Pouštní včela

„Neptejte se, co může vlast udělat pro vás. Ptejte se, co VY můžete udělat pro svou vlast.“

 

Tak tuhle knihu jsem opravdu přečetla jedním dechem. Jsem moc ráda, že se mi poslední dobou potvrzuje, že i česká literatura může být zajímavá, čtivá, promyšlená a akční. Napravuje si tím u mě svou reputaci! Pouštní včela je totiž pecka!

Adam Navrátil se narodil v Americe a přijel na nějaký čas do Prahy. Zamiluje se na první pohled do charizmatické Kristýny. Ta ale jeho lásku neopětuje a Adam se zhroutí. Vrací se do USA, kde propadá depresím a alkoholu. V tom vidí v televizi výzvu z Bílého domu, určenou všem potencionálním sebevrahům, kteří chtějí posloužit vlasti. Nechá se najmout do tajné operace Pouštní včela. Co vše Adam prožívá na tajné základně při výcviku v Iráku? Jak se cítí a co se mu honí hlavou? Zvítězí v Adamovi vůle žít?

 

„Seřadili nás a vybírali si,“ vyprávěla dívka tiše a Fatima překládala. „O mě projevil zájem asi čtyřicetiletý muž – jeden z velitelů. Jmenoval se Abú Sajíd. Spolu se mnou si vzal ještě další dívky. Jedné bylo teprve deset…“ Narin se zajíkla. „Tehdy jsem naposledy viděla svou matku. Nikdy nezapomenu, jak se rozplakala a jak si trhala vlasy…“ Poté začala hrůza, která měla trvat několik měsíců. Abú Sajíd je nutil poslouchat jeho rozkazy. (…) Skutečná hrůza však spočívala v tom, že byly také sexuálními otrokyněmi.

 

Páni! Tohle jsem opravdu nečekala. Příběh a styl psaní se absolutně vymyká českým knihám a autorům. Nic proti nim samozřejmě. Ale všechny mají vždy něco společného (až na pár výjimek). Možná je to tím, že se Pouštní včela, jako jedna z mála českých knih, odehrává hlavně v Americe, Iráku a jiných islámských státech. Příběh je prostě psaný perfektním stylem. Je napínavý, čtivý a kdo má rád knihy a filmy třeba z války v Afghánistánu, rozhodně si přijde na své.

Román se rozjíždí rychle, žádný vlažný začátek. To vůbec nehrozí. Už na prvních stránkách se ocitneme v ulicích Tel Avivu, v Izraeli a budeme řešit něco tajného, velkého, co se chystá. V další kapitole se objevíte v Bílém domě a budete tušit, že se chystá něco opravdu velikého. Operace Pouštní včela!

 

Obálka je skvělá, a když se nad tím zamyslím, tak vlastně děj vystihuje dokonale. Jak mi sama autorka Veronika Matysová napsala, jedná se o psychologické drama s politickým pozadím. Když už zmiňuji Veroniku, musím to sem prostě zařadit, protože jsem nesmírně ráda, že mi Verča napsala a knihu jsem mohla recenzovat. Jsme totiž jmenovkyně. Obě máme stejné křestní jméno i příjmení. Já jsem tedy, za svobodna, taky Veronika Matysová. J  Moc si toho vážím.  Verču znám už dlouho, četla jsem od ní Patricii a od té doby jsem jí měla stále v hledáčku. Když jsme ty jmenovkyně, že ano. Díky blogerskému světu jsme se našly a jsme v kontaktu. Ale to jsem odbočila. (Promiňte, já musela. J)

Pouštní včela je opravdu velice propracovaný příběh, který vás nechá nahlédnout do tajné operace CIA, do zákulisí tajných výcviků vojáků a politiky Bílého domu. Ale zase toho není mnoho, takže příběh plyne svižně a není zdlouhavý. Nebudete chtít přestat číst, protože je to opravdu napínavé a zajímavé téma. Skvělé, skvělé, skvělé. Závěr člověka nutí přemýšlet. Je možné, že je něco z příběhu pravda? To už ponechám vaší fantazii…

 

Moc děkuji spisovatelce Veronice Matysové a Nakladatelství Brána za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

 

 

 

 

Prozření

Co prožívali nevinní Židé za holocaustu a po něm, už bylo napsáno mnohé. Ale co bylo s ženami po německých důstojnících, odbojářích, prostých vojácích? Jak moc obyčejné Němce poznamenalo Hitlerovo šílenství? Jakou šanci na štěstí měly německé vdovy? A došly nakonec k prozření?




Na počátku celé knihy je hrad Lingenfels. Majestátní a impozantní, zářící do tmy při jeho poslední slávě. Po onom večeru už nic a nikdy nebude jako dřív. Je 9. listopadu roku 1938 a Německem se řítí krutá předzvěst hrůz, které mají teprve přijít. K moci se dostává Hitler, netřeba jej představovat, my už víme. Ale mnozí Němci mu věří, uvěřili jeho silným slovům o idejích a slávě mocného Německa, uvěřili jeho slibům a hřmotnému hlasu, znějícího z rádia.Toho večera vypukla Křišťálová noc a svět od tohoto okamžiku bude jiný.
Přenesme se až do roku 1945, je po válce a všichni se snaží zvednout a vzpamatovat. Není tomu jinak ani na Lingenfelsu, hraběnka Marianna je vdovou, její muž, hrabě Albrecht byl pověšen za velezradu, kdy se pokusil s pár přáteli spáchat atentát na Hitlera. Jak je známo, plán nevyšel. 
Marianna se snaží najít válečné, odbojářské vdovy a poskytnout jim nový domov. Ví, že to pro ně ani za války, ani po ní, není v Německu jednoduché. A tak se hlavními hrdinkami celého příběhu stává i Ania a Benita. Budeme svědky jejich boje o své místo v životě po hrůzách nacismu, které se jich dotýkaly přímo. Každá s sebou nese břímě, s kterým se musí vyrovnat. Ať už je to sebevědomá Marianna, která vždy ví, co říct. Nebo zádumčivá, krásná Benita, která si sáhla na samotné dno a málem ji to stálo život. Nebo Ania, která ukrývá před přítelkyněmi i celým světem kruté tajemství.

Tato kniha se mi nerecenzuje vůbec lehce. Asi jsem masochista, že neustále vyhledávám knihy s tématem holocaust a přitom vím, že příběh ještě dlouho po dočtení, zůstane žít v mé hlavě. Vůbec po prvé jsem se ale na toto období mohla podívat z druhé strany, ze strany těch, kteří jsou vinni. A přesto sami jsou obětmi. Snažila jsem se vžít do jejich pocitů, když naslouchali Hitlerovým projevům, ale můj soucit a pochopení jim prostě nepatří. Nechali se zlákat šílencem a vystřízlivění pro ně bylo krutější, než si umíme představit. Během války samotní Němci, prostí občané, zažívali strach z bombardování, hlad, zimu, ale nebýt jich, těch neslyšných hlasů, nikdy by se Hitler k moci nedostal. Jakoby na tohle zapomněli, když plakali v protiletadlových úkrytech.
A po válce? Je až k neuvěření, jak zůstávali hrdí. Hrdí a nenávistní vůči osvoboditelům, jak zarputile popírali všechny zvěrstva, kterých se vojska SS dopustila. Jak plivali slova jako Americká propaganda a lež.
Naše tři hrdinky to neměly jednoduché. Dvě z nich byly manželky mužů, kteří se vzepřeli a sami za to zaplatili životem. A ony ženy se rázem staly středobodem nenávisti mnoha spoluobčanů. Není to jen kniha o samotné válce, celý příběh končí v roce 1991, kdy by se mohlo zdát, že je už vše zapomenuto. Ale není a ještě velmi dlouho nebude. Všechny tři se snažily žít dál, ale nacismus je poznamenal až příliš a zaplatily za to daň nejvyšší.
Autorka Jessica Shattuck nám předkládá knihu, kterou psala víc než sedm let a vychází z osobních rozhovorů se svou babičkou, během války i po ní, aktivní nacistkou. Nepochopitelné a zvrácené, že ano. Můžeme jen tušit, jak jí při samotném psaní bylo. Já, jako vnučka sudetské Němky ji snad trochu chápu. A smekám klobouk, já bych se toho vyprávění hodně bála.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Domino

Kniha:     Prozření

Autor:     Jessica Shatuck

Vydal:    Domino

V roce:   2017

Stran:    399

Žena z kajuty č. 10

Rozmohl se nám takový nešvar. Stále častěji autoři knih představují své hlavní hrdinky jako alkoholičky, závislé na prášcích proti úzkosti. Nevím, zda je to nový módní trend, ale ani v této knize to nebylo jinak.

Novinářka Lo je trochu psychotická, roztěkaná, věčně nadopovaná prášky, které docela ráda zapíjí vínem. A samozřejmě má trochu problémy se svým partnerem, které si ovšem vytváří sama, neboť její Juda je docela sympatický chlápek, který její výstřednosti toleruje. Po nočním vloupání do jejího bytu, které ji uvrhlo do ještě hlubší deprese, než byla, se ráda chopí příležitosti a nastupuje na luxusní jachtu Polární záře, aby později sepsala článek plný superlativ na to, jak si užívají bohatí a vlivní. Lo už od vyplutí má spoustu problémů, které vyplývají z její věčné kocoviny a neschopnosti uvažovat racionálně. Doma zapomenutá řasenka je nejspíš hlavní spouštěč, což asi bude znít divně. Ale právě řasenku si půjčila od cestující z vedlejší kajuty a tím to všechno začíná. Po ne příliš vyvedené první společné, seznamovací večeři, se Lo zdá, že slyší šplouchnutí do moře. Jakoby přes palubu někdo shodil tělo. A navíc ta krvavá šmouha na přepážce, spojující balkony kajut. Zpanikaří a šílí.

Pokračování recence zde....

Za recenzní výtisk děkuji Dobrým knihám

Láska, jídlo a faux pas: Jak vytvořit francouzskou rodinu

„Je vois ma vie en rose. Tojoues, la famille! Et, efore l´amour.“

 (Vidím svůj život v růžových barvách. Vždycky je pro mě nejdůležitější rodina! A ještě láska.)

 

Vezměte jednoho francouzského vdovce, jeho dvě děti a přidejte městskou holku z Chicaga, to všechno dejte dohromady do jednoho malého městečka v jihozápadní Francii. Protřepejte… a voilá: dostanete smíšenou francouzsko – americkou rodinu, ve které se všem změní život.

Samantha se provdala za Jean Luca. Nemohla se dočkat, až se přestěhuje do Francie, kde začnou nový život. Brzy si ale uvědomí, že reálný život v cizí zemi (zvlášť, když moc neumíte místní řeč) je tvrdší, než čekala. Je tu spousta překážek, o kterých vůbec netušila. Protivní puberťáci, úřady, jazykové bariéry, zaměstnání, které né a né sehnat… Sam se snaží zahánět chmury v kuchyni a naučí se skvěle vařit francouzská jídla. Mezitím píše svou první knihu Sedm dopisů z Paříže, která je o tom, jak se s Jean Lucem dali dohromady. Náhle zjišťuje, že není lehké najít nakladatelství, které by knihu vidělo jako úspěšnou a přijalo ji. Není si jistá, jestli vše zvládne, ale rozhodne se nevzdávat a jít si za svým…růžovým francouzským životem…

„Dokonce i celé měsíce po přestěhování do Francie mě některé kulturní rozdíly pořád překvapovaly, například to nekonečné líbání na pozdrav. Děti pusinkovaly děti. Muži líbali muže. Ženy líbaly ženy. Všichni líbali všechny, při setkání i při loučení. Každá oblast měla jiné zvyky, pokud jde o počet polibků z různých stran. Dvakrát, třikrát nebo čtyřikrát? Někdo začínal líbat z levé strany, někdo zase z pravé. (…) Mám líbat i lidi, se kterými jsem se právě seznámila? Pokud mi je představil můj přítel nebo člen rodiny, odpověď zněla ano. Na večírcích, společenských událostech, a dokonce i na Maxových ragbyových zápasech si všichni vyměňovali la bise, ať tam bylo dvacet lidí nebo sto.“

Tenhle román se četl „jedna báseň“. Mám moc ráda skutečné příběhy, které napsal sám život. Tenhle je navíc plný humoru a každodenních vtipných situací, které Samantha ve svém životě, díky jazykové bariéře, zažívala. Určitě si musím přečíst i její první knihu Sedm dopisů z Paříže! Autorka píše čtivě, poutavě a mě prostě baví. Její příběh, nebo vlastně život – chcete-li, mě dostal. Obdivuji Samanthy odvahu opustit rodinu a jet za svým milovaným přes oceán, kde nikoho nezná. Sam přidala do knihy svoje oblíbené recepty, které určitě vyzkouším. No posuďte sami: Drobenkový koláč pro všechny, Tradiční Tian Provencal podle Jean-Luca, Jean-Lucovy flambované krevety v pastisu, Čokoládový dortík… a spousta dalších dobrot. Jen se sbíhají sliny.

Jak vytvořit francouzskou rodinu je srdečný, vtipný, životní příběh, plný dobrého jídla, pití a francouzských slov. Okamžitě si vás získá a určitě pohladí vaši duši. Knihu by rozhodně neměl vynechat žádný milovník Francie. Autorka popisuje její opomenuté kouty na jihozápadě s láskou a nadšením. Je vidět, že místo kde žije, prostě miluje…

Moc děkuji KNIHCENTRUM.CZ za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

Soutěž o nejnovější Yrsu má svého výherce!

 

 

Tamtadadáááááááá :-) Právě jsme vylosovaly výherce naší soutěže o nejnovější Yrsu - DNA. A kdo se může těšit na balíček?

 

 

Random.org nám vylosoval číslo...hádejte :-) ... Je to číslo 10!

 

 

A pod číslem deset se skrývá:

 

MIRKA ŠKAMPOVÁ

 

Moc výherkyni gratulujeme, budeme kontaktovat na e-mail. Kdyby se náhodou do týdne neozvala, vylosujeme nového výherce :)

 

Moc děkujeme všem za účast, vážíme si toho. Doufáme, že nás budete i nadále sledovat a brzy se můžete těšit zase na nějakou jinou soutěž.

 

Krásný čtvrtek a kdo má zítra volno, tak si ho hezky užijte.

 

Vaše Jani a Veru :-)

 

 

 

 

 



Purpurové doteky

No, já snad začnu číst detektivky častěji! Až tak mě Purpurové doteky nalákaly, opravdu… Markéta Harasimová napsala propracovaný, propletený a neuvěřitelně čtivý thriller, který vás prostě nenechá si ani odskočit pro pití. Takže se uvelebte, připravte si něco dobrého, kávu, čaj a hlavně zásoby tekutin, jdeme na to J.

Malířka Karin se stane náhodnou svědkyní brutální vraždy, ale při útěku před vrahem spadne a skončí s amnézií v nemocnici. Nepamatuje si, co se stalo, ani jak se sama jmenuje. Snaží se vybavit si zpřetrhané nitky minulosti a dát si něco dohromady. Když zjistí, že žije s bývalým přítelem Hynkem, ze kterého se stal nenapravitelný gambler, není z toho moc nadšená. Karin celou dobu bojuje se ztrátou paměti a nenaplněnou láskou.  Líbí se jí Max, se kterým, jak jí pověděl, byli už léta přátelé. Karin mezitím neustále sleduje masový vrah a přibývají další vraždy. Když se nečekaně najde také mrtvé Hynkovo tělo, začne jít do tuhého. Detektiv Reichl přemýšlí, jestli spolu všechny vraždy nějak souvisí. Policie netuší, zda má co do činění s jedním nebo více zabijáky. Vraždící maniak se však stále víc přibližuje k ženě, která viděla víc, než měla, i když si to nepamatuje…

Vzpomene si Karin, co a koho viděla? Bude v bezpečí? Jak to dopadne s její náklonností k ženatému Maxovi? Vybaví si celou svou minulost nebo jí amnézie zahalí vzpomínky už navždy? To byly otázky, které se mi při čtení honily hlavou. Měla jsem mnoho tipů, kdo by mohl být vrah, ale ani jeden nebyl správný.

„Prošel všechny místnosti, přičemž se ujistil, že tu po něm nezůstane žádná nechtěná vzpomínka. Požár je sice efektním vyvrcholením akce, ale poté, co ho založí, už nebude mít další průběh pod kontrolou. Opatrnost se vyplácí. Vrhl poslední pohled na zavražděnou. No co – naplnil se její osud, zkřivil rty. Urputná vedra předchozích dnů polevila, takže mrtvola ještě nezačala zapáchat. Ne, že by mu následky fyzického rozkladu nějak obzvlášť vadily, ale teď ho pobavil ten pocit normálnosti. (…) Ještě zbývá škrtnout sirkou, vyčkat, až se oheň rozhoří, a pak odtud nenápadně vyklouznout.“

Střídání kapitol z pohledu Karin, detektiva Reichla, i nebezpečného vraha bylo skvělé. Bylo zajímavé číst myšlenkové pochody masového zabijáka, které jsou úplně zvrácené a pro normálního člověka nepochopitelné. Stránky ubíhaly jedna po druhé a já děj hltala víc a víc. Nedalo se prostě odtrhnout, protože to napětí vám prostě nedá spát. Erotické vsuvky byly skvělé odreagování od toho vraždění a moc se mi spojení erotický thriller (nebo detektivka, chcete-li) líbí a já tleskám.

Autorka Markéta Harasimová pojala žánr skvěle a řekla bych, že se hodně vymyká jiným českým knihám. V tom dobrém slova smyslu samozřejmě J. Purpurové doteky (mimochodem, ten název mě vlastně zajímá, proč purpurové? – souvislost jsem neobjevila J) je opravdu propracovaný, kvalitní, detektivní příběh s trochou erotického jiskření, napínavých zvratů a překvapení.

Ještě váháte? Myslím, že byste se do ní měli pustit. Ale mějte oči otevřené, nechoďte sami v noci ven a dávejte pozor, jestli vás někdo nesleduje!

 

Moc děkuji spisovatelce a autorce knihy Markétě Harasimové za recenzní výtisk.

Knihu koupíte v jejím nakladatelství MAHA zde. 

 

Rychleji mluvit nedokážu - Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím)

 

Než vám začnu povídat o Lauren Graham a jejím životě, zaposlouchejte se do toho známého songu, který zná každý milovník Gilmorek:

Where you lead I will follow you…

 

Už vám zní v uších? Výborně J

Autobiografie herečky, spisovatelky a producentky Lauren Graham vás provede celým jejím životem. Autorka vzpomíná, kde se narodila, jak vyrůstala. Podělí se o veselé historky ze svého dětství, ale také o své herecké začátky.  Jak k jejímu hraní vedla trnitá cesta, ale ona se nevzdávala. Pracovala jako servírka a snažila se přežít. Provede nás natáčením dvou seriálů, které jí přirostly k srdci. Familie a Gilmorova děvčata. Oba zanechaly v její duši nesmazatelnou stopu.  Hlavně u Gilmorek popisuje, jak jí seriál přirostl k srdci, nebo jak se jeho protagonisté stali jejími přáteli. Přiblíží nám také natáčení nových dílů – po devíti letech. Co cítila a jak si vše brala – tak nějak osobně.

Můžete se těšit, Lauren nám v knize prozradí hodně podrobností ze svého osobního života, řekne nám svoje názory na různé věci v šoubyznysu – bez skrupulí a bez přetvářky, pěkně od plic. Z vyprávění opravdu zjistíte, že Gimorky miluje a seriálem žila. Natáčela je prostě srdcem. 

„Pro všechny nadšence, všimněte si prosím, jak se během série zrychlily dialogy. Všichni začali mluvit rychleji. Postupně se z toho stal charakteristický rys celého seriálu. Je to hodně patrné, pokud se díváte na první a poslední epizodu. Já tedy dávno mluvila rychle, ale postupně se přidávali i další obyvatelé Stars Hollow. Výsledek? Naše už tak dost dlouhé scénáře ještě narostly. Také si pamatuji na konkurz, kam jsem ten rok přišla. Okamžitě mě požádali, abych mluvila normálně. Ha!“

Když jsem knihu začínala číst, byla jsem teprve na druhé stránce, a já se přistihla, že se usmívám. Vyprávění je vyloženě úsměvné a ze života. Lauren mluví tak, jak jí pusa narostla a nebere si s ničím servítky. Na třetí a čtvrté straně se už vyloženě chechtám. Ona je opravdu vtipná! Ale jak! Přesně tím stylem, jako Lorelai! Opravdu stejný styl humoru, který znáte ze seriálu. Sarkastická Lauren. Podívejme se na ní. Vyprávění mi bylo opravdu hodně blízké hlavně tím, že to bylo, jakoby to vyprávěla přímo Lorelai. (Což vlastně tak je, já vím. Ale – chápete jak to myslím, že jo? J) Prostě jedna a tatáž osoba. Ehm. Což vlastně jsou, jak víme. Každopádně mě to příjemně překvapilo.

Kniha je doplněna osobními fotografiemi a výňatky z deníku, který si autorka psala při nedávném natáčení pokračování Gilmorových děvčat. Možná jsem čekala víc povídání z natáčení, víc povídání o Alexis nebo více vtipných příhod z natáčení. Ale je mi jasné, že je to už mnoho let a člověk si nemůže pamatovat všechno. Každopádně to vyprávění z osobního života všechno vynahradilo.

Lauren nám prostě představí svůj život v kostce, včetně pár zajímavých a vtipných okamžiků, které si vás získají. Žádný fanoušek Gilmorek by neměl tuto knihu vynechat. Protože Lauren je prostě skvělá, je jako vaše kámoška, mluví přesně tak jako Lorelai, což je její „značka“. A ona opravdu rychleji mluvit nedokáže, díky bohu!  To už snad rychleji ani nejde, protože pak bychom jí nerozuměli ani slovo! J

 

Moc děkuji nakladatelství OMEGA za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

 

 

 

Zlomené srdce

Svět klasických, hororových noirových filmů, lesk a sláva zašlých časů a jedno temné tajemství, které i po letech láme srdce. To je nejnovější kniha skvělého Tima Weavera.

Nadšencům knih tohoto autora by tato novinka neměla uniknout. David Raker, soukromé očko, se opět pouští do pátrání po nezvěstné ženě, ale tentokrát se pouští do pátrání trochu hlouběji. Lynda Korinová byla v mládí herečkou v druhořadých hororových filmech, natočených manželem, známým režisérem Robertem Hosterlitzem. Jeho sláva na sklonku života nebyla tak blýskavá a zářivá, jako v dobách jeho mládí. Do posledních dnů v sobě ukrývá tajemství, které i po letech ohrožuje spoustu lidí, stejně jako jeho ženu Lyndu, která nyní zmizela.

Raker pátrá v soukromém životě herečky, ale stopy ho vedou i ke starým filmům jejího zesnulého manžela. Klasické horory, které by se daly nazvat propadáky, v sobě nesou odpověď  na starý příběh, který neskončil dobře. A Raker se pouští po vybledlých stopách, naráží na krásnou Eletke Kerekesovou, zavražděnou v hotelovém pokoji a sám se ocitá ve smrtícím nebezpečí.

Jaký význam má jezero Calhoun pro stárnoucí herečku? A co znamená název Růžový kruh? Jde o scénář, který Hosterlitz již nedokončil, nebo jde o něco zcela jiného? Na vše padá prach minulosti, ale ani to nezabrání Rakerovi v hledání odpovědí a jeho smyslu pro spravedlnost.

Nejnovější dílo Tima Weavera nepostrádá nic, co jeho čtenáře tak baví na jeho knihách. Ale přece jen je trochu jiná. Je víc tajemná, víc záhadná a má v sobě o něco méně akčních scén, než jsou čtenáři zvyklí. Což jí rozhodně neubírá na atraktivitě, ba naopak. Na můj vkus je zde ale trochu víc informací, které pro samotný děj nejsou zas tolik důležité. Chvílemi jsem se cítila přehlcena zákulisím natáčení filmu, mnoho dat a odborných znalostí mě jednoduše nebavilo. Ale samotná zápletka, ta byla geniální a rozhodně překvapivá. 

Po předchozí knize Němé oběti, která až příliš jde do hloubky soukromí samotného Davida Rakera, je Tim Weaver zpět v plné síle a snad je to můj pocit, ale Zlomené srdce zatím patří k nejlepším knihám, které jsem od něj přečetla.

Pokud máte rádi svět filmu, tajemství, vraždu, která je obestřena tajemstvím a velmi, velmi překvapivý konec, je tato kniha určena právě vám.

Za recenzní e-book děkuji Mystery Press.

Autorkou úvodní fotografie je Kateřina Kohoutová.

Kniha:   Zlomené srdce

Autor:   Tim Weaver

Vydal:   Mystery Press

V roce:  2017

Stran:   480

Soutěž o nejnovější Yrsu je tu!

 

 

Máme tu slíbenou soutěž o knihu, kterou nám do soutěže darovalo nakladatelství METAFORA. Je to horká novinka letošního podzimu od známé a úspěšné autorky Yrsy Sigurdardóttir DNA. Naší recenzi na knihu najdete zde.

 

Co pro to musíte udělat? To vám povíme v pravidlech soutěže :-)

 

 

Pravidla soutěže:

 

1. Napište nám, jakou knihu od nakladatelství Metafora byste si chtěli přečíst (kromě DNA).

 

2. Pokud máte cokoliv, co byste nám chtěli sdělit nebo napsat můžete, ale nemusíte.

 

3. Sdílejte naší soutěž na FB (napište jméno, stránku kde jste sdíleli a mělo by být veřejné).

 

4. Napište svůj email, na který vás v případě výhry budeme kontaktovat.

 

5. Soutěž trvá do 15.11. Ve čtvrtek 16.11. zveřejníme výherce.

 

6. Budeme rády, když zaškrtnete sledování na našem blogu zde nebo se stanete fanoušky naší facebookovské stránky Knihy na cestách, ale není to podmínkou :-)

 

 

 

Vaše komentáře a vše ostatní pište prosím zde na blogu - dolů do komentářů :-)

 

Pokud se výherce neozve do týdne od zaslání emailu, budeme losovat jiného.

 

Kdo nedodrží pravidla soutěže, nebude zařazen do slosování.

 

Soutěž probíhá pouze na území ČR.

 

Výherce vylosujeme pomocí random.org

 

 

 

 



 

Pusťte se do toho, držíme všem palce. Děkujeme za účast a sdílení.

 

Vaše Jani a Veru

 

 

 

 



Velké maličkosti

Jodi Picoult je autorkou mnoha knih, známých po celém světě.
Společenské romány, knihy s nádechem krimi...Ale tentokrát se pustila do zcela odlišného tématu, které chtělo hodně odvahy. Posuďte sami.






Ruth je matkou dospívajícího syna, žije obyčejný život na malém městě a mohlo by se zdát, že ji nic nepřekvapí. Pracuje dlouhá léta jako zdravotní sestra v porodnici. Její smysl pro potřeby budoucích maminek je dojemný. Má pochopení, ví, co říct a udělat v tu správnou chvíli. Pro svou práci žije a dýchá. Až do chvíle, kdy se má postarat o novorozeného Davise. Přistupuje k jeho postýlce jako ke kterémukoliv jinému miminku, jen dělá svou práci. Ale stane se něco nečekaného. Jeho otec je zapřísáhlý bělošský, americký fašista, patřící k hnutí Bílá síla. A zde se to začíná komplikovat, neboť Ruth je černoška, má odstín pleti, který v Davisově chování vzbuzuje nečekané emoce a nenávist. Prosadí si nepřítomnost Ruth u postýlky svého syna a ačkoliv je tím zaskočena, hodí to za hlavu a věnuje se svým dalším povinnostem. Jen malý šrám na duši, s kterým se dá žít, jen malé škobrtnutí na cestě životem, na který je Ruth zvyklá. Jen malé zrnko nenávisti v jinak bílém světě. Ale malý Davis náhle umírá a Ruth je u toho. Dělala jen to, co jí instinkt velel a nyní se zdá, že za to bude pykat. Rozjíždí se hrůzná mašinérie nenávisti, rasismu a obvinění. Ruth je postavena před soud a zdá se, že proti obvinění nemá žádnou šanci.
Autorka nám předkládá život dvou hlavních aktérů tak, je je život utvářel. Jsme přímými účastníky dětství malé Ruth a její sestry, které chodily do velkého, panského domu za maminkou, jenž tam dělala uklízečku a hospodyni. Podíváme se i na dětství Turka Bauera, z kterého se stal zapřísáhlý rasista.

Kniha Velké maličkosti je silný příběh, který se rozhodně nečte snadno. Nemůžete si od ní odskočit a nezůstat myšlenkami u slov, která se vám vpíjí do duše. Vím, že rasismus je všudypřítomný, setkáváme se s ním dnes a denně, ale v této knize nás uhodí do očí ta neuvěřitelná nenávist, o které jsem si myslela, že již není možná. Vyholené hlavy, hnutí Bílá síla, vytetovaná svastika, nevěřila jsem, že je něco takového ještě možné.  Autorka nás zavádí do zvráceného světa neonacistů, lidí, kteří se cítí být nadřazeni jiným rasám a stejně tak nás nechává nahlédnout do života rodiny s jinou barvou pleti. Čtenáři této knihy ve svých názorech nešetří slovy jako silné, kruté, dech beroucí. Souhlasím, číst Velké maličkosti není jednoduché a taky není pro každého, troufám si říct. Autorce patří můj obdiv, že se do tohoto tématu pustila, i když své obavy z mínění veřejnosti neskrývá, jak píše v doslovu. Jodi Picoult opět dokázala, že její knihy si nálepku Světový bestseller zaslouží.

Za recenzní patří můj dík Dobrým knihám.

Kniha:     Velké maličkosti

Autor:      Jodi Picoult

Vydal:      Ikar

V roce:     2017

Stran:      528

Nezvěstná blondýna

Překvapivé rozuzlení, které by vás ani ve snu nenapadlo!

 

Agáta si užívá života po svém. Jezdí sama na dovolené, chodí na manikúry, ke kadeřnici, ale hlavně – cítí se v manželství tak trochu sama. S mužem se nějak poslední dobou odcizili. Když jednoho dne nedorazí Agáta domů, její manžel, kapitán Petr Christ, netuší, že bude muset vyšetřovat zmizení své milované manželky. Celý tým se snaží najít jakoukoliv stopu, ale nedaří se. Brzy se policie dozví o tragédii, kterou Agáta zažila v Thajsku na dovolené. Všichni věří v souvislost obou případů. Když se ovšem objeví další nové zločiny - unesené miminko a zmizení dvou mladých dívek před pár lety, Petr přemýšlí, zda by spolu všechny případy mohly nějak souviset…

 

„Sakra, usneš aspoň na chvíli?“ (…)  Bobík se nejen posadil, ale chystal se i postavit. Kolébka se rozhoupala. Kamil se naštval. Chytil kluka a prudčeji s ním mrskl o dno kolébky. Ráznost zabrala, ječení ustávalo. Několikrát s ním pohoupal. Mimino se zklidnilo a zavíralo oči. Nejspíše vyčerpáním z neustálého řvaní na plné obrátky. Konečně vylezl ven. Vyčerpaný. Rozčílený.

 

Při čtení knihy se mi honilo hlavou mnoho otázek. Kde ta Agáta je? Je živá nebo někam utekla? Mohlo se jí něco stát? Jak to s tím miminkem vše souvisí? Už to potřebuju vše vědět!

Román má opravdu dokonalou detektivní zápletku, která by vás nikdy nenapadla. A já volám super! Opravdu jsem tak skvělý a propracovaný konec nečekala. Nezvěstnou blondýnu bych přirovnala k českým kriminálkám, které běží hodně zfilmované v televizi. O jejich oblíbenosti nelze pochybovat. A já souhlasím. Pokud hledáte kvalitní českou detektivku, možná vlastně tak trošku ze života, s velmi ojedinělým závěrem, pak si musíte přečíst Nezvěstnou blondýnu. Příběh má jen 170 stran, takže žádné zdlouhavé povídání okolo a děj jde rovnou k věci. Případ rozlousknete za jeden či dva dny a budete určitě spokojení.

Petra Nachtmanová píše čtivě a dialogy mezi hlavními hrdiny příběhu jsou jako z denního života. Na nic si nehrají a mluví tak, jak jim „zobák narost.“ To se mi líbí. Pokud máte rádi české krimi příběhy s neobvyklou zápletkou z každodenního života, pak prostě musíte sáhnout po Nezvěstné blondýně J.

 

Moc děkuji spisovatelce Petře Nachtmanové za recenzní výtisk.

Knihu koupíte zde.

Zázraky z nebe

„Nejdůležitější životní naučení a nejúčinnější pomoc k vám přijdou z té nejhlubší bolesti.“

 

 

Tato knížka posílí vaši víru. Změní váš pohled na život po životě a svět kolem vás.

Skutečný příběh devítileté Annabel z Texasu, která od pěti let trpí vzácnou, nevyléčitelnou nemocí trávicího ústrojí – neprůchodnosti střev (přesně pseudoobstrukční porucha střevní motility). Většinu dětství strávila po nemocnicích s kapačkou v ruce. Nesměla jíst žádné normální jídlo, brala desítky léků denně, trpěla z toho depresemi, měla neustálé bolesti a byla často smutná.

„Mami… já chci umřít a jít do nebe a být s Ježíšem tam, kde není žádná bolest.“

 

Jednoho dne, se ale něco změnilo. Anně bylo trošičku líp, tak si šla hrát se sestrami ven. I když věděla, že by neměla, vylezla na vysoký topol. V tom ale zapraskaly větve a ona spadla z výšky deseti metrů dovnitř, do starého dutého stromu. Nebezpečná nehoda mohla skončit smrtí nebo ochrnutím, ona však vyvázla bez jediného škrábnutí, a navíc – navzdory všem vědeckým prognózám – se z vážného chronického onemocnění střev vyléčila… 

„Polykej, Anno, polykej. Teď musíš polykat,“ přikazoval jí jako vojenský instruktor. Anna se přitom dávila, vypadala zbědovaně, zvracela a bránila se Kevinovi, který ji neoblomně držel a ve tváři měl hlubokou bolest. Přecházela jsem od lůžka ke dveřím, snažila se to vydržet, nehty jsem si zarývala do paží, do krve jsem si rozkousala rty, abych nezačala křičet: Přestaňte! Pusťte jí! Vždyť jí to bolí!

 

Příběh je opravdu od začátku smutný. Během čtení mi neustále tekly slzy. Maminka a zároveň autorka knihy Christy Beamová do podrobna popisuje neuvěřitelný boj s životem nebezpečnou nemocí, kterou trpěla malá Annabel.

Pokračování recenze si můžete přečíst zde na stránkách Dobrých knih.