůžeme předbíhat, ale věřte, že za války šťastných konců bylo jen velmi poskromnu.
Kittyin vnuk Luke je babiččiným oblíbencem a farmu Moonlight Plains má v krvi. Co na tom, že zub času a termiti si na celém domě vybrali svou daň. Jeho snem je uvést jej do původního stavu a vrátit mu jeho zašlý lesk. Babička jej v tom podpoří a nejen to. Snaží se jej dát dohromady s mladou vdovou Sally, novinářkou na volné noze, stále truchlící pro svého mrtvého manžela, ale na její vkus už moc dlouho.
Co by to byl za příběh, kdyby v něm nebylo alespoň malinko dramatu, bouří a nedorozumění. Luke a Saly kolem sebe krouží, i když je to k sobě mocně přitahuje. Ale jak už to tak bývá, city jsou divná věc, ovládnou nám myšlenky i jednání a brání nám jednat tak, jak bychom chtěli. 
Málem bych zapomněla zmínit tajemné dopisy, nalezené v pozůstalosti starého pána, Američana, bývalého pilota, které nalezne jeho dcera. Už tušíte, kdo by to mohl být? Nechápe tu ohromnou sílu citů, která z nich přímo čiší a rozhodne se jakousi Kitty, pro níž byly dopisy určeny, vyhledat a přijít tajemství na kloub.
Při slavnostním otevření domu na Moonlight Plains vychází celá stará pravda najevo a právě v tu chvíli přichází onen šťastný konec. Nebo že by snad nebyl až tak šťastný?  Jste zvědaví?

Barbara Hannay je spisovatelka, která psala převážně sladkobolné románky. Nejspíš ne vše bych dokázala přečíst, ale její poslední dva romány jsou prostě to pravé i pro mne. Nejen, že se u nich dá báječně snít, ale zároveň se můžete kochat nádhernou australskou krajinou, do které své příběhy zasazuje. Divoká buš, stádo dobytka a spalující slunce vám budou průvodcem a právě toto mne na jejich knihách fascinuje. A když se k tomu přidá staré tajemství, které prostě musíte rozluštit, vznikne z toho kráska, kterou jsem právě dočetla.  U čtení se nudit nebudete, žádné přeskakování řádků, či stránek. Návrat je velmi čtivé dílo, bez jakýchkoliv zádrhelů, prostě jen milostná píseň s nádechem smutku. A věřte mi, až se začtete do prvních řádků, dáte mi za pravdu, že tato australská rodačka to prostě umí.

Za recenzní výtisk patří můj dík Knihám Dobrovský

Kniha:      Návrat na Moonlight Plains

Autor:      Barbara Hannay

Vydal:      Baronet

V roce:     2017

Stran:      376

Jarní soutěž

Takže...protože dnes náš blog dosáhl návštěvnosti přes 40 000 nakukujících a venku pučí jaro (aspoň u Verči, u Jany v Ostravě asi zaspalo), máme pro vás pro všechny dárečky.

A samozřejmě také proto, že jsme od přírody hodné duše 😊

Máme pro vás velmi jednoduchou soutěž a to rovnou o dvě báječné knihy, které nám poskytlo Nakladatelství Brána.

Jediné, co pro to musíte udělat, je napsat do komentáře, o kterou knihu by jste měli zájem a v pondělí, 3.dubna, v odpoledních hodinách dva šťastlivce  náhodně vylosujeme. Nezapomeňte připojit svůj e-mail.

Pojďte se mrknout, jaké lahůdky pro vás máme.

Soubor jedenácti mysticko-realistických povídek se pohybuje na hranici vážna a grotesknosti. Jejich židovští, katoličtí, protestantští či nevěřící hrdinové se setkávají se Smrtí i s anděly, s démony a dybuky v podobě zcela reálné, potýkají se s neobvyklými schopnostmi prorockými, se zázraky i s putováním v čase, s duchy dob dávno minulých, a to vše na samém počátku třetího milénia. Zázraky se dějí i dnes, i dnes se lidem zjevují andělé, i dnes k nám promlouvají duše mrtvých, neboť nevysvětlitelné, které je mezi nebem a zemí, je v tomto světě přítomno stále.

Ve vesničce Beynac-et-Cazenac, která se nachází v jihozápadní Francii a je opředená magickou atmosférou, žije Estelle, která se rozhodne pro rozvod s manželem a nový život. Dřív než svůj plán stihne realizovat, zemře násilnou smrtí, a navíc se zjišťuje, že byla těhotná. Tento fakt vyvolá spoustu otázek, na které hledá odpovědi především její muž Olivier, který si je jistý tím, že nemůže mít děti. Byla mu snad Estelle nevěrná? Na druhé straně Annalise je šťastně vdaná a jediné, co ji celý život trápí, je předčasná smrt milovaného bratra. Její manžel Jean má však jedno tajemství. S mrtvou Estelle měl společného víc, než by si kdy pomyslela. Rozbíhá se vyšetřování a podezřelých je více než dost. Detektivní drama plné intrik, tajemství, vypočítavosti a křivd.

Přejeme vám hodně štěstí a samy jsme zvědavé, kdo bude ten šťastný.

Nádherná zimní Itálie

O mě je všeobecně známo, že jsem zvláštní druh člověka - Pecivál domácí. Jako správný knihomol si nejraději zalezu s knížkou a prostě mě nechte být. A jako správná Lvice, nesnáším zimu, sníh, mráz, nelyžuji, nebruslím, na sáňky jen ve stavu nejvyšší nouze 😊 Jediné, co snesu, je každoroční dovolená v milovaném Řecku, ale to je léto, pálí slunce, pravidelně se spálím, sloupu, spálím a tak pořád dokola. Ale přesně tohle je pro mě.
A teď k jádru pudla. Ale od čeho jsou přátelé, že? Báječná rodina, která vyráží na lyže, brodí se sněhem a zásobuje mě úžasnými fotkami, které prostě musíte vidět, protože jsou jedním slovem kouzelné! Mezi námi - já bych tam nejela, ale ty fotky, hmmm, že bych snad jednou, možná, no uvidíme 😃
Pokochejte se nádhernou krajinou v Itálii, konkrétně Sarentino, 20 km od městečka Bolzano. Zavzpomínejte na zimu, teď si to můžeme dovolit, protože před námi je milované léto.

 

Nádhera, viďte. Musím říct, že vybrat pár fotek z takového množství, nebylo vůbec jednoduché a padlo na to jedno velké kafe a v hlavě hříšné myšlenky na čokoládu 😃
Autorem těchto báječných fotografií jsou mí florbaloví přátelé Michal Gabriel, Míša Gabrielová a s laskavým svolením i jejich kamarád Pavel Pajdla.

Přátelé, díky, že jste mě vyvezli na hory!
Vaše strašně líná Jana 😊

Dybuk a ďábel

Máte rádi příběhy, které jsou jen velmi těžko uvěřitelné? Máte rádi mírné nadpřirozeno, tajemno, prostě tak trochu duchařinu? V tom případě je tato recenze přímo pro vaše oči, pojďte se mnou do tajemného světa nadpřirozených jevů a nechte si po těle proudit mrazení v zádech. Litovat rozhodně nebudete.

Už otevřením prvních stránek této knihy je jasné, že se budeme bát a budeme se i bavit. Nemyslela jsem si, že se do čtení tak ponořím, ale prostě mě to bavilo. 
Soubor jedenácti povídek je plný zvláštních a těžko uvěřitelných věcí. Dostaneme se do světa židovské víry, se spoustou informací a v některých povídkách si budeme muset zvyknout na trochu jiný jazyk, než jaký běžně slýcháme. Budeme se procházet po ztichlém hřbitově, kde na nás, ve stínech, číhají duchové a mystické osoby a možná si budeme myslet, že tohle je opravdu jen fantazie. Copak holoubek může drápkem napsat vzkaz? Nemožné, viďte. A co když opravdu ano? Co my víme, co se opravdu děje mezi nebem a zemí? Nemohla se snad milovaná žena, nedávno pohřbená, dostat do těla okřídleného zvířete a takto chránit svého blízkého, který její ztrátou tak trpí? 
Ze všech příběhů si určitě vyberete ten, který vás zasáhne. Všechny jsou čtivé, ale jeden, alespoň u mě, vyhrává na celé čáře. Je o fotografiích. Nebo o fotografech, jak chcete. Trochu morbidní námět a tím je fotografování hřbitovů, zvlášť, když ten, kdo drží fotoaparát, je mladá dívka Otýlie. Fascinující svět náhrobků, ať starých, či nových, fotografování pohřbů, pozůstalých. Otýlie se snaží ukázat svému známému, Bernardu Bromovi krásu tohoto umění a přiměje ho jeden takový pohřeb nafotit. Co se zpočátku zdá jako nevinné, se ukáže být velmi temné. Na fotografiích je kdosi, kdo by tam, podle všech přírodních pravidel, vůbec neměl být. 

Autor této úchvatné, povídkové knihy, David Jan Novotný, je velmi pozoruhodný pán. 
Kromě knihy Dybuk a ďábel má na svém spisovatelském kontě celou řadu knih, včetně krásných pohádek Pohádky z ementálu. Je to impozantní muž, který se nezaměřuje pouze na jedno téma. Příkladem je naprosto odlišný detektivní román Zpověď agenta StB, který, dle mého, by určitě také stál za přečtení.
Ale pokud máte chuť na tajemství, na věci, které se běžně nedějí a přesto se snad stát mohou, sáhněte do knihovničky po tomto díle. Litovat rozhodně nebudete.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Brána

Kniha:     Dybuk a ďábel

Autor:     David Jan Novotný

Vydal:     Brána

V roce:    2017

Stran:     232

Skvělé knižní tipy aneb knihy, které se mi v loňském roce líbily nejvíc - 2. část

Krásný den všem, jsem tu s pokračováním článku o knihách, které se mi ze všech, co jsem přečetla minulý rok, líbily nejvíc. První část článku je zde.

A teď už se pojďme podívat na tu druhou šestku celé TOP 12 roku 2016.

 

Pamatuji si vás všechny – Yrsa Sigurdardóttir

Tuto duchařinu jsem četla hned v lednu loňského roku a hned jsem věděla, že to bude to pravé ořechové. Zvlášť v zimním období. Yrsa mě překvapila, nadchla a já si poté musela pořídit hned všechny její knihy. Děj je zajímavě propletený a tajemný. Kdo má rád duchařiny, toho určitě nezklame a přijde si na své.

Anotace: Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno. Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne…?

V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna? Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena. Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli…

Ale pokud byste si snad chtěli říct „Vždyť je to jen spisovatelčina fantazie“, nebuďte si tak jistí a vězte, že příběh je (přinejmenším zčásti) postaven na skutečných událostech.

Máš mě vůbec rád? – Fausto Brizzi

Na tuto knížku jsme nedočkavě čekala až do května. Když konečně vyšla, byla jsem nadšená. První kniha Fausta Brizziho 100 dní štěstí byla vynikající a stala se mojí srdcovkou. Proto jsem musela mít i druhou a ani ta mě nezklamala. Nemluvě o těch překrásných sametových obálkách. Čekala jsem možná trošku jiný děj, než depkař Diego předváděl, ale i tak byla skvělá. Příběh je plný životní moudrosti a laskavosti. Přinutí vás zamyslet se sami nad sebou a svým životem. Budete plakat (štěstím i smutkem), budete se smát a musíte si jí prostě přečíst!

Anotace: Je dost velký rozdíl mezi “Mít někoho rád” a “rád někomu pomoci”.
To si rozvedený pětačtyřicátník Diego Anastasi, který si vybudoval pověst úspěšného advokáta a taky hlubokou depresi, bohužel uvědomí poměrně pozdě. Při té příležitosti zjistí, že všichni, které má rád, nemají čas na něj a na jeho potíže. A následně si uvědomí, že vlastně ani on pro ně nikdy nic neudělal, nepomohl jim, když to potřebovali. Pokusí se to změnit: rozhodne se, že musí pro své nejbližší udělat něco dobrého. Výsledek? Ničí jejich životy včetně jejich přání a snů. Nebo možná ne.

 

Nejmenuji se Miriam – Majgull Axelsson

Příběh a osoby jsou sice smyšlené, ale hlavní události v něm, jsou skutečné. Je to trošku jiná kniha o holocaustu. Není z pohledu Židů, ale Romů, kteří byli neméně týraní a věznění v Osvětimi stejně jako Židé. Při čtení budete plakat, budete mít husí kůži, ale také se dozvíte, jak to bylo dál po vysvobození vězňů. Jak těžko se začleňovali do společnosti a běžného života. Nejmenuji se Miriam je román o nevídané lidské statečnosti, chuti žít a přežít. I za cenu ztráty vlastní identity.

Anotace: Přestala existovat, aby přežila. Románový příběh ženy, která prošla peklem koncentračního tábora. Miriam Adolfssonová slaví pětaosmdesáté narozeniny. Když ale dostane darem náramek připomínající práci cikánských stříbrotepců, stane se něco naprosto nečekaného. „Nejmenuji se Miriam!" Po tomto ohromujícím prohlášení stará paní otevře stavidla vzpomínek, které pohřbila hluboko v sobě. Není Židovka, jak se všichni včetně její rodiny domnívali. Je Romka. Její pravé jméno zní Malika. Jejího bratra zahubil v Osvětimi doktor Mengele. Aby přežila, oblékla si šaty židovské dívky Miriam, která strašlivou cestu zaplatila životem. Vzala si její identitu. A pak ji čeká transport do Ravensbrücku. Další nekonečné peklo zimy, hladu, trýznění a nemocí. Vyjít s pravdou ven se však neodváží ani poté, co z něho konečně unikne. I ve Švédsku, kam ji polomrtvou, podvyživenou a nakaženou skvrnitým tyfem po osvobození odvezli, jsou totiž cikáni na okraji společnosti. Uzdraví se. Vdá se. Zůstane. A pro celý svět hraje roli Židovky z dobré rodiny. Ani její manžel nemá o ničem tušení. Jenže teď už Malika mlčet nemůže…

 

 

 

Dívka, již jsi tu zanechal – Jojo Moyes

První kniha, kterou jsem od Jojo Moyes četla, byla samozřejmě Než jsem tě poznala, která je už tolik známá i díky filmovému zpracování a byla opravdu skvělá. Pak následovala novinka Jeden plus jedna a až poté Dívka, již jsi tu zanechal. Tato kniha mě absolutně zasáhla, protože prostě obsahuje všechno. Je to silný román plný nejen lásky, ale i smutku, války, neštěstí, lidské dobroty, i zrady, bolesti a odpuštění. Ta vám nesmí v knihovničce chybět!

 

Pokračování článku si přečtěte ve Venilafi magazínu zde.

 

 

 

 

 

 

Recenzáčky z Knihcentra

 

Právě mi dorazily tyto krásné recenzáčky z Knihcetrum.cz, kterým tímto moc děkuji i za úžasný březnový seznam. Moc jsem se na tyhle krásky těšila. Obzvlášť na Sirénu :-) No není nádherná?

 

 

 

Siréna - Kiera Cass

 

Oceán zachránil Kahlen před smrtí. Je to už dávno, co ji nenechal utonout, a od té doby mu

slouží jako siréna. Svým zpěvem láká bezpočet neznámých do hlubin moře, aby tak splatila dluh. Může se pohybovat také na zemi mezi lidmi, ale protože by i jediným slovem mohla způsobit smrt, musí držet jazyk za zuby. Dívá se, jak žijí obyčejní lidé a těší se, až bude taky smět hlasitě mluvit, smát se a svobodně žít. Je smířená se samotou až do konce služby… ale pak se seznámí s Akinlim. Je to kluk, který má všechno, o čem kdy snila. Vypadá dobře, je srdečný, vtipný a bezprostřední, zajímá ho nejenom její krása. Všemožně se s ní snaží komunikovat, úžasně si rozumějí a vztah mezi nimi rychle přeroste kamarádství. Ať chtějí nebo ne, jsou spojeni poutem lásky… A Kahlen chce. Jsou tu však pravidla daná Oceánem a zamilovat se do člověka? To by jistě žádná siréna neměla. Bude muset Akinliho opustit. Žádný člověk nesmí v životě poznat mořský svět sirén. Jenomže poprvé po létech poslušnosti je Kahlen rozhodnutá následovat hlas srdce.

 

 

Kluk z kostek - Stuart Keith

 

Alex svou ženu Jody miluje, ale zapomněl, jak jí to dát najevo. Zbožňuje i svého autistického

syna, ale ani za mák mu nerozumí. Sam je plný překvapení a svět je pro něj hádanka, kterou bez pomoci nedokáže rozluštit. Až díky hraní Minecraftu pro sebe otec se synem najdou společný prostor, v němž se začnou lépe poznávat a navzájem se chápat. Dokáže se rozpadlá rodina kousek po kousku, kostku po kostce dát znovu dohromady?

Velmi drsný svět podsvětí

Martina Cole je královnou mezi královnami. Martina Cole vás lapí do svých sítí a nepustí. Provede vás zvráceným světem podsvětí, bludištěm intrikujících zločinců, kteří jsou ve své zvrácenosti velmi poctiví. Poctiví v plánování, klamu, pomstě.  A vždy, ale opravdu vždy, si můžete být jisti, že vyrovnávají své účty.

V nejnovější knize této brilantní spisovatelky, opět nahlédneme pod pokličku temného zločinu. Budeme svědky zničující lásky a oddanosti, která postupem času přeroste ve stejně ničivou nenávist a na konci budeme velmi překvapeni. 
Sharon a Lenny, dva mladí lidé, kteří se prostě milují a čekají spolu dítě. Zní to jako z románu, viďte. Ale nenechte se mýlit, ta láska není žádná červená knihovna a Lenny opravdu není žádný pohádkový princ. Je pravou rukou protřelého krále podsvětí, Jacka Johnsona, pevně ovládajícího své území. Lichváře, který se pro ránu nebojí jít daleko. Ale na špinavou práci má právě svého oblíbence, který má před svatbou. Co na tom, že Sharon je mladá a nevyzrálá. Je velmi snaživá, Lennyho zbožňuje a ze všech sil se snaží být ukázkovou ženou svého muže. Zločincova žena, která se stará o vytvoření domova, zatímco její muž "pracuje". Když mu porodí prvního syna, štěstí se pevně usadilo u jejich dveří. Dny zalité láskou a štěstím, ovšem noci, noci ty patří do jiného světa. V noci se Lenny stará Jackovi o jeho špinavé obchody a nezřídka přijdou ke slovu jeho pěsti. Je to zločinec se vším všudy, protřelý, nebojácný drsňák, který  ovšem před světem i před svou ženou skrývá nebezpečné tajemství. Tajemství, které se týká jeho parťáka Reggiho a které by je oba mohlo stát nejen všeobecné ponížení, ale i odsouzení těch nejkrutějších a nejvyšších, včetně jeho rodiny.
Ale Sharon není hloupá a umí si spočítat jedna a jedna. Ve chvíli, kdy se na Lennyho velmi zlobí a žádá vysvětlení, Lenny umírá. V tmavé uličce je brutálně přepaden a zavražděn, ubit k nepoznání. Rázem se Sharon stává vdovou a její dvě děti polosirotky. Podsvětí přišlo o velmi důležitou osobu a slibuje trest zákeřnému vrahovi. 
Do děje vstupuje Ray, velmi pohledný, vysoký chlapík, který se Sharon okamžitě zalíbí a na obzoru je další vzplanutí, které nemůže skončit jinak, než svatbou. Ale ani Ray není žádný svatoušek z nedělní školy. Je nebezpečný a to velmi. Nebezpečný nejen pro své protivníky, které dokáže zabít hned na několik brutálních způsobů. Je velmi nebezpečný i pro své blízké, ovšem jak, to je záhadou a já ji nerozluštila. Netušila jsem, co strašného může skrývat tento sympatický nájemný vrah, krom několika zářezů na pažbě. Ale tajemství má, o tom není pochyb a přijde se na něj, ne že ne. A nebude to vůbec hezké, veřte mi.

Kniha Vyrovnat si účty, je již patnáctým počinem anglické spisovatelky Martiny Cole. A v každém jejím díle se opakuje jedno a to samé téma a to je zločin, v té nejkrutější podobě. Bez příkras a kudrlinek. Jestli si myslíte, že už jste četli všechny možné druhy thrilleru, pak jste na omylu. Její příběhy nejsou milostivé k vašemu žaludku a představivost jede na plné obrátky. Svět drog, násilí ve všech jeho podobách, krutosti a všemožných gangů, kde není místo pro poctivé a vlídné zacházení. Nenechte se oklamat nějakými projevy citů, ty jsou vždy velmi rychle potlačeny do pozadí a na scénu opět vstupuje zločin.
Martina Cole to prostě a jednoduše umí. Není mi příliš jasné, jak může taková sympatická dáma svého věku psát o takových hrůzách a kde na takové nepřeberné množství nápadů chodí. Ale jedno vím jistě. Její sázka s manželem, že napíše román, bylo to nejlepší, co mohla pro čtenáře dobrých krimithrillerů udělat. V kanceláři, v roli sekretářky, by jí byla velká škoda. 

Za recenzní výtisk patří můj dík Nakladatelství Domino

Kniha:     Vyrovnat si účty

Autor:     Martina Cole

Vydal:     Domino

V roce:   2017

Stran:    464

Hrůzy koncentračního tábora

Opět se mi nepíše lehce. Opět mám v hlavě spoustu myšlenek a nevím, jak je zformulovat do těch správných slov. Strašná bezmoc, nezměrný smutek a žal nad bezohledností fašistických Němců a jejich vražedným řáděním. Někdy jsou prostě i slova zbytečná, ale jak jinak se s tím vyrovnat.


O holocaustu a vyvražďování židů již toho bylo napsáno nepřeberné množství. Ve vzpomínkách i smyšlených příbězích, jsme se dostali na strašná místa jako je Osvětim, Sobibor, Treblinka, Terezín a mnoho dalších. A ačkoli i já sama jsem toho spoustu přečetla, chladnou mě toto téma rozhodně nikdy nenechá. Nemůže, jsem jen člověk v moderní době a nechce se mi věřit, že by ty hrůzy mohly být pravdivé. A přece jen jsou. A každý vypravěč vám poví svůj vlastní příběh, stejně hrůzný a bolestný, jako ty předchozí.
Tento příběh vypráví docela obyčejný kluk, který se postupem času stal mužem, který přišel o téměř vše.

Karel Miller, pekař

Jsem prostě jen číslo

315836

Vůbec nebudu zacházet do detailů. Není to třeba. Prostě a jednoduše. Karel se zamiloval do Marie a narodila se jim dvojčátka, Karel a Kristýnka. Psal se rok 1939 a Marie byla židovka. 

Jak tento příběh může dopadnout? Všichni čtyři zamíří dobytčími vozy na jedno jediné, strašné místo-Osvětim. Karel je od rodiny odtržen a zůstává sám, ve svém boji o holý život. Sám se potýká s krutou zimou, hladem, smrtí kolem sebe. Sám se snaží přežít, netušíc, co se stalo s jeho rodinou. Na tomto krutém místě, kde lidé zbytečně umírají, kde se z vojáků v černých uniformách stávají zvířata, se utápí ve svém stesku po rodině a nevědomosti, co se s nimi stalo.

To má být jen pracovní tábor? To si snad dělají legraci...Co je to ve vzduchu?...Co to cítím? Ten prach, to přece není sníh...a co ti lidé v pruhovaných mundúrech a dřevácích? Pane Bože...to je peklo?

V roce 1945, kdy Němci tvrdě prohrávají a ví, že je konec s jejich řáděním, se dobytčí vagony opět otevírají, tentokrát opačným směrem. Nacisté horečně likvidují stopy po hrůzách, kterých se dopouštěli a v posledním záchvěvu se snaží své zajatce odvézt pryč. Uprostřed polí vlak opouštějí a ubohé, zbídačené vězně nechávají napospas osudu, v uzavřených vagonech, bez vody, bez jídla. Ale touha po svobodě, jakkoliv nejisté, je mocná a dveře dobytčáků pod náporem povolí...Karel se vydává podél tratě a pátrá, hledá, volá jména svých milovaných v naději, že přežili. Bohužel, osud je příliš krutý. Přežil pouze malý Karlík, z veselého chlapečka se stal vážná chlapec, se smutkem v očích. Milovaná žena Marie je mrtvá, stejně jako dcera Kristýnka. Zbyli pouze oni dva, z celé, velké rodiny, pouze otec a syn.

Netrápily nás ovšem jen ponížení, ztráta důstojnosti, těžká práce, hlad. Byl tu všudypřítomný hmyz. Nejhorší byly štěnice. Copak nás Bůh opustil?

Po válce, po všech jejich hrůzách, svoboda nemá dlouhého trvání. Ke slovu a moci přicházejí komunisté a vše se stává opět krutou, zvrácenou honbou za svobodným žitím. Jakoby nestačilo, kolik toho Karel a tisíce jiných, nevinných, museli prožít. 

Návrat z pekla je jedna z těch knih, o které budete ještě nějakou dobu přemýšlet. Při čtení budete mít slzy v očích, neboť popisované hrůzy jsou podávány tak živě. Ale jakási zvrácenost vás přiměje dočíst knihu do konce a hledat šťastný konec. Jak se to vezme. Je snad štěstí, že vy jste přežili, ale vaši milovaní byli zplynováni, nebo zemřeli hladem? Lze snad považovat za štěstí, že vy žijete, ale zůstali jste na světě sami, jen se svou bolestí?

Já osobně jsem při čtení nevýslovně trpěla. Nejsem nijak slabá, nebo přecitlivělá, ale některé pasáže jsou na mě prostě příliš silné.

Přečtěte si Návrat z pekla. Alespoň na chvíli si budete víc vážit toho, co máte a přestanete si zoufat nad tím, co nemáte.

Za recenzní výtisk patří můj velký dík Nakladatelství Brána

Kniha:   Návrat z pekla

Autor:    Jan Vavřík

Stran:     272

Vydáno: 2016