Měla to být dokonalá rodina, dokonalé místo pro odpočinek a práci na ilustracích. Místo toho se z něj stala dokonalá past…
Lena utíká před smutnou minulostí, touží jen odpočívat a
pracovat na ilustracích pro dětské knížky. Chce mít klid a být daleko od lidí,
takže si najde dokonalé útočiště na tiché farmě, daleko od města, kde žije
rodina s malou pětiletou dcerkou Amélií. Všechno mělo být zalité sluncem,
jako z pohádky, ale z pobytu se postupně stává spíše horor. Čím je
déle Lena na farmě, tím víc pochybností cítí a navíc má obrovský strach. Co se
v domě této podivné rodiny, která žije jako před sto lety, bez telefonu,
internetu či televize, vlastně děje? Co se odehrává za zavřenými dveřmi domu,
kam nikoho nepouští? Všechno co se zezačátku zdálo jako klid, se stává předzvěstí
něčeho strašlivého a krutého…
|
„ |
Dál
se tam přede mnou vlnila jako had a házela svým malým tělem v téměř epileptických
křečích. Bylo to snad tak? Mohla mít epilepsii? Šaty se jí přitom vykasaly až
vysoko nad boky. Pod nimi měla ušpiněné kalhotky, které byly kdysi úplně bílé,
ale dnes víc než šedivé a po okrajích zažloutlé. A páchly. Po stolici. A mezi
jejíma nožkama byly viditelně počůrané.
V tom okamžiku mě přemohla zlost. Ne na
to dítě, protože přesně to byla, dítě! Zanedbané, a navíc nebylo úplně mentálně
v pořádku. Ale zlost na její matku!“




























