Moře vzpomínek

Nádherný příběh plný lásky, dávných vztahů, vzpomínek, přímořské pohody a druhé světové války si jistě získá vaše srdce tak, jako okouzlil mě.

Ella žije v pečovatelském domě a vzpomíná na svůj život, který byl opravdu velmi pestrý. Ellyniním posledním přáním je, aby její vnučka Kendra sepsala její životní příběh – pro dceru, která matku stále nenávidí. Ella se za války podílela na speciálních operacích a vedla dvojí život, milovala dva muže a Francii. Do té jí to neustále táhlo díky malíři Christophovi, jako mladí se zamilovali na jednom ostrově plném svobody, písečných dun a klidu. Užívali si zde nádherné období, které však ukončila druhá světová válka. Následovaly mnohé zvraty, útěky, rozchody a pláč. Zvítězil u Elly rozum nebo cit? Síla lásky a vzpomínek je tak veliká, že ovlivní životy mnoha lidí…

 

„S očima třpytícíma se v měsíčním světle zvrátila hlavu dozadu a konečně se políbili. Z něžného dotyku jeho rtů se jí zatočila hlava a náhle se cítila, jako by se oba vznesli vysoko nad světlem zalitý oceán jako dva letící mořští ptáci.“

Rákosí u břehu ševelilo v nočním vánku a Ella rozevřela dlaň, aby si prohlédla mušli, kterou jí dal. Christophe se jí lehce dotknul a obrátil ji tak, že obě poloviny lastury ležely hladkým vnitřkem vzhůru. „Moje matka jim říká „Neptunovy medailonky“. Vidíš, vypadají skoro jako medailonek, který nosíš na krku. Přál bych si ti dát přívěsek ze stříbra. Pak bychom do něj mohli dát podobenky nás dvou. Tak bychom zůstali spolu, i když budeme daleko od sebe.“

 

 

Ach. Tohle byla opravdová nádhera. Tolik moudra a krásných vět. Fiona Valpy prostě psát umí. Přečetla jsem komplet její knihy a všechny jsou dokonalé!

 

 

Pokračování recenze čtěte zde v Magazínu Dobrých knih.